Ježíš ve 24. a 25. verši říká podobenství o pšeničném zrnu a dále mluví o ztrátě a záchraně duše pro věčnost. Ve 27. verši mluví o své duši: „Má duše je teď zarmoucená a co mám říci? ‚Otče, vysvoboď mě z této hodiny‘?“ A Ježíš sám odpovídá: „Ale proto jsem přišel, k této hodině. Otče, oslav své jméno!“ Tato slova jsou příkladem i pro nás. Ve 26. verši Ježíš říká: „Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník.“ Ježíš používá slovo ne sluha, ale otrok (dulos), jak uvádí řecký originál Božího slova.

Přísloví říká: „Sloužit Bohu znamená kralovat“.

Bohorodička v momentu, kdy skrze ni Bůh učinil největší zázrak, vtělení Božího slova, řekla: „He dule Kyriu – jsem otrokyně Pána.“ Otrok cele patří pozemskému pánu a nemá právo od něj odejít, je zcela jeho majetkem. Pozemský pán s ním může naložit, jak chce. Služebník je v jiném postavení. Ten se s pánem domluví na podmínkách, a když mu místo nevyhovuje, odejde ze služby.

My lidé jsme ne pouze služebníky hříchu, ale jsme jeho otroky! To vyjadřuje apoštol Pavel v listu k Římanům v 6.-8. kapitole. Naším pánem je hřích a my mu otročíme. Nechceme si to však přiznat. Kdo nás osvobodí? Jen a jen Boží Syn Ježíš! On nám dává pravou svobodu. Jak? Přestože byl Božím Synem, ponížil se až k smrti, a to k smrti na kříži! Ale přijmout pravou svobodu od síly a lsti hříchu může jen ten, kdo dal všechno Bohu, kdo Mu úplně důvěřuje! To ale neznamená, že takový křesťan je pasivní a nic nedělá. Naopak, upřímně hledá vůli Boží, radí se se zkušenými lidmi, je vystaven tomu, že se dopouští chyb a padá do různých pastí. Bůh dopouští, že toto učení je provázeno chybami, a člověk se z nich zase zpětně může učit. Rovněž je spojeno s pokořováním, s procesem očisty a růstu v Boží moudrosti.

Pokud před člověkem stojí dvě možnosti, či dokonce více možností, pak už má zodpovědnost a je nebezpečí, že se rozhodne špatně. Například, když má člověk určitou sumu a chce koupit nový, anebo i starý dům. Musí vzít v potaz, zda má v blízkosti možnost pracovního místa, zda je v domě zabudována voda, elektřina, plyn. Musí prověřit, zda dům má dobré základy, zda nevlhnou stěny, zda střechou do domu nezatéká, z jakého materiálu je dům vybudovaný, zda je tam kanalizace, zda jsou v pořádku dokumenty, to vše musí zjistit. Může hledat a hledat. Možná nakonec koupí za 35 tisíc dolarů ruinu na kopci, která ve skutečnosti nemá cenu ani 5 tisíc dolarů. Mohl by za 35 tisíc dolarů koupit dobrý dům, který by ještě mohl opravit a pak prodat za 60 000 dolarů. Pokud ale kupec není realista, vyhodí do vzduchu celoživotní úspory, a když zjistí, že udělal hloupost a chce dům prodat, pak už mu za něj nikdo nedá ani polovinu.

Člověk chce hledat Boží vůli ohledně koupě domu. Projde několik možností, přemýšlí, až ho hlava bolí a je už definitivně zbaven svých prvotních nároků. Pokud dál upřímně hledá a pokud se vytrvale modlí, a stále dává všechny možnosti Bohu, nakonec se najde ideální dům, a navíc i prodávající je spokojen a kupující vnímá, že zde nešlo o náhodu, ale o Boží zásah. To je hledání vůle Boží s domem. Podobné je to se zaměstnáním. Složitější je pro mladého člověka hledat vůli Boží, když hledá životního partnera, anebo se rozhoduje cele sloužit Bohu v řeholi. Chlapec hledá děvče. Staré přísloví říká: „Kdo se žení pro krásu, ta trvá jen do času. Kdo se žení pro majetek, ten vchází ve zmatek. Kdo se žení pro ctnost, ta trvá věčnost.“ V myšlenkách chlapce se rodí obavy: Najde dobré děvče? Bude dobrou matkou jeho dětem? Nezradí ho? Dnes při takovém rozhodování stojí upřímný chlapec a upřímné děvče doslova jako v loterii. Zde nejde jen o dům, nejde jen o majetek, ale o riziko, že ho pak čeká peklo na zemi a dokonce i po smrti, a přesto je přesvědčen, že má uzavřít manželství. Jaká rada? Modli se. Zachovej čistotu. Křesťanské přísloví, které vyplývá z dlouholeté zkušenosti, říká: „Kolik hříchů je před manželstvím, tolik slz a utrpení je v manželství.“ Nejlepší příprava na šťastné manželství je čistá známost. Během ní mohou chlapec a děvče poznat dobré a zlé vlastnosti toho druhého a mají možnost se rozejít a hledat dál. Pokud se ale dopustí hříchu, pak už není další volby. Musí nést bolestné ovoce!

V životě jsou i jiná rozhodování. Chlapec musí odejít do armády. Příkladem je bratrovražedná válka na východní Ukrajině. Jeden 25letý muž řekl: „Nebudu zabíjet ženy, děti ani jiné lidi. Ať mě zastřelí, zbraň nevezmu!“

Jsou i jiné volby. Člověk může získat kariéru, peníze za zradu své duše, svého svědomí, rozumu, citu. Západní struktury hledají schopné lidi v politice, kultuře, ekonomice, kteří budou jejich strukturu budovat na daném území. Příkladem je práce v sociálních službách. Nakonec budou tito sociální pracovníci nuceni krást děti, které se pak dostanou do systému, který je bude morálně devastovat a psychicky i fyzicky mučit. A všechny tyto zločiny se prosazují pod pozitivními pojmy.

Najít dobré zaměstnání je těžké. Práci si člověk může zvolit! Někdy může vejít i do zlých služeb s cílem, že tam bude provádět záškodnickou činnost. To je ale velmi riskantní. Někomu Bůh může i tuto ideu dát, jde ale spíš o výjimku.

Prostě člověk v životě stojí před různými volbami. Moudrý člověk počítá se smrtí, Božím soudem a věčností a je si vědom, že vše natáčí duchovní kamera a vše projde soudem. Život je v podstatě rozhodováním, zda se člověk sjednotí se lží a zlem, anebo se postaví proti a bude s nimi bojovat i za cenu zesměšňování, pronásledování, perzekucí, vězení a třeba i mučednické smrti!

Bůh nás očišťuje prostřednictvím různých životních situací i různých lidí, kteří nám činí bezpráví. Spravedlivý žije z víry! Pokud i v těchto situacích hledáš Boží vůli, procházíš určitou temnotou. Zde zakusíš část z toho, co vyjadřuje Boží slovo, které budeš dva následující týdny opakovat. Je to Kristovo slovo: „Má duše je teď zarmoucená... Proto jsem přišel, k této hodině. Otče, oslav své jméno!“ Uvědom si zároveň slovo z modlitby Otče náš: „Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.“