Tuto větu můžeš aktualizovat na sebe. Neboť tak Bůh miloval Ondřeje, že dal svého Jednorozeného Syna, aby Ondřej, který v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. Bůh tak miloval tebe, že za tebe dal svého Jednorozeného Syna, který za tebe a za tvé hříchy podstoupil nejtěžší utrpení i smrt na potupném kříži. Mohl Bůh podat větší důkaz lásky k tobě? Jak Ho za to miluješ ty? Jak ty za to Nebeského Otce miluješ a jak ty miluješ Ježíše Krista, který za tebe zemřel a obětoval svůj život? Proč ho obětoval? Abys ty nezahynul ve věčném utrpení, do kterého tě táhne hřích, lživý systém světa i síly temnoty. Místo zahynutí ti Bůh zadarmo dává, pro zásluhy Ježíšovy, život věčný. Není větší hodnota, než život. Ale pozemský život ti smrt dřív nebo později ukončí. Ale v Ježíši Kristu máš život věčný! Skrze víru jsi už přešel ze smrti do života. Život věčný, to není 1000 ani milion let, to je život bez konce. Navíc je to život v nepředstavitelném štěstí, radosti a slávě, které si člověk ani nedovede představit. Kdybys všechno štěstí, které jsi zažil za celý život, a všechnu radost spojil dohromady, pak je to jen jako kapka proti moři věčné radosti. Navíc, věčný život, který ti Ježíš získal, převyšuje důstojnost andělů, archandělů a cherubínů, protože ty skrze víru přijímáš Ježíšův – Boží život a tvoříš s Ním jednotu. Stáváš se Božím dítětem a dědicem nebeského království. Apoštol volá: „Ani oko nevidělo, ani ucho neslyšelo, ani na lidskou mysl nevstoupilo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují.“ (1Kor 2,9)

Podmínkou přijetí věčného života je přijetí Ježíše za svého Spasitele a svého Pána. Bůh se stal člověkem v Ježíši Kristu, abys ty se stal Božím dítětem. Tento poklad nosíme v hliněných nádobách. Je třeba být na pozoru, aby nás Boží nepřítel o tento poklad nepřipravil. Proto Ježíš říká: „Modlete se a bděte, abyste nevešli do pokušení“. A „bděte, protože nevíte den ani hodinu“ vašeho přechodu z času do věčnosti. Boží slovo říká: „Kdo má Syna Božího, má život věčný. Kdo nemá Syna Božího, nemá života.“ (1J 5,10n)