Uvědomme si sílu, koncentraci Božího Ducha nad domem v Jeruzalémě, ve kterém byli v den Letnic shromážděni apoštolé (Sk 2). Právě kolem deváté hodiny ráno, v neděli, Duch Boží sestupuje a dává svou milost. Z ustrašených apoštolů se po přijetí plnosti Ducha svatého stávají odvážní svědkové víry – martyrés, kteří pak položili i své životy za našeho Pána Ježíše Krista.

Žijeme v době, kdy každý křesťan potřebuje přijat sílu Ducha svatého – ducha martyrés, protože tato doba vyžaduje svědectví. Bez Ducha svatého nebudeme svědky, ale zrádci. Pán Ježíš řekl: „… přijmete moc Ducha Svatého, přicházejícího na vás, a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku... až na kraj země.“

Když člověk uvěří v Krista a dá Mu všechny své hříchy i svou minulost, neznamená to ještě, že je hned plně vnitřně uzdraven. Stará přirozenost, která je zraněna hříchem, musí být Kristem uzdravována a očišťována postupně. Disharmonie, která je hluboko v duši, se projevuje i na těle. Potřebujeme procházet vnitřní očistou, neboli uzdravováním. Máme na to celý život, až do posledního dne našeho života. Jak tento proces realizovat? Ježíš řekl: „Hodil jsem oheň na zem, a chci, aby hořel.“ Jan Křtitel říká: „Já vás křtím vodou na pokání, ale za mnou přichází ten, komu nejsem hoden zavázet řemínky u jeho obuvi. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm.“ Tedy Duchem svatým a ohněm.

Křest Duchem svatým zažili apoštolé v den Letnic, ale vztahuje se i na každého z nás. Když měl apoštol Petr o Letnicích kázání, řekl: „Čiňte pokání! Nechte se pokřtít a jako dar dostanete Ducha svatého. Toto zaslíbení platí vám i těm, kteří jsou daleko v budoucnosti. Těm, kteří uvěří.“ Tedy i my máme být pokřtěni Duchem svatým. To je první. Pak je ale potřebné, abychom se učili v Duchu svatém chodit.

Co to je křest ohněm? Nejedná se o fyzický oheň, ale o duchovní oheň – o horlivost, čistou lásku k Bohu a k nesmrtelným duším, kterou do nás vkládá Duch svatý. Touha po Bohu a spáse duší v nás přímo hoří, pálí. Cítíme pak povinnost Krista milovat, starat se o duchovní hodnoty, máme bolest nad tím, že naši bližní jdou do záhuby, burcuje nás to do modlitby, protože toužíme, aby byli zachráněni. Tento oheň touhy a čisté lásky v nás má ustavičně hořet.

Ježíšův oheň nás zároveň očišťuje od našeho egoismu, od temnoty hříchu, která je v nás, spaluje závislosti, které jsou naprogramovány hluboko v naší duši. Osvobozuje ty, kteří to potřebují od závislosti na kouření, drogách, alkoholu, na morální nečistotě. Když se člověk chce těchto pout zbavit sám, vidí, že to nejde, že je otrokem. Ale Boží oheň, Ježíšův oheň, je spálí. Najednou je člověk svobodný. Samozřejmě, potom musí být opatrný, musí zachovávat určitý řád, aby se do otroctví nevrátil. Proto nám Bůh dal svá pravidla, své zákony, tak jako jsou pravidla silničního provozu anebo pravidla pro pohyb ve vysokých horách. Jsou tam vyznačené stezky, aby člověk nezabloudil, nespadl do propasti. Když člověk respektuje značky, projde bezpečně. Ale někdo si řekne: Já jsem svobodný, mohu si dělat co chci. S takovým přístupem skončí v propasti anebo zaviní silniční havárii, při níž může zabít sebe i druhé.

Pokud v nás hoří oheň horlivosti, pak když přijde nějaká depresivní myšlenka, nečistá myšlenka nebo hněv, musíme se nejprve zastavit. Je třeba konkrétním Božím slovem postavit do světla tento pocit nebo falešnou myšlenku, která v té chvíli člověka ovládá, udělat takové rentgenové prosvícení a uvidět, že ve skutečnosti je to klam. Tím ztrácí svou sílu. A pak můžeme prosit, ať sestoupí Boží oheň, oheň Ducha svatého a spálí infekci, kterou ta myšlenka zanechala v duši, ať nás Ježíš znovu pokřtí svým ohněm čisté lásky a horlivosti.

V momentu zkoušky nebo pokušení si mohu také vzpomenout na očistcový anebo i věčný oheň. Těmto ohňům být vystaven nechci, já chci Boží oheň, který spaluje hřích a lež a zachraňuje od ohně věčných muk. Boží oheň je mocnější. Ježíš chce, aby hořel i já chci, aby hořel, a to konkrétně v této situaci.

Prorok Eliáš na Karmelu volal k Bohu a z nebe sestoupil oheň a spálil oltář, býka, kamení i vodu, která byla kolem. Když se jindy modlil, sestoupil oheň a spálil 50 vojáků, kteří jej přišli zajmout. Znovu se pomodlil, sestoupil oheň a spálil dalších 50. Eliáš měl zkušenost s Božím ohněm, který je duchovní a v dané situaci se projevil tak, že usmrtil nepřátelské vojáky – spálil je. Prorok Eliáš ale nejprve nechal působit Boží oheň v sobě, aby očistil jeho duši. O proroku Eliášovi je řečeno, že hořel horlivostí pro Hospodina. Ten vnitřní oheň, Boží oheň, v něm byl. Prorok Eliáš pak horlil pro Boží věci, horlil proti okultismu, ke kterému odpadl celý národ.

Ježíš řekl: „Oheň jsem přišel hodit na zem a co chci? Aby hořel. Ať hoří!“ Na modlitbě mohu toto slovo prožít. „Teď ať sejde oheň z nebe“, tak jak řekl prorok Eliáš. Teď ať do mě sestoupí oheň Ducha Božího, ať pálí všechny hříchy, závislosti, nedobré vztahy. Teď chci prožít očistec tady na zemi. Teď se otvírám Bohu, jako bych měl nyní zemřít a uvidět Ježíše. Dal jsem všechno. Teď jsem křtěný nejen Duchem svatým, ale i Jeho ohněm. Ať spálí všechno! Ať hoří! Chci to! Pane, Ty říkáš: „Oheň jsem přišel hodit na zem a co chci? Aby hořel.“ Já to chci také. Ať hoří! Ať hoří ve mně. Ať teď Tvůj oheň ve mně všechno spálí.

V modlitbě procházím určité momenty svého života. Teď chci prožít Boží soud. Nechci jít do očistce. Teď ať hoří! Oheň ať spálí všechny vazby, všechny hříchy, vše, co bylo v minulosti. Odděluji se od toho a vyznávám: „Každý hřích byl lží.“ Uvědomuji si konkrétní situaci a vírou nechávám oheň, ať právě tam hoří. Když chceme volat k Bohu intenzivně, pak slova nestačí, je dobré volat třeba jen: „úúú“ a zároveň si uvědomit určitý moment, situaci. Pak si můžeme chvilku odpočinout. Ale potom znovu intenzivně vnímat paprsek světla, který mě spojuje s Bohem. Stačí si uvědomit Boží přítomnost, to, že Bůh mě vidí. Intenzivně volat „úúú“ a vnímat, jakoby paprsek světla pronikl temnotou ďábelské síly a všeho, co mě od Boha oddělovalo. Teď skrze ten světelný paprsek prožívám spojení s Bohem. Nebo mohu volat: „ááá“, v tomto volání se koncentruji, uvědomím si Boží přítomnost, živý vztah k Němu. Člověk se potřebuje koncentrovat, odhodit všechny myšlenky, představy, vzpomínky. Teď mě nezajímá ani minulost ani budoucnost, jen tento přítomný okamžik. Teď jen volám, křičím k Bohu. Jak říká Boží slovo: „Duch svatý se za vás přimlouvá (křičí) sténáním nevyslovitelným.“ Uvědomím si, že teď pouštím Boží moc jako laser – teď paprsek Boží lásky nechávám pronikat do sebe, do konkrétních situací, na konkrétní lidi... intenzivně využívám těchto 5 minut. Používám křik „ááá“ či „úúú“ na koncentraci do této pravdy, vkládám do něj víru: „Ať Ježíšův oheň, který hoří ve mně, v mém rozumu, vůli, v mém srdci – všechno pálí, očišťuje!“ Teď se koná Boží soud. Teď jsem křtěn ohněm Ducha svatého. Ježíš říká: „Já chci, aby hořel.“ I já to chci. Teď se to děje.