Když chtěl Ježíš zdůraznit velmi důležitou pravdu, před tím, než ji vyslovil, řekl: „Amen, amen, pravím vám“. Je to podobné, jako když soudce, který vynáší rozsudek ve jménu národa, hovoří v autoritě. Jakou důležitou pravdu nám chce Ježíš oznámit? Jde o pravdu týkající se věčného života, smrti a soudu. To jsou velmi vážné věci, které se každého z nás osobně, bytostně týkají, a kterým se nikdo z lidí nemůže vyhnout. Ta první pravda se týká současnosti a života věčného. Ježíš říká: „má věčný život“. Druhá pravda se týká budoucnosti: „nepřijde na soud“. Třetí pravda se týká minulosti: „již přešel ze smrti do života“. Jaké jsou podmínky, aby se tato radostná zvěst týkala mě osobně? Ježíš dává dvě podmínky. První: slyšet Jeho slovo – nejde jen o pasivní slyšení, ale i o poslušnost slovu, čili jeho realizaci. Druhá podmínka se týká víry v Boha – věřit Bohu, který poslal Ježíše. Je řečeno: „věří Tomu, který mě poslal“. Kdo tyto dvě podmínky splní, vztahuje se na něj toto trojí zaslíbení: 1) už nyní má věčný život, 2) co se týče budoucnosti, už nepřijde na Boží soud, 3) co se týče minulosti, již přešel ze smrti do života. V páté kapitole Janova evangelia je kromě tohoto zaslíbení zachycena i tvrdá potyčka mezi Ježíšem a Jeho protivníky – církevníky. Tito se drží zevnějších norem Písma svatého, ale podstatu Písma odmítají. To bylo v době Kristově a to je i dnes. Jsou určité církevní kruhy, jejichž členové dokáží pronášet náboženské fráze, ale sami se nikdy upřímně neobrátili a náboženskou strukturu využívají jen ke své vlastní kariéře. Navíc hlásají hereze, které ničí podstatu evangelia.

 

Ježíš uzdravil člověka paralyzovaného 38 let. Jeho nepřátelé se pohoršovali, že porušil sobotní svátek. Tito nepřátelé Krista v podstatě nechtěli slyšet Jeho slovo a nechtěli skrze pravdivé pokání přijmout osobní vztah k Nebeskému Otci, který jim Ježíš nabízel. Svou nevěru si pokrytecky odůvodnili falešným citováním Božího slova. Tak to dělali a dělají církevní farizeové a heretici všech dob. Vystupují jménem Boha a ve skutečnosti jsou proti Bohu. Zaštiťují se Kristem, ale jsou proti Kristu.

 

Příkladem boje proti herezi a heretikům byl svatý Atanáš, sv. Basil, ale také sv. Maxim vyznavač, jehož svátek v juliánském kalendáři připadá na 3. února. Bojoval v 7. století proti herezi monotheletismu. On to byl, kdo upozornil papeže, sv. Martina, na tuto herezi, a papež se proti ní odvážně postavil. Za to byl uvězněn a poslán do Chersonu, kde ve vězení zemřel. V Chersonu, rovněž mučednickou smrtí, zemřel třetí nástupce apoštola Petra, sv. Klement. Na krk mu byla přivázána kotva a byl hozen do Černého moře. Kéž se svatí papeži Kliment a Martin přimlouvají tyto dny i se svatým Maximem za Ukrajinu. Kéž jsou přemoženy současné hereze, které zpochybňují Božství Kristovo, věčnost pekla, Panenství přesvaté Bohorodičky. Tento duch bludu rovněž prosazuje tzv. euro-hodnoty, neboli homosexualismus spojený s kradením dětí.

 

Církevní představitelé v době sv. Maxima vyznavače i v době sv. Bazila Velkého zradili Krista i pravověrné učení. Dopadla na ně dle Gal 1,8-9 Boží anathema. Na Ukrajině tyto hereze podporují současní církevní leadeři, a tím svolávají na Ukrajinu prokletí.

 

Synod biskupů UP HKC i Byzantský katolický patriarchát jasně vystupují proti současným bludům, které zachvátily západní církev i Ukrajinu. V první polovině 7. století, kdy žil sv. Maxim i papež sv. Martin, žil i papež Honorius I. Ten schválil herezi monotheletismu. Po smrti byl Cařihradským koncilem (680-681) vyhlášen za kacíře. Naše doba je v mnohém podobná. Duch hereze dnes popírá dokonce Božskou inspiraci Písma a v Assisi otevřel dveře pohanství. Těchto herezí se musí každý křesťan odřeknout, i když jeho biskup či kněz tyto hereze přijal. Tu platí: „Boha je třeba víc poslouchat než lidi“ (kteří okupují církevní úřady a zradili Krista a Jeho evangelium).