V osmé kapitole Janova evangelia farizeové a zákoníci přivedli ženu, kterou přistihli při cizoložství. Položili Ježíšovi pokryteckou otázku s cílem Ho kompromitovat. Ježíš odpověděl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať první hodí kamenem.“ A ženě pak řekl: „Jdi, a už nehřeš!“ (v.11) Ježíš o sobě říká: „Já jsem světlo světa.“ (v.12). On ukazuje na svůj Božský původ i na svého Nebeského Otce (v.18-19).

Potom Ježíš mluvil k těm židům, kteří v Něho uvěřili: „Zůstanete-li v mém slově, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu, a pravda vás osvobodí.“ (v.31)

Židé Ježíše osočili, že je posedlý zlým duchem (v.48 a v.52). A když Ježíš řekl: „Dříve, než Abrahám byl, Já Jsem“, brali kamení a chtěli Ho ukamenovat (v.57-59). Dobře věděli, že tímto vyjádřením zjevně ukazuje na svůj Božský původ a na jednotu s Otcem (J 10,30-31).

V této kapitole Ježíš pronáší slovo, které si budeme opakovat, a realitu, o níž hovoří, zpřítomňovat po dva týdny: Ježíš jim odpověděl: “Amen, amen, pravím vám, že každý, kdo hřeší, je otrokem hříchu. Otrok nezůstává v domě navždy; navždy zůstává syn. Jestliže vás tedy Syn vysvobodí, budete vskutku svobodní.”

Ježíš zde zdůrazňuje důležitou pravdu slovy: „Amen, amen, pravím vám...“. Mluví o otroctví. Je otroctví fyzické a je otroctví duševní a duchovní. Člověk může být fyzickým otrokem, a přesto může být vnitřně svobodným, a naopak – může mít moc rozhodovat dokonce o životě a smrti druhých, a přesto sám může být otrokem hříchu. Jsou malé hříchy, kterých se člověk denně dopouští, ale jsou hříchy, které člověka činí otrokem. Mnozí lidé jsou otroky alkoholu, narkotik, různých forem nečistoty, pýchy, nenávisti, pomsty, zlodějství, cynismu. Otrok sám sebe nemůže osvobodit. Jen Ježíš dává pravou svobodu: „Když vás Syn osvobodí, budete opravdu svobodní.“

V listě Galaťanům je napsáno: „Tu svobodu nám vydobyl Kristus. Stůjte pevně a nedejte si znovu na sebe vložit otrocké jho.“ (Gal 5,1)

Podstata hříchu je v porušené lidské přirozenosti, ve ztrátě prvotní nevinnosti, kterou měli první lidé. My se rodíme v hříchu. Tuto infekci dědíme po prvním člověku. Od hříchu nás může vysvobodit jedině Kristus. Kdo zůstává v Kristu, ten nehřeší. Pokud v Něm zůstáváme jen pasivně, to nestačí. Je třeba ve chvíli zkoušky vcházet do aktivní přítomnosti Krista, abychom byli v Něm a v Jeho slovu. (v. 31). Důležité je, abychom se vůlí sjednocovali s vůlí Boží, tedy se samotným Bohem a pak v nás působí Jeho moc. Otázka hříchu je otázka vůle. Naše vůle je slabá, rozum zatemněný, těžko poznává pravdu a lehce věří lži. A lidské srdce je ovládáno nezřízenými vášněmi – hněvem, závistí, nečistotou... Když nás Ježíš osvobodí, budeme skutečně svobodnými.

Když Ježíš pronesl tento výrok, reakcí bylo, že Židé, kteří v Něho uvěřili, Ho chtěli zabít. „Chcete mě zabít, neboť pro mé slovo není u vás místa.“ (v. 37) Ježíš za nás zaplatil na kříži, za všechny naše hříchy. Jeho krev nás očišťuje od každého hříchu. Pokud se chceme stát Jeho pravdivými učedníky, jakými byli apoštolé, musíme Ho opravdu milovat, to znamená – být ochotní pro Něho a Jeho evangelium ztratit i svou duši, tedy i svůj život. (Mk 8,35) Pokud v nás tato čistá láska ke Kristu je, pak nás spojuje s Ním a Ježíš nás osvobozuje z otroctví hříchu. (J 8,36) Tuto víru a čistou lásku čerpáme především z modlitby, kdy realizujeme Jeho slovo. Už na modlitbě vnitřně přijímáme jakýkoli způsob smrti, v jakýkoli čas, tak, jak je to vůle Boží.

Tajemství svobody, tajemství lásky k Bohu i přebývání Krista v duši je spojeno s poslušností Bohu a Jeho slovu. Ježíš řekl: Ne pouze ten, kdo slyší Boží slovo, ale ten, kdo ho realizuje, bude spasen. Ježíš takového nazývá svým bratrem a sestrou. Dokonce ho nazývá i svou matkou, protože Ho duchovně rodí v duších těch, kteří Ho nemají. (Lk 8,21)

Ježíš nás osvobozuje nejen od hříchů, ale i od kořene hříchu, kterým je naše porušená, lidská přirozenost. To může učinit jenom Ježíš. „Jestliže Syn vás osvobodí, budete skutečně svobodní.“ Podmínkou je uvěřit v Něho a ztratit svou duši pro Něho a Jeho evangelium, tedy zřeknout se vlastní vůle a hledat a plnit vůli Boží. A to je spojeno s pokorou i se zapřením sama sebe.