Místo Artukoviče si každý z nás může dosadit své jméno. I systém světa, ať se nazývá jakkoli, není-li vybudován na evangeliu, plodí jen zlo a musí být odsouzen na konci věků. Dnes je systém konzumní společnosti, která klidně odhlasovala zákony na beztrestné vraždění nenarozených dětí. A jsou i jiné zločiny, na které není možno hned ukázat. Ale podstatou každého zločinu je odvrat od Boha (hřích). Písmo říká: „Všichni jsme zhřešili“ (Ř 3,23). „Odplata za hřích je smrt“ (Ř 6,23). I za tvé i za mé hříchy je jednoznačný rozsudek: smrt! Každá minuta našeho života bude souzena. Každé rozhodování, které bylo bez Boha: „Všechno, co není z víry, je hřích“ (Ř 14,23). Tedy nejen to, že jsme něco zlého udělali, ale i to, že jsme neudělali to, co jsme měli udělat. Před Božím soudem nelze nějaké hříchy promlčet. Naše hříchy jsou nepromlčitelné a z toho hlediska faktor času nehraje roli. To, že si hříchy neuvědomujeme a nechceme přiznat, nic nemění na podstatě. Jsou zde svědkové, kteří nás odhalí a tvrdě usvědčí. Naše obrana založená na tom, že si nic nepamatujeme, nebude mít v podstatě žádnou váhu, protože na základě svědků i dokumentů je prokázána naše vina. Nemůžeme se také odvolávat na těžkou dobu, v níž jsme žili, na systém, který nás tlačil ke zlému. To neomlouvá Artukoviče ani nás. Rozsudek je jednoznačný: ortel pro X.Y. – smrt! Každým hříchem, kterého jsme se dopustili, jsme byli napojeni na hřích světa a postavili se proti Bohu, je to všelidská vzpoura. Bůh byl uražen, ale hříchem bylo skrze mne také zamořeno ovzduší, bylo dáno pohoršení. A žalují zavrženci, že oni jsou za své hříchy zavrženi – a co já? Dovolávají se také pro mě tvrdé spravedlnosti. I mně prokazují objektivní vinu. Celý systém byl odsouzen. Ten systém starého člověka, který plodil a zplodil tolik zla. Já jsem byl svým hříchem do tohoto systému zapojen. Mými žalobci jsou zavrženci, mými žalobci jsou pyšní andělé, kteří byli zavrženi pro jediný hřích. Mými žalobci jsou ti, na něž dopadlo zlo, které jsem já zplodil a které se bude šířit řetězovou reakcí až do konce světa. Jen jedna věc vede k záchraně, a to přiznat v čase, že jsem hříšník, tedy nechat hřích soudit a přijmou Pána Ježíše. Tuto vzorovou cestu záchrany ukázal kající zločinec. Ježíš vzal na sebe jeho hřích a řekl mu: „Amen, ještě dnes budeš se mnou v ráji.“

Aby však Ježíš přijal můj hřích, musím já v pokoře svůj hřích přiznat, odsoudit ho, oddělit se od něho a pak ho dát Ježíšovi. Pokud tento akt víry a pokory neučiním, pak budu tvořit s hříchem světa dál jednotu, se systémem, který se staví buřičsky proti Bohu i proti lidstvu a budu souzen jako válečný zločinec. Hřích musí být souzen a odsouzen. Buď na mně nebo na Ježíšovi. Ježíš vzal na sebe hřích světa. On ho snímá z duší těch, kdo se pokoří a přiznají, že jsou hříšníci a vírou vzývají jméno Ježíš! Lotr pronesl první slovo: Ježíši …

Boží zákon nazývá hřích hříchem a jasně říká, že, „odplata za hřích je smrt“. To je jeden pohled: Boží spravedlnost. Druhá stránka je: „Ale darem Božím život věčný v Kristu Ježíši“ (Ř 6,23). Jen v Ježíši, ne jinde, jen v Něm. Pokud jsme v čase, myslíme si, že to není tak vážné, že přece lidé budou vůči nám milosrdní, vždyť jsou také hříšníci. Jenže na ně dopadá stejná norma a ti, kteří nepoužijí nabízené možnosti milosrdenství Božího, musí přijmout Boží spravedlnost a tou je věčná smrt! A jestli já odmítnu tuto jedinou cestu, i na mě dopadne tentýž postih, ani jsem nemusel nikoho zabít fyzicky či okrást. Dále pak, abych obdržel světlo, mám prokazovat milosrdenství, pokud je čas, abych obdržel milost pokání. Ti zavržení mohli být menší hříšníci než já, mohli být hodnější, ale jsou zavrženi za to, že odmítli Ježíše jako svého jediného Zachránce. To odmítnutí je největší hřích. To potupení Boží milosti! Oni považovali krev Ježíšovu za nic. Bůh šel do krajnosti - „dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ ( J 3,16). Když však tito celý život odmítali nabídku Božího života, mají to, co stále volili: smrt. Ortel pro X. je smrt! Ani věci, které se staly před 40 lety se nepromlčí, ani jediné slovo: „Z každého prázdného slova budeme skládat účty“ (Mt 12,36). „Nic není skryto, co nebude odkryto“ (Mt 10,26). „Jestliže budeme soudit sami sebe, nebudeme souzeni.“ (1Kor 11,31)