Od počátku osmé kapitoly se ukazuje na napětí, které je mezi tělem a duchem, na dělicí čáru, která dělí lidi na tělesné a duchovní. Kořen rozdělení je už v lidské duši. Člověk, který se svými duševními mohutnostmi – rozumem a vůlí – rozhodne pro egoistický, tedy tělesný životní styl, musí počítat s tím, že „kdo rozsévá do těla, z těla sklidí záhubu“ (Gal 6,8). Člověk, který přijímá Ducha Kristova, dostává světlo a sílu a mění svůj život. Tento proces je spojen s každodenním drobným zříkáním se sebe, pokořováním, rozhodováním se pro cestu pravdy, následováním Krista. Ovocem je vnitřní pokoj a štěstí, a to i v těžkých situacích, neboť Bůh takovému člověku pomáhá.

Na druhé straně je cesta tělesnosti, která je postavena na lži a sebeklamu. Pravé štěstí zde nikdo nenajde. Je to cesta vnitřního otroctví a závislostí končící ve věčném zavržení.

V šestém verši je řečeno: „Myšlení těla znamená smrt, myšlení Ducha život a pokoj“. A devátý verš pokračuje: „vy pak nejste v těle, ale v Duchu“, ale je zde podmínka: „jestliže Duch Boží přebývá ve vás“. Tedy nestačí jen přijmout Ducha svatého, Duch Boží v nás musí žít. Pokud má žít, musíme Mu dávat podmínky k životu, to znamená, musíme se zříkat různých svévolností, tedy své vůle. V modlitbě „Otče náš“ denně opakujeme: „buď vůle Tvá“. Marnosti a klam nás odvádějí od našeho hlavního cíle – věčného života. Mnoho současných teologů velmi učeně mluví o Bohu a o Kristu, ale nemají Ducha Kristova. Tedy o nich platí: „Kdo nemá Ducha Kristova, ten není Jeho“. Pokud v nás žije Duch Boží, Kristus je v nás. To je hluboká pravda i tajemství, které smysly nemůžeme uchopit. Boží slovo říká: „Jestliže je Kristus ve vás, tělo je mrtvé pro hřích“. To znamená: Kristova přítomnost v nás skrze aktuální víru paralyzuje negativní vlivy dědičného hříchu, které působí v našem těle i v naší duši. Je dvojí ovoce Kristovy přítomnosti:

1)      tělo i s duševními schopnostmi je paralyzováno pro hřích

2)      náš duch, to nejhlubší v nás, žije skrze ospravedlnění.

Termín ospravedlnění znamená Boží ospravedlnění, darované nám Kristovou obětí na kříži. Skrze víru jsme oblečeni do Ježíšovy spravedlnosti a z této spravedlnosti čerpá náš duch sílu ovlivňovat náš tělesný i duševní život.