Kdo vírou přijal Pána Ježíše, přijal i Marii za svou matku. Bůh stvořil nového člověka, Marii, pro církev, kde Ježíš je hlavou a my máme být jeho údy. Ježíš přijal tělo z Marie. Slovo se stalo tělem v Marii a skrze Marii. My se nerodíme z Marie fyzicky, jako se rodíme z Evy a po ní dědíme kamenné srdce, nakažené hříchem. Při křtu svatém jsme byli naroubováni na Ježíše. Byli jsme ponořeni do Něho. Obdrželi jsme nový život a už tehdy jsme dostali novou matku. Přijetím Ježíše přijímáme i jeho matku, aniž si to uvědomujeme. Ježíš  se stává naším bratrem a bratři mají společnou matku. Ježíš nazývá Boha svým Otcem – i my jej máme nazývat svým Otcem. Voláme Abba – Otče! A Ježíš nazýval Marii svou matkou a ona jí byla a je. A tak ji máme nazývat i my. Jsme přece křtem spojeni s Ježíšem, On je v nás. Skrze křest jsme se stali dětmi Marie, skrze to, že jsme srostli s Ježíšem.

Přijímáme-li Krista, je v Něm plnost všech tajemství i poznání. My však to vše bohatství nechápeme. Co máme dělat, abychom chápali? Musíme růst ve víře. Naše víra roste úměrně očišťování. Zde nás Kristus staví před jednotlivá, dílčí tajemství. Na nich je očišťován náš rozum i naše duše. Před tajemstvími se musíme sklonit, a ne o nich diskutovat. Ve křtu jsme dostali nejen nového Ducha a novou matku, ale byli jsme též ponořeni do Kristovy smrti a Jeho vzkříšení /Ř 6/. A výsledek? Pokřtění lidé jsou někdy horší než nepokřtění. Příčina? Nikdo je neuváděl do těchto základních tajemství. Oni nevědí, co je to křest a jak ho mají rozvíjet a žít.

Příklad: V zemi jsou různá ložiska drahých kovů, nafty, uhlí. Dříve to lidé nevěděli, až geologové objevili tato ložiska... I my potřebujeme takové Boží geology, kteří nám ukáží, jaká ložiska moci a požehnání jsme obdrželi při křtu a jak je máme vynášet na povrch a jak z nich žít. Ke spáse stačí přijmout jen jedno tajemství: Ježíše jako Boha a člověka. Jenže chceme-li už na zemi žít život vítězství a moci, musíme přijmout další tajemství, a to především ta, která jsme obdrželi ve křtu. Máme mít zkušenost s Kristovou  smrtí: „Stále my, kteří, jsme živi, jsme vydáváni na smrt pro Ježíše, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem těle.“ /2 Kor 4,11/ Tedy dvě věci: smrt a vzkříšení. Tajemství jsme dostali, ale nepřijali vírou. Je to, jako bys měl na poště balík s tvým jménem. Patří ti, ale ty jsi ho ještě nevyzvedl.

Při křtu jsme obdrželi mnohé poklady, ale my jsme je zatím nepřijali vírou. Máme je přijmout do svého vlastního /eis ta idia/. To je začátek! Ta tajemství budou blahodárně působit na naši duši a uzdravovat ji, budeme-li je vírou přijímat. Musíme duši vystavit působení jejich blahodárných paprsků. Pak jednou přijde zlom, kdy překonáme přitažlivost hříchu a budeme zůstávat ve sjednocení s Ježíšem.