I nevěřící člověk, je-li zaskočen těžkou situací, podvědomě zavolá jako malé dítě: „Maminko!“ Na Marii se máme obracet jako na svou matku. Ježíš nám ji dal za matku. Eva je matkou lidského pokolení. Maria se stala naší duchovní matkou. Matka nemá jen úkol rodit děti, přijímat je, ale jejím úkolem je živit je a vychovávat. Maria doprovázela Ježíše na jeho křížové cestě. Nikdo z lidí Ho tak důvěrně neznal a netvořil s Ním tak hlubokou jednotu jako Jeho matka. A svou matku dal Ježíš za matku nám, svým dětem. Máme společnou matku: ty i já a Ježíš.

Obracet se na ni v životních situacích není, jako když se obracíme na Boha, ale na někoho staršího a zkušenějšího – jako na matku. My jsme v duchovním životě nezkušené děti. Máme se na ni obracet především tehdy, když nás zavalí starosti a slabosti natolik, že nejsme schopni obrátit se přímo na Ježíše. Je to zvláště tehdy, když jsme vydáni různým pokušením a jsme jako opilí: říkáme hříchu „ne“ a vlastně bytostně s hříchem souhlasíme a v naší duši je jakýsi zmatek. V této chvíli nejsme prostě schopni přijít k Ježíšovi. Logicky by to neměl být problém, ale realita je taková. A přesto i v této situaci je třeba udělat jakýsi první krůček. Nemáme sílu říci žádosti jasné NE. Právě zde je dobré obrátit se na Marii: „Matko, pomoz! Přiveď mě k Ježíši! Co mám udělat jako první krok?“ Obrať se k ní s tou důvěrou, s jakou nám ji Ježíš dal za matku. Ano, v duchovním životě jsme novorozeňata, nedospělí, nezkušení a potřebujeme zkušenou matku. „U kříže Ježíšova stála Jeho matka“. On mi dal při umírání svou matku, aby mě přiváděla k Němu a nikoli aby mne od Něho odváděla. Ona mě má učit žít s Ježíšem. Jsem jejím dítětem? Přijal jsem ji vírou? Počítám s ní jako s matkou ve svém duchovním růstu?

Jak jsme si řekli, obracíme se na Marii:

1/ v těžkém pokušení nebo když jsme se jaksi pošpinili a nejsme schopni jít hned k Ježíši. Skrze ni přišel Ježíš k nám a skrze ni máme my jít k Němu.

2/ když jsme zhřešili, abychom předešli zákonu laviny. Když se nám daří, máme náladu i nadšení k sebezáporu. Pak znenadání přijde prohra, někde narušíme řád a už to jede, jeden pád za druhým. Tím nastává nejen oslabení vůle, ale smutek zavalí duši a k tomu výčitky a sugestivní nabídka k dalším pádům. Proč tak lehce prohráváme, když jsme se tak dlouho drželi? Není zde záchytná stanice, není zde hráz proti povodni. Právě Maria se stává tou záchytnou stanicí proti lavině dalších hříchů. Ona je v nás brzdou před havárií. Ona je tou pevnou hrází proti povodni hříchu. Ona nám byla dána za matku. Jako na matku se na ni máme obracet, především když jsme zraněni. Dítě, když se mu něco stane, utíká za maminkou. Ona ofouká ránu, pohladí.

Toho si buďme vědomi právě ve chvílích zkoušek. Když jsme v ohni pokušení, obracejme se na ni a ptejme se, co máme dělat, abychom se co nejrychleji vrátili k Ježíši. V takových situacích nemáme totiž odvahu obracet se na Otce ani na Ježíše. Ježíš je náš jediný Prostředník, ale On je Bůh! V těžkých zkouškách je dobré obrátit se na jeho matku, abychom nezůstali úplně sami se sebou. Požádejme ji o přímluvu u jejího syna a s ní a v ní přistupme k Ježíši.

Kdo se opravdu denně a s důvěrou obrací na Ježíše a skrze něho na Otce, pozná, že v těžkých zkouškách a z vyčerpanosti bojem nejsme schopni ihned se obrátit na Boha. Tak je to i v přirozeném řádu. Mohu jít za hodným člověkem, kterému jsem udělal něco zlého, on mi odpustí, je však třeba nějaký čas, aby se rána zhojila. Když však bude z mé strany následovat několik zranění, nemohu s ním pak hned řešit nejdůvěrnější věci, i kdyby on byl i ochoten. Mám-li jakýsi smysl pro spravedlnost, nedovolí mi hned tu důvěrnost, na kterou jsem měl předtím nárok. To platí i mezi duší a Bohem. Když však přistupuje dítě ke své matce, tam je kupodivu ta důvěra i ta „drzost“ na místě.

Když někoho zraníme a cítíme, že už nemáme odvahu jít mu na oči, jdeme hledat prostřednictví u jeho nejbližšího přítele, aby nám svou přímluvou pomohl znovu obnovit námi narušený vztah. Popřípadě za ním jdeme spolu s jeho věrným přítelem a necháme ho jednat za sebe. Kdo z lidí je Bohu blíže než Maria, Bohorodička? Kdo z lidí je nám blíže než naše matka? „Hle, tvá matka!“ /J 19,27/ Skrze ni se snadno dostaneme zpět k Ježíši a skrze Ježíše opět k Otci.