Utrpení nynějšího času (nemoc, bolest, bída, zklamání, chudoba, špatné zacházení, smutek, pronásledování, a jakékoliv jiné problémy) musíme považovat za nevýznamná v porovnání s požehnáním, výsadami a slávou, které budou dány věrným věřícím v nadcházejícím věku. (srov. 2Kor 4,17) Tato pravda dávala sílu tisícům a milionům mučedníků. Dokázali snášet i nejtěžší muka a mučení, protože měli svůj duchovní pohled víry upřen na budoucí slávu, která čeká každého, kdo vytrvá ve víře až do konce. Výzva v liturgii: „Vzhůru srdce!“, tedy – upři pohled na budoucí slávu – posilovala miliony křesťanů, když na ně doléhalo nejtěžší utrpení duševní i fyzické.  Myšlenka na smrt a na věčnou slávu má i nás motivovat, abychom i my v dnešní těžké době zůstali věrni Kristu a Jeho evangeliu.

I tvorstvo čeká, sténá (v. 22). Ve verších 22-27 se hovoří o trojím sténání. O sténání stvoření (v. 22), o sténání věřících a sténání Ducha svatého (v. 26). „Tvorstvo“, to je živá i neživá příroda, bylo kvůli lidskému hříchu podrobeno utrpení a katastrofám (v. 20). Bůh naplánoval, že i sama příroda bude vykoupena a přetvořena. Bude nové nebe a nová země, všechno bude obnoveno podle Boží vůle (srov. 2 Kor 5,17, Gal 6,15, Zj 21,1.5), kdy věrné Boží děti obdrží své plné dědictví.