Lk 11,11;    Jan 7,37;    1,33;    14,26;    15,26;    16,13;    16,23;

Lk 24,49;    Mk 16,17;    Sk 1,4-6;    2,1-18;    4,29-31;    8,4-8;    8,14-16;

Sk 9,17-19;    10,44;    19,1-6;    1 Kor 12,1-12;    14,1-40;    Ř 8,26;    12,4-8;

Lk 11, 9-13: “...a já vám pravím: Proste a dostanete, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno.” Toto je návod, co máme dělat! A výsledek? „Poněvadž totiž vy, ač jste zlí, dovedete svým dětem dát dobré dary, čím více dá Otec Ducha svatého, těm, kteří ho prosí?” (v. 13)

Toto je snad jediná, konkrétně formulovaná prosba, o které je řečeno, že bude přesně tak vyslyšena. Máme prosit o dar Ducha svatého.

1) Proste! Máme prosit! Koho? Nebeského Otce. Kdo může a má prosit? Ten, kdo přijal Ježíše, a tedy může se na Boha v Ježíši obracet jako na Otce. Jak máme prosit? Na to odpovídá sám Ježíš: V Jeho – Ježíšově – jménu: „O cokoli budete prosit Otce ve jménu mém, dá vám!” (J 16,23).

2) Hledejte! Máme hledat, ale kde máme Ducha svatého hledat? Tam, kde je, ne tam, kde není! To by bylo plýtvání časem a energií. A kde je Duch svatý? Pokud jsme byli pokřtěni, tak už je u nás, ale bude i v nás (J 14,17).

Dále je Duch svatý v tajemném Kristově Těle – v církvi. Proto Jej budu hledat tam, kde Mu věřící dávají místo, takže se může projevovat tím, že usvědčuje svět ze hříchu, ze spravedlnosti a ze soudu. Jinak řečeno: Jdi do takového společenství, odkud můžeš načerpat život, kde je Duch svatý přímo k okoušení. Pozná se to, když tito věřící mluví o Božích věcech.

3) Tlučte! Máme tlouci, i když tlouci na dveře je trochu nezdvořilé a netaktní, ale Ježíš nás k tomu vybízí. Když totiž splníme tyto tři podmínky, pak dostaneme, nalezneme a bude nám otevřeno. Jestliže prosíme třeba za uzdravení, Bůh uzdraví, ale je tam háček: Je to Boží vůle? Když ano, pak je třeba bojovat a vytrvat. Neustoupíme-li, Bůh se skrze nás oslaví. Ale v prosbě o Ducha svatého se nemusíme bát, jestli smíme prosit. To je vždy Boží vůlí! A nemáme prosit jen jedenkrát, a když dostaneme, hned přestat, ale máme denně a každé ráno znovu a znovu prosit o naplnění Duchem svatým. Každý den má dost své lopoty, každý den musíme bojovat s tělem, světem a ďáblem. Každý den znovu potřebujeme obnovit Boží sílu, abychom mohli skrze ni vítězit.

Dále je dobré obracet se na Matku Boží a matku naši. Ona je plná Ducha svatého, ona byla spolu s apoštoly v den Letnic.

Je třeba se s vírou opřít o slovo, že máme o Ducha svatého prosit a pak zápasit jako Jákob: „Nepustím se tě, Pane, dokud mi nepožehnáš!” Znám bratry, kteří se s vírou opřeli o Boží zaslíbení: „Tys dal, Otče, zaslíbení, já teď prosím, aby se naplnilo na mně. Pane, necouvnu, neměls to dávat, když jsi to dal, tak Tě chytám za slovo: Otec nebeský dá Ducha svatého těm, kdo Ho prosí. Já teď prosím a neprosím sám, prosí za mne i ostatní bratři a sestry, kteří už dar Ducha svatého dostali. Pane Ježíši, obracím se na Tebe, Tys řekl a Tvé slovo platí i v tuto chvíli, či snad ne? Tys řekl: „Jestliže dva z vás na zemi se sjednotí a budou prosit o jakoukoli věc, stane se jim od mého nebeského Otce. Neboť kde se sjednotí dva nebo tři v mém jménu, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,19-20). A dále říkáš, Ježíši: „Amen, pravím vám, budete-li mít víru jako hořčičné zrno a řeknete-li této hoře: Přejdi odsud tam, přejde a nebude vám nic nemožného!“ (Mt 17,20). Já teď, Otče, nechci prosit o přemístění hory ani o žádnou jinou věc, jen o to, co jsi konkrétně zaslíbil, o Ducha svatého.

Znám bratry, kteří se opravdu opřeli o Boží zaslíbení (Lk 11,13) a dostali Ducha svatého a hned radostně chválili Pána v jazycích. Každému je tedy jasné, že podmínkou je konkrétní a živá víra opřená o Boží slovo. Bez této víry není možné obdržet Ducha svatého a není možné realizovat ani jiná zaslíbení z Božího slova. Můžeme absolvovat desítky učených, náboženských přednášek, jistě jsou užitečné a potřebné, ale informovanost nenahradí tuto živou víru, na kterou Bůh odpovídá.

Máme vypracované katechismy, máme množství náboženských knih, ale to vše je jen jako elektrická lokomotiva, která není napojena na síť. Co pomůže nejmodernější zařízení, které máme, když není napojeno na zdroj energie? V takovém stavu je jen překážkou a místo toho, aby aktivně uvádělo do pohybu, pohybu překáží.

Sk 10 líčí, jak přijal Ducha svatého pohanský setník Kornelius. Jeho usilovné hledání bylo vyjádřeno tím, že poslal své posly k Šimonovi s prosbou, aby Šimon přišel do jeho domu. A dále je jeho opravdovost vyjádřena slovy: „Před čtyřmi dny postil jsem se až do této hodiny“ (v. 30). Apoštol Petr přišel a začal vyprávět své osobní svědectví o Pánu Ježíši, že zemřel na kříži a že třetího dne vstal z mrtvých: „My jsme s ním po jeho vzkříšení jedli a pili“ (v. 41). Když mluvil o tom, že kdo v Něho věří, dochází v Něm odpuštění hříchů, v tu chvíli sestoupil Duch svatý nejen na Kornelia, ale na všechny jeho přátele, kteří poslouchali tato slova (srv. v. 44). Petr a jeho přátelé žasli nad tím, že také na pohany byl vylit dar Ducha svatého, „ neboť je slyšeli, jak mluví rozličnými jazyky a velebí Boha“ (v. 46).

Otázka: Co je lepší, přijmout nejprve osobně matku Ježíšovu, jako Jan pod křížem, anebo dar – křest Duchem svatým?

Odpověď: Důležité je přijmout obojí, aby byly vytvořeny biblické podmínky pro Kristův příchod. Z vlastní zkušenosti se domnívám, že je na tom lépe ten, kdo nejprve přijal Marii, matku Ježíšovu za vlastní, jako učedník Jan. Otevřením se Duchu svatému je totiž duše nějak otevřena i na jiné duchovní proudy, které mnohdy dovedou imitovat Ducha. Znám lidi, kteří prožili naplnění Duchem svatým a po určité době upadli do vlažnosti a do různých extrémů, někteří i do bludů a u jiných se zase projevovala pýcha. Důvodem jistě není jen to, že dříve nepřijali Marii, ale i to, že nenašli živé modlitební společenství vedené zkušeným bratrem a tak zůstali bloudit na poušti jako Izraelité, ač na sobě zakusili Boží moc a poznali Boží lásku. Duše, které mají společenství a Marii, mají zajištěn rychlý a bezpečný růst. Společenství, skrze bratra, který je vede, je napojeno nejen na všeobecnou církev Kristovu a uznává autoritu Boží, ale i autoritu lidskou v církvi. Vytvořením malých modlitebních skupin (3-7 lidí) může vzniknout nebezpečí jakéhosi elitářství, je však malé, pokud se skupina opravdu modlí a v modlitbě i v životě usiluje o stále těsnější pouto s Ježíšem skrze očistu (pokání). A právě ten počet 3-7, později třeba i jen 3, je ideální k osekávání a k urychlování očišťování ze svých zlozvyků. Jednak se každý musí učit nést nedostatek druhého, jednak druzí mohou s bratrskou láskou a vhodným způsobem v pravý čas posloužit v ukázání na zlozvyk, který si dotyčný neuvědomuje, zdá se maličkostí, ale uniká skrze něj velké požehnání.

Pamatujme, že Duch svatý byl dán církvi, nejen jednotlivcům pro jejich soukromou pobožnost, církev jsou dva nebo tři! (Mt 18,20).

„A dám vám srdce nové a dám vám ducha nového do vašeho nitra a odejmu srdce kamenné z vašeho těla a dám vám srdce masité. Ducha svého vložím do vašeho nitra a učiním, abyste chodili v mých ustanoveních a zachovávali mé soudy a činili je... Budete mým lidem a já budu vaším Bohem!” (Ez 36,26-28).