V 37. kapitole proroka Ezechiela je vyjádřeno vidění, které měl v babylonském zajetí. Týkalo se budoucnosti izraelského národa a budoucnosti Božího lidu. Na závěr celého vidění je řečeno: „Toto praví Panovník Hospodin: „Hle, já otevřu vaše hroby a vyvedu vás z vašich hrobů, můj lide.“ (v.12) V 11. verši je důležité slovo: „Hospodin mi řekl: „Lidský synu, tyto kosti, to je všechen dům Izraelský.“ Tím domem Izraelským je církev, starozákonní církev, ale i novozákonní církev. Tedy těmi suchými kostmi, o nichž je řečeno – naše kosti uschly, zanikla naše naděje, jsme ztraceni – jsou v současnosti křesťané.

Prorok uviděl veliké údolí, které bylo plné lidských kostí. Bůh mu klade otázku: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Kosti, to je znak smrti. Tyto kosti byly předtím součástí živých bytostí. Ale teď je to hromadný hřbitov – lebky, kosti, všechno rozházené. Mohou ožít? A na to prorok odpovídá: „Hospodine, Ty sám to víš.“ U Tebe je to možné. Ty víš, že se to může stát. Ty jsi všemohoucí Bůh a já Ti důvěřuji. Lidsky je to nemožné, ale Tys dal předtím život těm lidem, sami od sebe nepovstali, Ty jsi stvořil celý vesmír, Ty jsi všemohoucí a Ty se mě ptáš: „Mohou tyto kosti ožít?“ Ty to víš. Tvou všemohoucností mohou! U Tebe není nic nemožného!

A co na to odpovídá Hospodin, co vyžaduje jako splnění podmínky? Říká jedno slovo: „Prorokuj!“ Co znamená prorokovat? To znamená pronášet Boží slovo v Boží moci. Znamená to, že musí být dán prostor, aby skrze pronesené slovo mohl působit Duch.

Vzpomínám si na jednu zkušenost, je to více než 30 let. Tehdy jsem nad tímto textem uvažoval a uvědomoval si situaci v církvi v bývalém Československu. Byl komunismus, mohlo to být v letech 1982-1985. Modlil jsem se a slyšel jsem: „Prorokuj!“ Tak jsem zvedl ruce a volal jsem k Bohu až do rána, až jsem ztratil hlas. Musel jsem volat. Uvědomoval jsem si ty zamordované lidské duše. Uvědomoval jsem si, jak vrah lidských duší zamordoval celé generace kněží, sebral jim to podstatné, aby nebyli svatými kněžími ani světlem. Vnímal jsem, jak ten duchovní jed, který je v nás, prvotní hřích, nás stále táhne dolů a přetváří nás v duchovní hřbitov. Uvědomil jsem si, že chodím kolem živých, duchovních mrtvol. Uvědomoval jsem si jak démoni ničí církev, démoni liberalismu, démoni, kteří úskočně zaútočili na církev skrze falešné duchovno, okultismus, kteří udělali z živé církve velký hřbitov. Proto jsem musel volat!

Může tato církev ožít? Hospodine, Ty to víš. Ty jsi všemohoucí, u Tebe není nic nemožného! Vzpomněl jsem si v tu chvíli na přísloví – kdo se modlí, je všemohoucí. Proč? Protože Bůh hýbe světem, ale modlitba Bohem. Řekl jsem: Pane, Tys nám v modlitbě dal zaslíbení. Jednou, až budu stát před Božím soudem, až budu umírat, nechci, aby na mě ďábel žaloval: „Tys měl Boží slovo, copak jsi neznal, kolik zaslíbení v něm je?“

Všechna Boží zaslíbení jsou spojena s podmínkou: spojit se s Ježíšem, prosit ve jménu Ježíšově s živou vírou a samozřejmě s tím, že člověk plní vůli Boží. Jestliže jsou tyto prvky splněny, Bůh působí.

Zamysleme se teď znovu společně nad textem v 37. kapitole proroka Ezechiela. Hospodin říká: „Prorokuj nad těmito kostmi. Řekni jim: slyšte suché kosti Hospodinovo slovo. Toto praví Panovník Hospodin těmto kostem: „Hle, já do vás uvedu ducha a oživnete. Dám na vás šlachy, pokryji vás svalstvem, potáhnu vás kůží a vložím do vás Ducha a oživnete a poznáte, že já jsem Hospodin“. Opakuje se tam slovo: „Já jsem Hospodin, Já uvedu ducha a oživnete, Já dám šlachy, Já dám svalstvo.“ Ne nějaký člověk, ale Hospodin, On to učiní.

Věříš tomu? Mohou tyto kosti ožít? – Ty to víš, Hospodine, Ty jsi všemohoucí, Ty to můžeš učinit. Ty jsi z ničeho utvořil celý vesmír, Ty jsi z lásky k člověku dal svého Jednorozeného Syna, který se z lásky k nám stal člověkem. Já jsem se nenarodil v době proroka Ezechiela několik staletí před Kristem. Já jsem se narodil ve 20. století po Kristu a dnes se církev stala duchovním hřbitovem. To, že někteří se snaží vytvářet dojem, že je všechno v pořádku, je velký klam a podvod. Já jsem pravdivý vůči sobě, hledám stále pravdu, stále se stavím před Tvou tvář, nenechávám se tahat za nos nějakými svými předsudky. První, co vždy je, vyznávám před Tebou svůj hřích, dennodenně. I během této modlitby, kdy jsem se jen odchýlil k nějaké marnosti, nestál ve víře a nenechal proudit Boží moc v sobě, cítil jsem větší hřích, než kdybych se dopustil nějakého zločinu. Protože Ty v tuto chvíli chceš mou víru. Tys mi dal víru Boží a já mám zodpovědnost, vekou zodpovědnost.

Tuto zodpovědnost Bůh do určité míry dává každému z vás.

Všimněte si jedné věci ve verši 7: „Prorokoval jsem tedy, jak mi bylo přikázáno. A zatím, co jsem prorokoval, ozval se hluk, nastalo dunění a kosti se přibližovaly jedna k druhé“. Tedy na tom hromadném hřbitově ležely kosti z ruky, nohy, lebky... a každá si hledala k napojení potřebnou část. Kosti na sebe narážely a nastal hluk. Z hromady kostí se staly kostry. I církev potřebuje určitou kostru, musí mít pevné základy, na nichž se potom mohou uchytit svaly i šlachy – v duchovním smyslu. Má-li nastat duchovní vzkříšení, každá kost musí najít dle Božího řádu své místo. Bůh zde mluví o duchovním vzkříšení starozákonní církve, církve, která pro své hříchy proti prvnímu přikázání byla vyhnána ze svého území do Babylonu, do místa zajetí.

Dnes je situace podobná jako tehdy. I dnes je církev v otroctví duchovního Babylonu. Především za hříchy proti 1.přikázání. Jde o dva hlavní zločiny – ateizmus – nevěra, a o okultismus – falešné duchovno. Hospodin říká: „Nebudeš se klanět jiným bohům, já Hospodin jsem tvůj Bůh“. Jde o hřích nevěry, liberalismu, racionalismu, úcty k jiným náboženstvím, tedy úcty k jejich démonům. Úcty k náboženstvím, které nedovolují lidským duším, aby přijaly Boží slovo a byly spaseny. Jaká to je úcta? To je zrada! Vše se maskuje falešným výkladem dokumentu Nostra aetate, který se studentům teologie, od 1. ročníku do posledního, vtlouká do hlavy téměř na každé hodině. Za ním je duch apostaze, který z církve učinil duchovní hřbitov.

Když Ezechiel prorokoval, nastalo velké dunění. Prorokovat znamená říkat pravdu. Zkuste i vy říkat pravdu, nastane velký rachot a budete mít mnoho nepřátel. Já tu zkušenost mám už mnoho let. Když člověk hlásá Krista, může Jej hlásat i decentně, ale pokud hlásá pravdivě, tak jedni jsou zachraňováni a druzí zatínají pěsti, aby vás zabili.

Tedy v údolí suchých kostí nastal rachot. Když budete opravdu volat k Bohu, nastane velký hluk, peklo začne proti vám pouštět jedy a štvavé kampaně. Ale Bůh je s námi, ani vlas z hlavy se nám neztratí. Všechno je v rukách Božích. Vždyť oč nám jde? O tu největší hodnotu – o život věčný! Církev má být tou záchrannou lodičkou, která zachraňuje topící se duše. A pokud jí není, je to velká zrada.

Prorok Ezechiel říká: když jsem prorokoval, viděl jsem, jak najednou kostry pokryly šlachy a svaly a potáhly se kůží, ale duch v nich ještě nebyl. Nečinil to prorok, činil to Bůh. A když se to stalo, co Bůh řekl? Řekl podruhé: „Prorokuj a řekni: „Toto praví Hospodin: Přijď Duchu od čtyř stran a zaduj na tyto povražděné, ať ožijí!“

Dále prorok říká: „Když jsem prorokoval, jak mi přikázal...“ – toto je velmi důležité! Neprorokoval tak, jak to cítil nebo rozuměl. Základní princip je poslušnost víry. Člověk musí umřít své pravdě, svému dobru a svým zkušenostem, být v dané situaci doslova bezmocným a konat kroky víry. Můj rozum může namítat: „Pane, to se mi zdá jako korunovaná hloupost. To, co po mně chceš, není hřích, ale takovou hloupost bych nedělal, já jsem praktický a mám zkušenost...“ Ale Boží slovo říká: „prorokoval, jak mi přikázal...“ Jde o poslušnost víry. Co řekla Alžběta Přesvaté Bohorodičce? „Blahoslavená, která jsi uvěřila“ – tedy i my máme uvěřit, co nám bylo řečeno od Pána a máme to realizovat. Realizovat Jeho slovo, které dá do konkrétní situace pro tebe. Když ty to slovo, které ti Bůh dá, nenecháš padnout na zem, získáš s tímto slovem zkušenost. Člověk je veden k poslušnosti tak, jako David. Když bojoval s Goliášem, měl už zkušenost s Bohem. Věděl, že to byl Bůh, kdo ho vytáhl z tlamy lva a ze spárů medvěda, a že Bůh mu i v této situaci dá vítězství. On však musí udělat jen tu maličkost: vzít si prak, postavit se a vymrsknout kámen. Jak ten kámen poletí, to už bude řídit Bůh.

Tak je to i s námi. Tedy důležité je, abychom prorokovali tak, jak nám Bůh řekl. Prorok Ezechiel dále říká: „A vešel do nich Duch a oni ožili a postavili se na nohy a bylo to vojsko velmi veliké.“ Nebyl to klub mrzáků, které vozí na vozíčku nebo chodí o berlích. Vojsko je symbol moci. Bylo to velké vojsko – a ním má být církev. Je to obraz duchovního vzkříšení, který platí i pro naši dobu. Na vaší víře závisí budoucnost národa. Uvědomte si svou zodpovědnost! Na tobě závisí budoucnost tvého národa. Ne na těch, kteří mají oficiální duchovní vládu, tedy řeholníci, kněží, biskupové. Jistě, pokud se obrátí, v pokoře přijmou Boží hlas a budou prorokovat, tak budou zařazeni do skupiny těch, kteří rozhodnou o duchovní budoucnosti tvého národa. Dnes ale Bůh tobě říká: „Prorokuj, synu člověka!“

Ve verši 11 je řečeno: „Tyto kosti, to je dům izraelský, to je církev.“ A na závěr ve 14. verši: „I poznáte, že já, Hospodin, jsem to vyhlásil i vykonal. To je výrok Hospodinův!“ Bůh to učiní, ale Bůh si žádá proroka, člověka víry, člověka poslušného, který vnímá bolest církve, bolest národa i svou bolest a svou nemohoucnost, a přesto se postaví před Boha a pronáší prorocké slovo – či na modlitbě a někdy třeba i konkrétním lidem. Bůh chce skrze tebe působit. Tvé misijní území je tam, kde tě postavil, tvá rodina, tvé okolí... Například ty, jako otec rodiny, máš zodpovědnost za ženu, děti, vnuky. Pro tvou víru chce Bůh dát požehnání tobě i celému tvému potomstvu tak, jako jej dal pro víru spravedlivému Abrahámovi. Co udělal Abrahám? Abrahám uvěřil a stal se otcem víry. Je nám dán jako vzor. Staň se Abrahamem tam, kde jsi. Uvěř že Bůh je všemohoucí. A když ti položí otázku: „Je to možné?“ řekni: „Ty to víš, Panovníku Hospodine. Ty to víš, že to můžeš učinit. Ale dej mi víru, abych Ti dokázal povědět své ANO, jako Ti řekl své ANO prorok Ezechiel i všichni Boží muži a ženy v Božím slově, kteří jsou mi příkladem a především Přečistá Bohorodička, která řekla své ANO a Slovo se stalo Tělem“. Bůh chce, abys měl takovou víru. Tato víra má být opřena o Boží slovo, o zkušenost chození s Bohem. Bůh je stejný! Ježíš je stejný včera, dnes i navěky. On řekl: „Já jsem s tebou po všechny dny tvého života“. Ježíš je s tebou, nikdy nejsi sám. Nikdy tě neopustí.

Jsme na bojišti. Bojujeme o ty největší hodnoty, o věčný život, a dnes i o záchranu celého národa. Proto potřebujeme Božího Ducha, potřebujeme Boží moc. Bůh nám tu moc dává. Je třeba, abychom ji přijímali. Jsem slabý, ale právě když jsem slabý, jsem silný, protože to nepůsobím už já, ale Ty působíš skrze mou slabost, já Ti Pane důvěřuji.

I ty ve své modlitbě prorokuj k Duchu, podle příkladu Ezechiela, aby nastalo vzkříšení Ukrajiny!