Paradoxem je, že první revoluci, nepočítaje vzpouru andělů, ďábel úspěšně zrealizoval dokonce už v ráji. To je historický fakt a historie se opakuje i dnes, konkrétně zde na Ukrajině.

Člověk v ráji neposlechl Boha, ale poslouchal ďábla, a tak je tomu i dnes. Křesťané, tedy věřící, většinou neposlouchají Pánův hlas, ale poslouchají hlas satanovy synagogy, kterým jsou dnes zaprodaná masmédia (srov. Zj 3,9). Ďáblův úspěch spočíval v tom, že zaujal pozornost Evy a vtáhl ji do dialogu. Jeho svádění bylo úspěšné proto, že se mu v první řadě podařilo odvrátit lidskou tvář, oči, od tváře Boží, uši od Jeho hlasu. Tak, jako kdysi Evinu tvář, tak ďábel i dnes obrací tvář lidí k svému obrazu. Ďábel je lhář a vrah od počátku a masmédia jsou dnes bezpochyby podle jeho obrazu. Dialog Evy s ďáblem byl už předem prohraným bojem, protože člověk sám ve své síle nemůže zvítězit nad andělem „světla“. Stejně tak i lidé v politice, kteří se dnes brání přicházejícímu Novému světovému řádu, nezvítězí v tomto boji pouhým dialogem nebo pasivitou.

Proč prohrávají? V první řadě proto, že nerozlišují ďáblovu lež, podvodné principy Nového světového řádu ani jeho revoluční technologie, které se opakují v jednotlivých státech po celém světě a nyní dorazily i na Ukrajinu. Většina politiků se zdá být v tomto skrytém boji jako Eva v ráji, která nerozlišila psychologickou manipulaci a způsob hadova lhaní. Ale i kdyby je rozlišila, k vítězství by to nestačilo. Nestačí poznat tajemství dědičného hříchu v sobě samém i v národě, především je nutné mít lásku k Bohu. Skrze tuto lásku poznáváme, že vítězství člověka nad andělem smrti není v lidském intelektu ani v jednotlivých ctnostech, ale v silném Spojenci, kterým je sám Bůh. Ve spojení s Ním, především v modlitbě, člověk vítězí nad sebou i nad ďáblem, a to ne vlastní silou, ale vírou v Toho, který přemohl svět (srov. J 16,33).

Jedině neoblomná, mučednická láska ke Kristu může porazit satana a jeho Nový světový řád. Ona dává sílu k radikálnímu oddělení se od zla, očišťuje člověka i celý národ od svůdců a zrádců. Nekompromisní odmaskování euromajdanu jako prostředku k zavedení systému pod vládou homosexualismu a juvenilní justice, usvědčení médií, které do národa vtělují lež a vraždy, to vše vyžaduje obětavou lásku, která dává sílu riskovat i to, že člověk může ztratit dokonce svůj vlastní život.

Ale lidská duše se přirozeně rodí zatížená dědičným hříchem. Už rozum prvních lidí se jeho následkem zatemnil. Jejich vůle byla oslabena a nakloněna ke zlu. Naši prarodiče ztratili milost posvěcující. Proto se Bohu stali protivnými a už nemohli dosáhnout nebe. Toto je přirozené dědictví nás všech. Řešením je záchrana v Kristu – skrze spasitelnou víru! „Křesťany se nerodíme, ale křesťany se musíme stát.“ (sv. Jeroným)

Jistý dřevař v přítomnosti knížete, u něhož pracoval, ustavičně obviňoval Adama a Evu, láteřil, že tak lehce přestoupili přikázání a uvalili takové neštěstí na své potomky. „Já a moje žena bychom jistě takoví nebyli“, říkal. Kníže odvětil: „Dobře, uvidíme! Ode dneška se budete vy, ty a tvá žena, mít u mě jako v ráji, ale přijde den zkoušky.“ Manželé dostali krásný příbytek a oděv, nemuseli už pracovat, každý den byli pozváni ke knížecímu stolu... Zkrátka, už nevěděli nic o slzách a potu. Nadešel den zkoušky. O jednom velkém svátku dal jejich pán přinést na stůl nejvybranější jídla a konečně i jídlo, které bylo zakryté talířem. Zároveň řekl: „Ze všech strav můžete jíst, jen z tohoto ne, dokud se nevrátím. Ani dotknout se ho nesmíte. Pokud mě neuposlechnete, vašemu štěstí bude konec.“ Pak odešel do zahrady a dlouho se nevracel. V obou manželech rostla zvědavost více a více. Žena se už nemohla udržet a zlehka nadzvedla horní talíř. A neštěstí bylo tu: krásný ptáček vyletěl z mísy a oknem rychle ven. Náhle se však objevil i jejich pán a oba vyhnal ze svého zámku.

Toto je obraz kořene hříchu v nás, který nás klame a vede k našemu časnému i věčnému sebezničení. Řešením je pravdivé pokání, vyjití ze sebe – „ztracení své duše pro Krista“ (srov. Mk 8,35). Kristus přemohl na kříži hřích i ďábla, když řekl: „Dokonáno jest!“. Žádná filosofie, žádná pohanská či jiná religie nás nezachrání. Spása je jedině v Kristu! „Kdo přijal – a má Syna, má život, kdo nemá Syna Božího, nemá života.“ (srov. 1J 5,10-12)