Byzantský katolický patriarchát děkuje ruskému prezidentovi i ruské vládě, že 19. prosince 2012 (podle Juliánského kalendáře ve svátek sv. Mikuláše), dali ruským dětem nejcennější dárek: „Zákon Dimy Jakovleva“. Tímto zákonem je zabráněno prodávat děti ukradené juvenilní justicí za hranice. V Rusku tak byla juvenilní justice de facto zrušena. Zákon rovněž zakazuje na území Ruska činnost všem organizacím, které zavádějí juvenilní mechanismy a jsou financovány ze zahraničí. Do 31. prosince 2012 musí UNICEF opustit území Ruska.

Juvenilní justice spolu s genderovou ideologií jsou prostředky redukce, tedy genocidy, prováděné podle programů světových bankéřů, OSN, světových organizací jako EU, Rada Evropy a takzvané dobročinné, západní fondy. Inspirátorem masové demoralizace, démonizace a celosvětové genocidy jsou zednářské organizace se svým Velkým architektem, kterému ve 33. stupni zasvěcení upisují svou duši.

Gender prosazuje šílenství, že muž už není mužem, ale může se rozhodnout být ženou a opačně. V současné době toto šílenství, díky konvencím OSN a změnám v zákonodárství, vtloukají do hlavy veřejnosti. Už malým dětem v mateřských školách je vnucováno myšlení, že chlapeček není chlapečkem a holčička holčičkou. Jde o psychologické manipulování bezbranných dětí, kterým jsou pak vnucovány hormonální léky a operace změny pohlaví.

Juvenilní justice krade děti rodičům pod umělými záminkami. Vyvíjí tím psychologický nátlak na mladé lidi, kteří se pak bojí mít děti. Pokud například ve Finsku či Norsku děti mají, prožívají depresi, kdy jim děti vezmou buď přímo ze školy nebo z ulice či z domu. Mnoho matek, kterým děti vzali, páchá v depresích sebevraždy. Tento juvenilní fašismus je vůči dětem cyničtější než německý fašismus.

Rusko ve velké vlastenecké válce bojovalo s německým fašismem a zvítězilo. Devatenáctý prosinec 2012 je pro Rusko dnem vítězství nad juvenilním fašismem, který si vyžádal tisíce obětí bezbranných dětí. Teď před Ruskem stojí neméně závažný úkol: vytýčit takovou rodinnou politiku, která by ve všech sférách rozvoje dítěte uplatnila zdravé pedagogické, morální a křesťanské principy.

Diagnóza a prognóza

Dnes jsou děti od nejútlejšího věku formovány kreslenými seriály. Mají přístup k internetu, kde jsou návody na nejhrubší zvrácenosti, sadismus, okultismus a satanismus.

Dalším formačním prvkem je v posledních 50 letech vliv rockové hudby, která má své kořeny v satanském voodoo spojeném s narkotiky a okultním transem. Mladá generace je dekadentní kulturou a internetem skrytě a systematicky deformována a démonizována, ale k zodpovědnému životu připravována není.

Nejkritičtějším obdobím je u dětí období prepuberty a puberty mezi 10. a 15. rokem. Právě v tomto období nastává zakořenění zlých návyků. Děti se naučí kouřit, pít alkohol, užívat narkotika, dopouštět se různých sexuálních zvráceností, otvírají se cynismu, vzpurnosti a zločinnosti.

Na druhé straně se děti v tomto období zajímají o esenciální otázky týkající se smyslu života, Boha, vzniku vesmíru, morálních zákonů, života po smrti. Mnozí v tomto období mohou získat zdravou motivaci k upřednostňování morálních hodnot zakořeněných v transcendentnu. Zvláště v biologii, zoologii, fyzice, chemii je možno poukazovat na přirozené zákony a jejich Zákonodárce. Ať už je to atom či buňka, lidská duše či vesmír, vše ukazuje na existenci Nejvyšší a moudré bytosti, kterou je Bůh. I z toho důvodu by měl být ze školních osnov vyřazen darwinismus, který je nevědecký a propaguje ateizmus. Mládež by měla být vedena k návratu ke zdravým křesťanským kořenům, které tisíc let formovaly ruský národ. Jeho duchovní kořeny jsou křesťanské, ne buddhistické či hinduistické nebo islámské. Křesťanství vede k pravdivé lásce k Bohu a bližnímu, k zdravé kritice a k reálnému pohledu na život. Ukazuje pravý smysl života i utrpení, ukazuje na smrt i na Boží soud a pak na věčnou odměnu v Boží slávě, anebo věčné utrpení v ohnivém jezeře pro ty, kteří za smysl života zvolili lež, marnost a zlo.

Nejsilnějším motivem k boji s vlastním egoismem a k obětování se pro bližního, je vědomí zodpovědnosti za svůj život a vědomí věčného života po smrti. Křesťanství učí lásce, obětavosti, podporuje rodinu jako základní buňku společnosti. Bohužel, současné západní křesťanství se otevřelo herezím a synkretismu s pohanstvím – duchu Assisi, a tím popřelo základ své vlastní existence. Proto v žádném případě západní odpadlé křesťanství nemůže dát zdravou orientaci a sílu v boji proti lži a zlu, které je v člověku a které ho zotročuje!

OSN a EU vypracovaly programy, jak skrze školství devastovat mladou generaci, aby se stala závislá na nepřirozené sexualitě, alkoholu, narkotikách a různých zvrácenostech. Toto jsou zločiny proti mladé generaci, které připravují masovou autogenocidu. Před touto autogenocidou je nutno se zabezpečit zdravou výchovou zdůrazňující morální a duchovní hodnoty a připravující k zodpovědnému manželství a rodičovství.

Mládež je už dnes dekadentními vlivy silně narušena. Je třeba hledat takové prostředky, které by mladou generaci vrátily k zdravým duchovním a morálním kořenům. Ty pro svůj národ i jiné slovanské národy před tisíci lety zasadil sv. Vladimír křtem v Kyjevě.

Skutečná obroda společnosti může nastat jen na zdravých křesťanských principech. Například muž, který byl závislý na alkoholu či narkotikách a rozhodne se pro nový život, potřebuje komunikovat s lidmi, kteří realizují zdravé životní principy, aby v rozhodnutí vytrval. Malé dítě je nejvíce formováno atmosférou, ve které vyrůstá. Dítě tuto atmosféru automaticky nasává. Takovým duchovním dítětem je i dospělý muž, který se rozhodl pro nový styl života. Chce vyjít ze závislosti, z cesty egoismu a začít život oběti, lásky a zároveň moudré prevence, která je ochranou před systémem lži a zla i jeho různými formami. Takový člověk, aby mohl čerpat světlo a sílu v boji sám se sebou, musí být veden k pravdivé modlitbě, tedy k živému kontaktu s Kristem ukřižovaným a vzkříšeným. Obnovením svěcení neděle, dne vzkříšení, je dán prostor pro duchovní vzkříšení jedince, rodiny i ruské společnosti. Toto pravdivé svěcení dne vzkříšení by mělo obsahovat čtyři základní principy, které realizovali první křesťané v Jeruzalémě (apoštolské učení, společenství, lámání chleba a modlitby – Sk 2,42). „Množství věřících mělo jedno srdce a jednu duši a nikdo o ničem z toho, co měl neříkal, že je to jeho vlastní, ale všechno měli společné.“ (Sk 4,32) Jak vysoký stupeň vzájemné důvěry i obětavé a zodpovědné lásky zde byl! Tato láska k bližnímu, která je ochotna i život položit za přátele (J 15,12-13), není možná bez lásky k Bohu. Kristovo evangelium je koncentrováno do dvou největších přikázání: do lásky k Bohu a k bližnímu (srov. Mt 22, 37-40). 

Dokonce, jak říká Písmo, věřící v Krista měli všechno společné – commune. (Sk 4,32) Tento princip postavil jako ideál společnosti Marx, který, i když byl v mládí křesťanem, stal se pak nenávistným odpůrcem křesťanství. Ve své teorii však vynechal základ tohoto biblického ideálu – vztah k Bohu. Proto také Marxova koncepce komunismu nemohla přinést očekávané ovoce. Prostě, na ateistickém či pohanském základu to není možné! Zdravé, morální principy musí být napojeny na zdravý kořen, a tím je osobní vztah k Bohu. Při budování lidské společnosti musíme reálně počítat s dědičným hříchem, s lidskou slabostí i duchovními silami zla, a na druhé straně s Bohem a Jeho pomocí v duchovním boji. Tento boj se odehrává v každém lidském srdci a závisí na něm pravé štěstí či neštěstí člověka i společnosti.

Ruský národ stojí na křižovatce, zda zvolí osvědčené principy křesťanství, na nichž byla postavena Evropa, anebo antievropské a pohanské principy, které dnes vedou k autogenocidě. Bohu díky, Rusko učinilo dne 19. prosince 2012 rozhodný krok.

Rovněž je nutné, aby se dnes pravoslavná církev radikálně oddělila od apostaze západního křesťanství, které takzvanou historicko-kritickou teologií a takzvaným duchem Assisi popírá svou podstatu. Navíc, současný Vatikán tvoří duchovní jednotu se svobodnými zednáři, kteří prosazují amorální homosexualismus, zločinnou juvenilní justici a tzv. redukci nebo-li genocidu lidstva. Toto radikální oddělení od ducha apostaze a zednářství může učinit jedině nově zvolený patriarcha, který bude mít Ducha Kristova. Patriarcha Kirill by měl dobrovolně, pro dobro církve i národa, odejít na emerituru.

Kopie:

Prezidentu Ukrajiny a Běloruska

Gubernátorům Ruské Federace

Pravoslavným biskupům a monastýrům Ruska

Občanským hnutím

Masmédiím