Umírající Ježíš dává opuštěné církvi svou matku. Toto je jediné a konkrétní slovo církvi. Církev reprezentovalo dvanáct učedníků. Pod křížem stál bohužel jen jeden učedník, kterého Ježíš miloval. Jan zastupuje v této hodině sbor dvanácti a zároveň celou Kristovu církev. Když Ježíš uviděl učedníka zde stojícího, kterého miloval, řekl své matce: „Ženo, hle, tvůj syn!“ Je směšné tvrdit, že umírající Ježíš měl hlavní starost o to, jak zaopatřit opuštěnou matku po hmotné stránce. Když přece k Němu přišli a říkali: „Tvoji příbuzní tě čekají“, On jim řekl: „Kdo jsou moji příbuzní a kdo je má matka? Ten, kdo plní vůli Boží, je můj bratr, sestra a matka“ /Mt 12, 46-50/. Jeho úkolem byla oslava Otce a záchrana nesmrtelných duší a to ostatní bylo až druhořadé.

Vžijme se do situace, že by se umírající otec loučil se svými dětmi. Myslíte, že by na prvním místě zdůrazňoval hmotné věci? Byl-li opravdu věřící, půjde mu na prvním místě o duchovní blaho jeho dětí. Svět je zlý, zlo rafinované. Jak snadno může padnout do tisíců pastí člověk, který není plně zakotven v Bohu! Je si vědom, že jeho děti zde budou jen několik let a pak beztak opustí tento hmotný svět. Jde však o vážnou věc: o věčnost, o věčnou spásu či věčné zavržení. Matka už je zkušená, ale děti jsou slabé. Takový postoj má moudrý otec! Myslíte, že umírající Ježíš by jednal nemoudře? Že by mu nešlo na prvním místě o opuštěné děti, ale o jeho matku, a k tomu ještě o její hmotné zajištění? Těch sirotků by mu nebylo líto, když za ně prolévá svou krev? Den před svou smrtí jim zaslíbil svého Ducha a teď jim dává svou matku. Maria je dána jako duchovní matka těm, kteří se zrodili z víry.

Někteří křesťané zastávají názor, že Ježíš měl fyzické bratry a sestry. Písmo mluví o bratřích a sestrách, ale jimi jsou míněni příbuzní. Např. Abraham nazývá Lota svým synem, ač byl jeho synovcem. Pokud by Ježíš měl své fyzické bratry, odkaz na Golgotě by vyzněl trapně. Kdybychom navíc zastávali názor, že mu šlo o hmotné dobro jeho matky, vyznělo by to asi takto: „Vy, moji pokrevní bratři nestojíte za nic! Jste totálně neschopní. Nejste vůbec schopni postarat se o moji matku, a proto ji musím teď odkázat úplně cizímu člověku, mému příteli.“

Nebyl by ale takovou exegezí, i sám Ježíš postaven do trapného světla? Co Jeho dílo? Jeho prvořadé duchovní poslání – spása nesmrtelných duší, Boží království? Celým evangeliem dýchá Ježíšovo: „Hledejte nejprve Boží království“ – a v poslední, té nejdůležitější chvíli, by to měl opustit? Měl by se nejprve věnovat hmotným  zájmům? Vždyť sám říká: „Kdo miluje otce, matku, sestru . . . více nežli mne, není mne hoden“ /Mt 10,37/. Hle, matka tvá! Za tou fyzickou realitou je realita duchovní. Co se dělo v duchovním světě při slově: “Já, Jan, viděl jsem sestupovat z nebe nový Jeruzalém okrášlený jako nevěsta pro svého ženicha“ /Zj 21,2/? „My však jsme se zrodili nikoli podle těla, ale z té svobodné“ /Gal 4,22/: „Synáčkové, zplozuji vás ve velikých bolestech, dokud byste nebyli přetvořeni v Krista“ /v. 4,19/. „Svobodný Jeruzalém je matka nás všech.“ Svobodný Jeruzalém – Maria je pro svůj jedinečný úkol uchráněna dědičné viny /nákazy/. „Ta, která je opuštěna /pod křížem/, má více synů, než ta, která má muže.“ /v. 27/ Fyzicky může žena porodit jen určitý počet dětí /snad 20-30/. Maria je však matkou, duchovní matkou tisíců a statisíců, je matkou těch, kteří přijali Ježíše. Maria plodí své duchovní děti bez muže, vírou – tím, že je přijímá od Ježíše. Ona je naší duchovní matkou. Ona je matkou našeho Pána a Spasitele. Jaká je to čest mít s Ním společnou matku! On to chtěl a toto Jeho přání bylo jeho posledním přáním, Jeho posledním odkazem své matce a své církvi /svým učedníkům/.

„My jsme bratři, synové zaslíbení jako Izák. /v. 28/ Jako tehdy se však ten zplozený podle těla protivil tomu, který byl podle Ducha, tak i nyní. /v. 29/ Nebude dědicem syn děvky /Evy/ se synem svobodné.“/v. 30/. Dědicem Božího království nemůže být syn děvky /Evy/. „Co se zrodilo z těla, je tělo... Tělo a krev nemůže dosáhnout Božího království. Musíte se znovu narodit... To má člověk znovu vejít do lůna své matky? Musíte se narodit z vody a z Ducha!“/J 3/ Víra nás osvobozuje. Vírou se stáváme syny Abrahamovými. Vírou se stáváme Syny Marie a vírou ji přijímáme za svou matku. „A tak, bratři, nejsme synové děvky, ale svobodné!“ /Gal 4,31/ „Abraham měl dva syny: jednoho z děvky, druhého ze svobodné.“ /v. 22/ „Ten z děvky se však narodil podle těla, ten pak ze svobodné se narodil ze zaslíbení. Tyto věci jsou k obrazu. Neboť jsou to dva zákony, jeden z hory Sinaj k otroctví zplozující – a ten je jako Hagar. Hagar znamená horu Sinaj v Arábii a odpovídá nynějšímu Jeruzalému, neboť žije v otroctví se svými dětmi.“/v. 23-25/. Nynější Jeruzalém, toť církev, která neokouší na sobě realitu vítězného života Boží moci! Starý člověk vládne i u těch, kdo jsou pokřtěni a kdo věří. Proč tomu tak je? Protože se nynější Boží lid vyhýbá základním pravdám a základním tajemstvím evangelia /kříži a následování Krista/. V současné církvi se nehlásá plné evangelium v moci, ale hlásá se jen mrtvá litera bez živé a praktické víry, a proto se žije v otroctví. Žije se jen podle určitých pravidel, ale bez Ducha. Nynější Jeruzalém nepřijal tajemství spoluukřižování a ani svou matku, nový Jeruzalém. Ten nynější Jeruzalém je v otroctví hříchu, podroben i se svými syny. Avšak ten nahoře je svobodný, ten je matkou nás všech /v. 26/. Hle, tvá matka! Maria je matkou církve.

Viděl jsem nový Jeruzalém sestupovat z nebe /Zj 21,2/. Maria je schrána Boží / 2 Sam 6,2/ Ona je ta komůrka skrytosti, v níž přebývá Bůh /Mt 6,6/. Ona je ta půda, která přináší 100 % užitek, je-li do ní zaseto Boží slovo /Mt 13,23/. Maria je pole, v němž je uschován ten poklad /Ježíš/. Je nutno vše prodat a koupit to pole, ne pro to pole, ale pro ten poklad /Mt 13,44/. Maria je tím novým měchem pro nové víno /nové víno – nový Duch/ /Mt 9,17/. Maria je nový Jeruzalém /Zj 21,2/

„Hle, tvá matka!“ Máme chodit ve víře, máme chodit v Duchu a umrtvovat tužby těla. Máme chodit se svým Bohem. Ale jak? Kdo nás naučí tomuto umění? Matka ve fyzickém řádu učí děti mluvit, chodit a jednat. Daleko těžší je naučit se tomu v duchovním řádu. Tam je víc nebezpečí, úskalí než ve fyzickém životě. A dítě bez matky by brzy zahynulo. Maria je matka, ona mě má naučit chodit v Duchu. Já sám se to nenaučím. Ona chodila v Duchu, ona byla plná Ducha svatého. Měla víc zkušeností než Henoch, Abrahám či Pavel. Hle, tvá matka! Ježíš ví, že v mé duši nemůže slovo Boží zapustit kořeny a přinést úrodu. Ježíš si ve mně připravuje půdu, vytváří podmínky, aby i ve mně se mohlo stát tělem. Aby byl oslaven nejen v mém duchu, ale i v mém těle. „Nuže, nosme a oslavujme Boha ve svém těle.“ /1 Kor 6,20/ Aby Ježíš ve mně mohl říci: Já Ježíš jsem nyní a zde v N. nejen spoluukřižován, ale i oslavený. K tomu je třeba vytvořit prostor, podmínky, a to se děje, když přijmu Jeho matku. Kéž Ježíš ve mně může vpravdě říci: „Toto je mé tělo!“ /Mt 26,26/ Své tělo Mu mám vydat za nástroj Boží spravedlnosti. Nyní je nástrojem hříchu, nespravedlnosti a nepravosti. On ho stvořil, vykoupil svou smrtí, On ho svou láskou udržuje v existenci. Je to Jeho majetek podle spravedlnosti. A to, že Mu nepatří a je v otroctví hříchu, je nespravedlnost. Ježíš dává podmínky k tomu, aby se mohl vtělit do každého z nás a být v našem těle oslaven. Ještě než za nás zemřel, dal nám svou matku a v den Letnic nám dal svého Ducha. A co my? Obojí je nutno osobně přijmout a přijmout to s vírou. ... Hle! Toto slovíčko nás vybízí, abychom zbystřili a dávali pozor, co bude následovat. Probuďte se a nebuďte duchem nepřítomní... hle! Vejdi do Boží přítomnosti a slyš! Tvá matka!

Ježíš zaslíbil církvi: „Nenechám vás jako sirotky!“ /J 14,18/ A opuštěné církvi dává svou matku a svého Ducha.

Modlitba:

Uvědomuji si, že Ježíš uviděl učedníka tu stojícího ... Uviděl ... Vnímám, že nyní i mně vidí. I já stojím a jsem ochoten přijmout vírou Ježíšovo slovo. Stojím u Ježíšova kříže a vnímám Ježíšovu přítomnost. On mě vidí. „Nemohli jste alespoň jednu hodinu se mnou bdít?“ /Mt 26,40/ Bděte!

Tehdy... Kdy tehdy? Když byl v naprosté bezmocnosti a opuštěnosti.

Učedníka… Co znamená  být Ježíšovým učedníkem? Znamená to všechno ztratit pro Něho a pro evangelium. I svou duši! „Kdo ji ztratí pro mne, ten ji zachrání...“ /Mt 10,31/

Ježíš nejprve viděl a potom řekl. – Pane, zde stojím! A i zde, v mé duši, jsi Ty bezmocný, ukřižovaný. Pane, přijímám Tě takového. Nechci se pohoršit nad Tvou ubohostí a bezmocností. „Těm, kteří ho přijali, dal moc stát se Božími dětmi.“ /J 1,12/. „Do vlastního přišel, ale vlastní ho nepřijali“. /v.11/ Jenže já Ho přijímám a stávám se Božím dítětem. A jsem- li Božím dítětem, tak také mám Boží matku, která je i mou matkou. Hle, tvá matka! Ježíš zemřel jen jednou na kříži, ale každý Ho musí osobně přijmout, uvěřit v Něho ve svém čase. Tak je to i s přijetím jeho matky. Jen jednou ji dal, ale Jeho slovo je věčně platné, platí i v této vteřině. Jakoby Ježíš řekl každému dítěti: „Byl jsi zrozen, ale aby Boží život tobě daný nezakrněl, dávám ti další tajemství a skrze ně velkou pomoc, ale musíš ji přijmout, jako ji přijal Jan.“ Maria je zralým člověkem, který nepřevrací Ducha, ale chodí v poslušnosti, chodí v Duchu. Má největší zkušenosti a dovede rozlišovat Ducha Božího od jiného ducha.

Boží děti dostávají Marii za matku. Jestliže to ví či ne, tak to na věci nic nemění. „Hle, tvá matka!“ Cožpak si určujeme svou pozemskou matku? Je nám dána a my děti jsme povinny ji přijmout a ctít. To nám přikazuje Bůh ve 4. přikázání: „Cti otce svého i matku svou!“ Pokud nectíme svou pozemskou matku, hřešíme. Nám, věřícím, byla však Maria dána za duchovní matku. Svou pozemskou matku můžeme urazit, ona však zůstává dále naší matkou. Podobně i s Marií, mnozí křesťané ji nejen odmítají, ale dokonce ji urážejí a pokládají ji za překážku ke spojení s Ježíšem. Ježíš nám odkryl úžasnou důstojnost, můžeme Boha nazývat svým Otcem /srv. J 20, 17/. A tentýž Ježíš nám při své smrti dává svou matku a my ji jako matku máme přijmout. Ona už totiž je naší matkou a jako na matku se na ni také máme obracet. Ona je matkou nového pokolení. To je vůle Boží. Hle, tvá matka! Přijal jsi ji? Je opravdu tvou matkou! To ti říká Ježíš. Myslíš snad, že On tě chce chytit do nějaké pasti nebo snad v tak vážné chvíli žertuje? Ti, kteří ji přijmou za matku, budou schopni přijmout v plnosti Jeho slovo i Jeho poslední vůli. V nich Boží slovo zapustí kořeny a projeví se v moci.