Česká hymna začíná otázkou: „Kde domov můj, kde domov můj?“ Domov vytváří rodina a v ní milující srdce matky. Český básník pravdivě píše:„Největší poklad na světě je srdce drahé matky. A kdo ho ztratil, chudý je, byť největší měl statky.“

Rodinu vždy chránily spravedlivé zákony, zakotvené v Božím Dekalogu. Dnes antidekalog Lisabonské, spíš babylonské, smlouvy ničí instituci rodiny, tedy domov, v kořeni. Rodina je likvidována sarkomem psychopatologického tenderu a děti jsou kradeny novodobými piráty juvenilní justice. Ve Francii je 2,5 milionu umělých sirotků. Česko už zákonem přijalo anglický model kradení dětí z umělých důvodů z jakékoliv rodiny. Spějeme k tomu, že se české děti budou už jen beznadějně ptát: Kde domov můj, kde domov můj?

Rodičovská láska ale jen částečně odzrcadluje Boží lásku, skrze kterou jsme vyšli z náruče Boží. Lásku Nebeského Otce, který dal za nás v oběť svého Jednorozeného Syna. Máme nejen pozemský domov, ale i nebeský – věčný. Básník Sládek to vyjádřil slovy: „Z náruče Boží, odkud jsme vyšli, v náruči Boží se sejdeme zas. Kdo by se děsil, kdo by se třás?“  

„Bůh tak miloval svět, že dal svého Jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3,16) Bůh miloval tebe, za tebe dal svého Syna, abys ty nezahynul, ale měl život věčný. Umírající Spasitel ve chvíli smrti na kříži zvolal: „Otče, v ruce Tvé poroučím svého Ducha.“ Ježíš a Jeho smrt je cesta do náruče Otcovy, odkud jsme vyšli. Kajícímu lotru Ježíš z kříže řekl: „Ještě dnes budeš se mnou v ráji.“ Kéž se i v srdcích Čechů znovu probudí víra v Ježíše, svého Spasitele. Pak by o české zemi vpravdě platilo: zemský ráj to na pohled. Bude česká země květem jara a zemským rájem, anebo bude peklem na zemi, otvírajícím peklo věčné?

Umírající Spasitel řekl v hodinu své smrti učedníkovi: „Hle, tvá matka.“ A ten učedník ji duchovně přijal. Svatý Cyril a Metoděj nám přinesli Boží zákony, evangelium spásy, vytvořili pro nás písmo a do něj převedli slovo Boží. Oni nám přinesli i úctu k Matce Ježíšově. Oni ji duchovně přijali za matku jako učedník pod křížem a tento Ježíšův testament předali Moravanům a Čechům. V malebných koutech Čech a Moravy jsou desítky poutních míst věnovaných  Matce Boží. Tam se v nejtěžších životních chvílích, jako k Matce, utíkali muži a zde také čerpaly sílu zvláště ženy-matky. Tam jim ukazovala na živého Ježíše, podobně jako v Káni Galilejské, kde Ježíš na její přímluvu učinil první zázrak.   

Historik píše: „Češi byli milí Ježíšově Matce, a ona jim.“ Všichni čeští světci měli ve velké úctě Ježíšovu Matku. Mezi ně patřil i kazatel a reformátor Jan Milíč a ještě více ji uctíval, rovněž kazatel a reformátor, Jan Hus. Tito dva Janové, synové českého národa, měli téhož ducha, jakého měl apoštol Jan, který stál pod křížem a Jan Křtitel, který umírá jako mučedník. Oba tito Janové byli zvláště blízcí Kristu. Oba měli ducha prorockého a ducha mučednictví. Téhož Ducha měli i dva čeští Janové – Jan Milíč i Jan Hus. Jeden Moravan, druhý Čech. Oba v Praze hlásali živé evangelium, oba zde hlásali kněžskou reformu, základ pro reformu křesťanství i Evropy. Oba tito kněží – reformátoři byli pronásledováni farizeji a saducei z řad kněžstva a hierarchie, oba jako vyhnanci zemřeli mimo vlast. Jan Hus na hranici v německé Kostnici, Jan Milíč ve francouzském Avignonu, kde předčasnou smrtí unikl smrti mučednické.

Byzantský katolický patriarchát v jubilejním roce příchodu sv. Cyrila a Metoděje i v jubilejním roce 650 let od obrácení Jana Milíče – vyhlásí tohoto kněze za svatého. Svátek bude v den vyhlášení kanonizace, a to 6. července 2013.

Kéž se pátý a šestý červenec stanou pro Čechy, nejen letos, dny manifestací a mítinků. Ve všech vesnicích a městech, ať vyjdou do ulic za záchranu rodiny, dětí a za návrat k Božím zákonům, na kterých byla postavena křesťanská a kulturní Evropa. Kéž je obnoven poklad víry, který nám přinesli sv. Cyril a Metoděj a za který ve vyhnanství zemřeli dva čeští reformátoři. Duchovní probuzení, provázeno těmito mítinky, má vtělit odkaz českých reformátorů. Je jím záchrana morálních a křesťanských hodnot, které jsou v současné době pod tlakem západní dekadence cynicky a lstivě likvidovány. Současná změna zákonodárství prosazuje antizákony, antihodnoty a amorálnost. Kéž těmito mítinky a manifestacemi započne období národního probuzení! Kéž mnozí čeští vlastenci přijmou téhož Ducha pravdivé reformy české společnosti, jakého měli čeští reformátoři Jan Milíč a Jan Hus.

Pak bude dána pravdivá odpověď mladé generaci na otázku české hymny: „Kde domov můj?“ O tomto českém národě, který přijme prorockého Ducha, ducha obnovy, bude znovu platit: „A to je ta krásná země, země česká, domov můj!“  

Kopie:

Prezidentu České republiky,

Členům české vlády,

Masmédiím