Ježíšův učedník má učinit to, co učinil Jan pod křížem, nic víc a nic méně. Přijal Ježíšovu matku, od té hodiny. Přijmout, tedy nediskutovat! Přijmout vírou. Jde o tajemství a tajemství se nepřijímá rozumem, ale vírou. Není nutno chápat tajemství, ale je nutno se před ním sklonit a nepohoršit se. Kolik lidí a různých sekt nechtělo přijmout to základní tajemství, že Ježíš je pravý Bůh a pravý člověk. Své argumenty se snažili dokázat logicky i biblicky. A kolik slavných teologů ztratilo víru, když začali rozumovat a přestali se modlit a žít! Toto tajemství Kristova Božství je nutno přijmout. Co se týče jiných tajemství v Písmu, nejsou tak prvořadá, ale jsou tu proto, abychom z nich žili a ne jen o nich diskutovali. Když se člověk skloní před tajemstvím, které vůbec nechápe, časem se mu stane jasným a Duch svatý bude postupně odhalovat hloubku toho, co člověk přijal vírou. Tajemství nové matky není nutné ke spáse, ale je nutné k plnému a vítěznému životu.

Tajemství... Kdo z lidí např. chápe, co je hřích? Můžeme ho definovat několika definicemi, ale to ještě neodhaluje, co hřích je. Ano, i ty nejzákladnější náboženské pojmy: hřích, láska, svoboda atd., které pokládáme za samozřejmé, jsou tajemstvím a dokud nás do nich Duch svatý nezačne uvádět, používáme je jen jako slovíčka a suché pojmy. Zkus třeba tvrdit lidem, kteří nevěří v Kristovo Božství, že Ježíš je Bůh. Zkus a dokazuj jim to logicky. Jestli se těch lidí nedotkne milost, můžeš jim to vykládat, jak chceš, oni beztak neuvěří. Ale když přijde člověk – světec, který důvěrně žije z víry, řekne to těm lidem prostě, ale s mocí a přesvědčivě a oni pak většinou uvěří. A když uvěří, budou mít jistotu a zkušenost. A když jim někdo bude chtít učeně jejich víru vyvrátit, nedají se, i když ji nebudou umět slovně obhájit. Příklad: učený nevěrec půjde k prosté babičce a bude jí vysvětlovat, jak je nevědecká a zaostalá. Ona prostá žena, která prošla mnohým utrpením a získala zkušenosti s Bohem, mu řekne: „Ale, víte, to, co mi tady říkáte, mi nedá sílu v utrpení. Pán Ježíš mě má rád. On za mě zemřel, já to vím. To vaše mudrování si nechte pro sebe. Ono se zdá, že máte pravdu, ale já vám nevěřím. Proč mi to vlastně říkáte? Co jste pro mě udělal vy? Ježíš za mě zemřel, Jemu věřím, ale vám nevěřím, i když se tak mile usmíváte.“ A babička má pravdu, i když neumí své argumenty dokazovat logicky jako ten učený pán.

V Božím slově je hodně tajemství. A konkrétně toto, které nám předává umírající Spasitel, nám má pomoci vniknout do tajemství Jeho smrti a vzkříšení. „..přijal...“ Je třeba naučit se dávat i přijímat. Toto umění není nutné jen v běžném životě, v mezilidských vztazích. Je nutné i v rovině víry mezi duší a Bohem. Je-li zde zdravá komunikace: umění dávat a umění přijímat, blahodárně se to projeví i v lidské rovině, a to už je konkrétní láska blíženská anebo něco, bez čeho láska nemůže být.

Je těžké dávat lidem čas, dávat jim úsměv, povzbuzení, když jsme vyčerpáni či zavaleni starostmi nebo citovými zážitky /bolest, zklamání/. Jak těžké je od lidí přijímat, když nám při dávání ukazují na sebe a pokořují nás či nás chtějí nějak svázat, znesvobodnit. Nebo je těžké přijímat něco, co nepotřebujeme, co je nám jen na překážku, ale přijímáme to proto, abychom je nezarmoutili a způsobili jim – ne sobě – radost!

Je těžké přijímat určité rady a názory, když máme jiné názory a jiné zkušenosti. Je těžké přijímat pokárání, když jsme nevinní či přijímat křivé nařčení a podezírání. Je to těžké. A proč je to těžké? Protože nezajedeme-li v duchovním životě na hlubinu, nevnímáme podstatu ani nemáme sílu Ducha. Ježíš od nás vyžaduje změnu stylu života, ale i smýšlení. A žádná změna se nekoná, kde není žádný pohyb. Změna smýšlení nenastane, když nechceme vnitřně dávat a vnitřně přijímat.

Ten učedník pod křížem přijal Marii za svou matku. On přijal, neodmítl. Toto přijetí se dělo ve velmi vážné hodině. Snad to byla poslední hodina fyzického života Ježíšova zde na zemi. V hodině, kdy bezmocný Kristus uprostřed ponížení a bolestí umírá. Tehdy, kdy Ježíš něco ztrácí, Jan něco přijímá. Je zde zvláštní pohyb. Ježíš ztrácí svůj fyzický život, který přijal z Marie a Jan přijímá Marii právě v této hodině... Je to tajemství.

Snad položíš otázku: „Nemohl dát Ježíš svou matku Janovi už při poslední večeři nebo třeba všem apoštolům?“ Odpověď: „Jistě mohl, ale On to neudělal. A to proto, že to mělo být v tuto hodinu a v žádnou jinou. V hodinu Jeho umírání.“ Je možno přijímat hmotné věci. Je možné přijímat myšlenky. Je možno přijímat i Boží tajemství. To první se děje rukama, druhé rozumem a to třetí vírou. Nijak jinak než vírou.