Kanonizace papeže – heretika Jana Pavla II. je pro církev největší tragedií. V celé historii katolické církve ještě nikdy nedošlo k tomu, aby heretika vyhlásili za svatého. Svými slovy, gesty, politikou zamlčování Jan Pavel II. otevřel dveře herezím a vnesl do církve ducha antikrista. Ovocem je masový odpad katolíků od živé a spasitelné víry v Ježíše Krista a dechristianizace křesťanských národů. Místo spravedlivých zákonů, postavených na Dekalogu, křesťanské státy přijaly antidekalog, který vtěluje totalitární globalizační systém antikrista. Jeho hlavním rysem je zavádění homosexualismu spojeného s kradením dětí zločinnou juvenilní justicí.

 

1. Duch Assisi – synkretismus

 

Jan Pavel II. svým gestem v Assisi postavil vykupitelnou oběť Ježíše Krista na stejnou rovinu s modlářstvím pohanských náboženství, za kterými jsou démoni. V letech 1986 a 2002 vedl tzv. modlitby za mír, při nichž se modlil společně s pohany. Papežská rada pro jednotu křesťanů ve filmu „Ut unum sint“ (2004) zveřejnila oficiální postoj Vatikánu k setkání v Assisi slovy: „V průběhu tohoto setkání se (pohané) modlili odděleně, ale v tom samém duchu.“ Pravdou však je, že se modlili společně – i s papežem. Modlili se v tom samém duchu, nebyl to však Duch Kristův, ale duch antikristův. Jan Pavel II. tyto tzv. modlitby za mír i samotná setkání v Assisi zakončoval modlitbou Otčenáš. Tím postavil úctu k jedinému a pravému Bohu na stejnou rovinu s pohanstvím a úctou k démonům. V Assisi se pohané nejenom modlili, ale také přinášeli démonům kadilo a jiné oběti. Například, buddhisté postavili na svatostánek modlu Budhy a mantrovali v chrámu sv. Petra v Assisi. V průběhu setkání s buddhisty 6. 5. 1984 Jan Pavel II. řekl: „Rád bych pozdravil následovníky buddhistické tradice u příležitosti jejich přípravy na oslavy Příchodu Pána Budhy. Ať je vaše radost úplná.“ (L’Osservatore Romano, 14 května 1984, str.7)

 

 

2. Největší hereze

 

Jan Pavel II. svým mlčením dopustil, že se rozšířily hereze historicko-kritické metody, která popírá Božství Ježíše Krista, Jeho zázraky, Jeho reálné a historické vzkříšení i inspiraci Písma svatého Duchem svatým.

 

 

3. Schválení homosexualismu

 

Jan Pavel II. prakticky schválil homosexulaismus v Katechismu katolické církve (KKC 2357-2359): „(Takové lidi) je třeba přijímat s úctou, soucitem a jemnocitem“ (KKC 2358). Touto dvouznačnou frází o tzv. úctě a soucitu Jan Pavel II. prosazuje přijetí homosexualismu. Ve skutečnosti je ale nutné takové lidi vyzývat k obrácení a pokání, aby se oddělili od ducha zvrácenosti a modlili se za vlastní osvobození.

 

4. Nový světový řád (NWO)

 

Jan Pavel II. hlásal nový světový řád. V rámci své zahraniční cesty do Indie v březnu 1986 navštívil místo kremace hinduistického leadera Mahátma Gándího. Řekl: Dnes jsem jako posel míru přišel na toto místo uctít Mahátma Gándího, hrdinu lidstva. Mahátma Gándí učí, že je možné ustanovit nový světový řád... Nechť Mahátma Gándí žije navěky!“ (citát z knihy „Peter, do you love Me?“)

 

 

5. Přijetí zednářů do církve

 

Jan Pavel II. v novému Kodexu kanonického práva sňal exkomunikaci latae sententiae z katolíků, kteří patří do zednářských lóží. Na osobní audienci v New Yorku přijal členy zednářské lóže B’nai B’rith. V prosinci 1996 mu Velká lóže Orientu udělila nejvyšší vyznamenání, jako výraz díků za jeho snahy v podpoře zednářských ideálů. Tím Jan Pavel II. vpustil do církve zednáře a legalizoval jejich činnost uvnitř církve. Podstata zednářství je vzpoura proti Trojjedinému Bohu. Zednáři se zasvěcují satanu a slouží mu. Pod rouškou „míru“, „bezpečnosti“, „dobra“ a „lidských práv“ vtělují nejkrutější, celosvětový, totalitní systém, který prostřednictvím homosexualismu a juvenilní justice satanizuje národy a vede je k autogenocidě.

 

Jan Pavel II. nazval zednáře „syny Boha Otce“ (L’osservatore Romano, 16. září 1980). Jeho předchůdce, blahoslavený papež Pius IX., je nazval syny ďáblovými. Papež Kliment XII. v apoštolském listu „In eminenti apostolatus specula“ (28. dubna 1738) píše: „Z naší iniciativy ... i na základě plnosti apoštolské moci, nařizujeme: že ta sdružení... či tajné spolky ‚svobodných zednářů‘ nebo ‚francouzských zednářů‘ či ať jsou nazvány jakýmkoli jiným jménem, musí být odsouzeny a zakázány... ať jsou potrestány odpovídajícími tresty.“ (Denzinger 2511-2513) Všichni papežové, počínajíc papežem Klimentem XII., odsuzovali zednářství a bojovali proti němu. Blahoslavený papež Pius IX. vydal proti zednářům dvě encykliky a papež Lev XIII. – čtyři encykliky, v nichž odsuzuje zednářství a jeho ďábelský systém. Jan Pavel II. je přesto nazval „syny Boha Otce“. Tím se postavil proti všem papežům, kteří bojovali proti zednářství.

 

Kanonizace Jana Pavla II. pro celou církev znamená oficiální schválení synkretismu, herezí, homosexualismu, Nového světového řádu i zednářství!

 

Jeho kanonizace je slavnostním pohřbem spasitelného učení a téměř dvoutisíciletí tradice církve.

 

o. Christofor, OSBMr