V duchu vidíme kamenný hrob na Golgotě. V noci ze soboty na neděli jej hlídají římští vojáci. Přední kněží a farizeové řekli o mrtvém Ježíši Pilátovi: „Když ještě žil, řekl, že třetího dne vstane z mrtvých. Rozkaž tedy hlídat hrob.“ (Mt 27,63-65)

Noc je tichá. Co se děje v duchovní oblasti? Ježíšův duch sestoupil po Jeho smrti z Otcových rukou do místa zvaného šeol, neboli hádés (podsvětí). Na tomto místě zlomil vládu anděla, který držel v zajetí duchy zemřelých. V apoštolském vyznání víry se hovoří: Kristus „sestoupil do pekel” (šeolu). Potom vystoupil z oblasti šeolu do oblasti tohoto časného světa. V té chvíli bylo vzkříšeno a proměněno i Jeho tělo, které doposud leželo v hrobě. Toto proměněné tělo prošlo kamenným hrobem, protože už nepodléhá fyzickým zákonitostem.

Moment vzkříšení potvrdil, že Kristovo evangelium je pravda a že Kristus je pravý Bůh. Odehrál se v naprosté tichosti a skrytosti. Ani stráže nevěděly, kdy Kristus vyšel z hrobu. Vzkříšení nebylo provázeno žádnými vnějšími projevy: blesky, hromy, zemětřesením... Tak, jako Bůh z ničeho stvořil vesmír a ustanovil v něm pořádek, tak působil svou všemohoucností i zde.

Ježíš Kristus zemřel a vstal z mrtvých. Každý z nás se setkává s realitou smrti. Jednou i u tvého hrobu budou stát tví nejdražší a budou plakat. Temné hroby člověka děsí. Ježíš nás však ujišťuje, že budeme vzkříšeni. Naše tělo bude nejen vzkříšeno Boží všemohoucností, ale bude i oslaveno a bude podobné Kristovu vzkříšenému tělu. Toto zaslíbení je pro nás nesmírnou radostí. Ježíš opravdu vstal z mrtvých! I my vstaneme z mrtvých a budeme mít účast na nekonečném štěstí a radosti v nebi.

b) 5 minut všichni opakujeme: „Kristus byl vzkříšen, první z těch, kdo zesnuli.“ (1Kor 15,20)

c) 5 minut: Společně řekneme: „Kristus vstal z mrtvých!”, a jeden dodá: „Vpravdě vstal!”

d) 5 minut: Zpěv „Aleluja, Shema Izrael” (Během zpěvu ve víře prožívám radost z Kristova vzkříšení.)