Lk 24,1-6 a Mt 28,2-6

Co se dělo nedělního rána? Kámen od hrobu je odvalený. Vojáci, a to Římané, kteří nesmí ze stráže utéct, utekli, i když jim za to hrozily velké tresty. Nebyli to nějací chlapci, které by pověřili hlídat hrob. Byli to vojáci, kteří museli bezpodmínečně dodržovat disciplínu. Stráž utekla. Jaká hrůza je musela ovládnout! Ženy, které přišly ke hrobu, byly také plné strachu. Ale anděl k nim promluvil: „Proč hledáte živého mezi mrtvými. Není zde, byl vzkříšen!“ (Lk 24,5-6)

Po Přesvaté Bohorodičce se vzkříšený Ježíš, jako druhé, ukazuje Marie Magdaléně, která byla také pod křížem spolu s Ježíšovou Matkou, vedle níž stál i učedník Jan a opodál jiné ženy. Kristus se jim pak také ukázal, ale nejdříve se ukázal jí. Ona byla svědkem i toho momentu, kdy ráno anděl odvalil kámen a oznámil, že Ježíš v hrobě není, protože vstal z mrtvých. Ona to také oznámila apoštolům, ale pak se sama vrátila k hrobu, kde se podruhé setkala s anděly, kteří se jí zeptali: „Proč pláčeš?“ Odpověděla jim: „Vzali mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Když to řekla, obrátila se a uviděla Ježíše, jak tam stojí, ale nevěděla, že je to On. Ježíš jí řekl: „Proč pláčeš, koho hledáš?“ Myslela si, že je to zahradník a řekla: „Pane, jestli jsi Ho vzal ty, řekni mi, kde jsi Ho položil a já si Ho vezmu.“ Ani ona ani učedníci, kteří šli do Emauz, Jej nepoznali, dokud jim Ježíš sám neotevřel oči. Marii Magdaléně Ježíš otevřel oči, když ji oslovil jménem: „Marie“. Hebrejsky zvolala: „Rabbuni!“, což znamená – Mistře!

Na modlitbě prožívám, že nyní Ježíš i mě oslovuje jménem a ptá se: „Koho hledáš? Koho a co? Své potěšení, hřích, své falešné dobro...?“ Pro Ježíše mám teď to všechno opustit, vzdát se všech přání, marného hledání své slávy, své realizace, ... teď z toho dělám pokání: „Teď hledám jen Tebe, Ježíši.“ Ježíš je tu přítomný a oslovuje mě jménem.

Marie Magdaléna byla nečistá žena, která předtím, než uvěřila a obrátila se, žila zlým životem. Ježíš z ní vyhnal sedm nečistých démonů. Nečistí démoni dnes zotročují tisíce mužů a žen. Ježíšovo slovo: „Nedotýkej se mě“ nám připomíná, že jsme znečištění hříchem. Kolik hříchů jsme spáchali od dětství. A teď Ježíš říká: „Nedotýkej se mě!“ „Ano, Pane, já jako malomocný říkám: Pane, jestli chceš, můžeš mě očistit. Bože, to všechno, celý můj život, je natočené jako na filmu – každá myšlenka, každý skutek, gesto, pohled.

Ježíš vyslovuje mé jméno. Já Ho slyším. Vědom si všech svých hříchů, volám: „Rabbuni!“ Nic neskrývám, uvědomuji si, že Ježíš je můj Spasitel, který za mě zemřel a je vzkříšen. To všechno teď vírou dávám pod moc Jeho prolité krve.

Nikdo z nás se nevyhne momentu smrti, kdy budeme stát Bohu tváří v tvář. Proto chci už teď, na modlitbě, ještě dokud jsem v čase, v pravdě stát před Božím obličejem, před obličejem Krista ukřižovaného a Krista vzkříšeného. V hodině smrti Ho chci vidět jako Toho, který mě vezme k sobě, ne jako soudce. Proto chci, aby mě soudil už teď, já sám sebe chci soudit, a to teď! Náš život má být neustálé pokání, neustálé vracení se do světla. Mám se chtít vidět pravdivě, tak, jak mě vidí Bůh. Pokud všechno dávám Ježíši, ďáblové mě mohou obviňovat jak chtějí, nic jim to nepomůže. Já to vše dávám Ježíšovi. Nic nechci a nebudu zakrývat. Všechno dávám do světla. Chci nyní, v čase, prožít Boží soud, říct: „Pane, toto je pravda o mně. Tak a tak to se mnou je. Ale já teď všechny své hříchy dávám Tobě a přijímám Tvé odpuštění.“