„Nemalý počet mužů a žen má hluboko zakořeněné homosexuální sklony.“ Tato věta nepochází z některého pro-homosexuálně orientovaného bulvárního časopisu v USA či Evropě, jak by se dalo předpokládat, nepochází dokonce ani z některého z manipulačních průzkumů o homosexualitě. Jsou to slova, kterými začíná článek 2358 Katechizmu katolické církve z roku 1992, platný i dnes. Kvůli tomuto článku je uvedený Katechizmus katolické církve v otázce homosexuality implicitně heretický.

 

Homo-centrické „křesťanství“ neboli jeho místo v Novém světovém řádu

 

Ďábel ví, že nejlehčí cesta, jak detronizovat Boha v lidském srdci či v celém národě je postavit lidské ego a jeho pýchu za nejvyšší normu. Moderní historicko-kritická teologie (HKT) proto navozuje dojem, jakoby tradiční křesťanství bylo spoutáno v okovech nevědomosti lidí a až teď, po 2000 letech, se takzvaně díky vědeckému bádání HKT odhalil skutečný nadhled, jakési „osvícené křesťanství“. Osvícenectví a Velká francouzská revoluce znovuzrodila ideál moderního, osvíceného člověka a jeho novodobé „důstojnosti“. Tento falešný ideál způsobil, že Kristo-centrické evangelium, které hlásá spasitelnou víru, a proto klade důraz na pokání z hříchu, bylo postupně zaměněno homo-centrickým křesťanstvím.

 

„Všichni jsme hříšní, ale všichni jsme v prvé řadě důstojní, proto je lepší o hříchu pomlčet“ – tato implicitní teze se pomocí současné demagogie o lidských právech indoktrinovala do myšlení lidí, křesťany nevyjímaje. Snaha stavět na první místo modlu člověka nevyhnutně přináší vytláčení Boha nejen ze společnosti, ale dnes zcela zjevně i z centra katolické církve: od Kristo-centrismu k homo-centrismu, od svatého k lidskému, od mučedníků pevně stojících v pravdě k lehce manipulovatelnému davu. Homo-centrické křesťanství je předpokladem pro další krok – pro tzv. toleranci k hříchu homosexuality. Kristo-centrické křesťanství, jehož normou jsou Boží zákony, by něco jako homosexualismus nikdy na svém území nedopustilo.

 

Prorocké slovo o homosexualitě

 

Dnes je veřejně známo, že země, kde je genderová ideologie zakotvena v zákonech, počítají už v blízké budoucnosti s 50 % populací osob, které nazývají neheterosexuálními, tedy LGBT. Tuto politováníhodnou prognózu však už v roce 1992 předběhl článek 2358 Katechismu katolické církve konstatováním: „Nemalý počet mužů a žen má hluboko zakořeněné homosexuální sklony.“ Tato věta je základním kamenem, odrazovým můstkem pro celý článek 2358, protože odkrývá jeho intenci. Ukazuje se totiž, že byl normativní přípravou na to, co dnes už zjevně vidíme: na invazi homosexualismu a diktaturu „tolerance“ na křesťanská území. Na sto procent byl článek uveden do praxe až o 20 let později, a to samotným „papežem“ Františkem.

 

Homosexualismus v katolické církvi – výrok KKC byl uveden do praxe

 

V roce 2013 snad nebylo více rezonujícího výroku jako ten papežův o neodsuzování homosexuálů. Tímto svým projevem Bergoglio zabil dvě mouchy jednou ranou. Článek 2358 KKC veřejně interpretoval a uvedl tak úctu k homosexuálům do praxe. Zároveň tím napomenul všechny, kteří bojují proti homo-ideologii. Tak vtělil do celého světa falešnou úctu k homosexuálům, která byla „prorokovaná“ v KKC už v roce 1992 následovně: „Muže a ženy s touto ...objektivně nezřízenou náklonností... je třeba přijímat s úctou, soucitem a jemnocitem a vyhýbat se jakémukoli náznaku nespravedlivé diskriminace vůči nim.“

 

Tedy jestliže Jan Pavel II. vtělil do církve úctu k pohanům, František bezpochyby vtělil úctu k homosexuálům. Pokud Janu Pavlu II. k tomu posloužil dokument Nostra Aetate, František si posloužil Katechizmem katolické církve. Je v skutku zarážející, v jakých časových intervalech dokáže antikrist realizovat kroky, které na sebe navazují.

 

Sodoma a Gomora zničené navzdory zásadě nediskriminace

 

Celý článek 2358 o úctě a nediskriminaci vyzní ve světle Písma svatého skutečně směšně. Když Bůh zničil Sodomu a Gomoru pro tento hřích, chtěl tak poukázat na jeho závažnost, chtěl dát výstrahu všem pokolením, že tento hřích nebude žádným způsobem tolerovat, že bude nekající šiřitele nepravosti „diskriminovat“ až natolik, že je spálí ohněm svého hněvu. Sám Bůh tedy ukázal, že společnost, v níž se tento hřích stal běžným, neminul přísný, Boží soud. Tato událost poukazuje na naléhavou potřebu pokání, na prvním místě pro ty, kteří degradují Boží zákony a nahrazují je zbožně vypadajícími frázemi, s cílem legalizace hříchu. Pokání musí činit rovněž LGBT osoby, musí změnit myšlení ze zvráceného k přirozenému a církev je má s naléhavostí k pokání volat. Jenže ve vedení církve jsou dnes osoby, které samy pokání bojkotují. Boží pravdy zaměnily herezemi a morální hodnoty falešnou úctou k hříchu a ohavnosti. Jejich slova o úctě a nediskriminaci jsou ve skutečnosti účinným prostředkem k masovému rozšíření této ohavnosti a stažení Božího prokletí na celé národy.