Ježíš uviděl svou matku. Copak ji a rovněž svého učedníka předtím neviděl? Fyzicky ano, ale zatím se ještě nenaplnil čas, kdy se na oba podívá a sdělí jim Boží vůli, která byla od věčnosti a nyní, ve svůj čas, se má naplnit.

Proč říká Ježíš své matce „ženo“?  Zdá se to tvrdé. A proč neříká Janovi „Jene“? Ježíš v této chvíli, kdy bychom čekali, že bude osobní, je neosobní: „Ženo“... Na svatbě v Káni Galilejské oslovil svou matku slovem: „Ženo, co tobě a mně?“ Ve dvanácti verších se vypráví o tom, jak Ježíš učinil svůj první zázrak a tak zjevil svou slávu a uvěřili v Něho jeho učedníci. V tomto úryvku je slovo „učedník“ použito 3x, slovo „matka“ 4x a slovo „žena“ 1x. Podobně je tomu i při rozhovoru Ježíše z kříže /J 19,26-27/. Je to dvakrát v celém Písmu, kdy Ježíš oslovuje svou matku tímto slovem. Na začátku, kdy zjevil svou slávu, a na konci, kdy v bezmocnosti a potupě umírá. Proč Ježíš použil toto oslovení? Chtěl tím zdůraznit, že jeho matka je nová žena, ze které se má zrodit nové pokolení. V Gen 3,15 stojí: „Nepřátelství položím mezi tebe a ženu, mezi semenem tvým a semenem  jejím, ona potře tobě hlavu.“ Semeno hadovo vešlo do Evy skrze neposlušnost Bohu. Duch pýchy vešel do lidské přirozenosti a narušil člověka stvořeného k obrazu Božímu. Jeho semeno, hřích, přechází na každého Adamova potomka.

Představitele náboženského života nazývá Jan Křtitel „pokolení zmijí“ /Mt 3,7; 12,34/. A Ježíš říká židům, kteří se pokládali za símě Abrahámovo: „Vy jste z otce ďábla a jeho žádosti chcete činit“ /J 8,44/. Lidská přirozenost, ač byla na počátku dobrá, je prvním hříchem narušena. Není v lidských silách vrátit se do původního stavu. Proto se také Boží Syn stal člověkem a zemřel na kříži, aby zničil moc satana. Padlé lidstvo je símě ďáblovo. To je tvrdá realita. Po křtu však dostáváme nový život z vody a z Ducha svatého.

Bůh položil nepřátelství mezi semenem hada a semenem ženy. Zde není myšlena Eva. Ta se hadovi poddala, nevzepřela se. Tato žena zklamala. Bůh proto připravil novou ženu, a tou je Maria, matka Ježíšova. Ona byla uchráněna dědičného hříchu, protože je nová Eva, nová žena, matka nového pokolení. Také Eva byla stvořena bez prvotního hříchu. Eva se stala nástrojem ďáblovým, svou pýchou se mu poddala. Maria se vzepřela satanovi. I její jméno Maria vyjadřuje v hebrejštině vzpouru, hořkost, nepřátelství. Maria je blahoslavená, protože uvěřila Bohu. Eva uvěřila satanovi a Bohu nevěřila. Eva chtěla být emancipovaná od Boha, chtěla být jako Bůh. Maria se stala dobrovolně Boží otrokyní /Lk 1,38/, „shlédl na ponížení své otrokyně“/Lk 1,48/. V řeckém originálu je jen 3x v celém NZ použit termín „hé důlé“: otrokyně. Dvakrát to Maria vyznává o sobě. Pak je ve Sk 2,18: „Na své otroky a otrokyně vyliji svého Ducha a budou prorokovat.“ České překlady používají termín „služebnice“. Pro služebnici je však slovo „hé pajdiské“. Jaké je tedy símě této ženy - nové Evy? První je požehnaný plod – Ježíš /Lk 1,42/. On je prvorozený /Lk 2,7/. A druhorození jsou ti, kdo uvěřili v Ježíše a plní vůli Boží. „Ten je můj bratr, kdo plní vůli mého nebeského Otce“ /Mt 12,50/. “I rozhněval se drak na tu ženu a šel bojovat s jinými z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a mají svědectví Ježíše Krista“ /Zj 12,17/. Výraz „žena“ je i ve Zj 12,1: „Žena oděná sluncem a pod jejíma nohama byl měsíc a na její hlavě byla koruna z dvanácti hvězd... Ten drak stál před ženou, která měla porodit... A žena utekla na poušť.“

Tuto vizi zaznamenal o ženě ten učedník, který stál u Ježíšova kříže vedle nové ženy a pak tuto ženu přijal.

„Žena“ – to slovo je v Bibli poprvé použito o Evě, skrze kterou do celého lidského pokolení vešlo símě satanovo. Bůh řekl hadovi: „Nepřátelství položím... mezi símě tvé a símě její“ Bůh to položí – nikdo jiný! Pane, polož toto nepřátelství i do mé duše! Moje duše je jako doskočiště kdejakého nečistého a vzpurného ducha. Jak ochotně se s ním bratříčkuje a spojuje. Je nutno vložit do mé duše ono nepřátelství, onu vzpouru proti moci temnoty! „Jméno té Panny bylo Maria“ – vzpoura /Lk 1,27/. Ona se nebratříčkuje s Božím nepřítelem, ona s ním nesmlouvá a neuvažuje o jeho slovech, ale koná pravý opak. Uvažuje a zůstává v Božím slově a poslouchá a věří cele tomu, co řekl Bůh. Jejím semenem je prvorozený, kterého počala vírou bez muže. Je matkou víry. Je blahoslavená, protože uvěřila /Lk 1,45/.

Modlitba: Toto nepřátelství Bůh vložil do duše Mariiny, proto je Neposkvrněným Početím. Už od početí Bůh vložil do duše této nové Evy vzpouru. Na Golgotě přechází nepřátelství na její símě, na její druhorozené děti. A těmi je církev, kterou zastupoval učedník Jan. Ježíš pronesl to vše, aby se naplnilo Písmo /J 19,28/. „Nepřátelství kladu mezi símě tvé a símě její. A ono /či ona/ potře tvou hlavu!“ /Gn 3, 15/. Ženo, hle, tvůj syn, hle, tvé símě! A ty máš být ohniskem tohoto nepřátelství. Ty máš být ložiskem této vzpoury. Učedník Jan byl první a celá církev vykoupená mou krví je tvé símě! Ženo, hle, tvůj syn, tvé símě!

Vírou přijměme ten odpor proti satanovi, tu radikálnost! A zůstávejme chvíli na modlitbě ve vědomí tohoto nekompromisního odporu proti nepříteli spásy. Buďme chvíli Marií!

Můžeme si konkrétně uvědomit zaslíbení Božího slova:

„Položím!“ – Polož, Pane!

„Pokládám!“ /Já, Bůh/ - a já, (Pavel) přijímám toto nepřátelství!

„Položil jsem!“ – a já, (Pavel) jsem přijal. Ten odpor je nyní ve mně!

Nyní na modlitbě, ve víře, vědomě a dobrovolně přijímám toto ohnisko, tento nový počátek kategorické vzpoury proti Božímu nepříteli, a to nejprve ve své vlastní duši, ve svém vlastním nitru. Chci se postavit proti otrokáři celého lidstva, proti lháři, proti vrahovi lidského pokolení! Nastal čas boje! Nastal čas postavit se na odpor! Doposud mě držel v otroctví skrze mou vlastní pýchu a mé nezřízené vášně. „Když přišla plnost času, poslal Bůh svého syna zrozeného ze ženy, aby vykoupil ty, kdo jsou pod zákonem a abychom přijali právo synů“ /Gal 4,4/.