b) Splnění Ježíšova příslibu

Desátý den vytrvalých modliteb, v neděli ráno kolem 9. hodiny, sestoupil Duch svatý na apoštoly a na všechny shromážděné v tom domě: „Nastal den Letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako zvuk silného větru a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali“ (Sk 2,1-4). Mnoho lidí přišlo k domu, kde byli apoštolové. Pak Petr mluvil s velkou mocí o Ježíšovi, kterého židé ukřižovali a který vstal z mrtvých a vylil v hojnosti Ducha svatého na přítomné. Reakce na Petrovo svatodušní kázání byla velká: „Proniklo jim to srdce a ptali se Petra i ostatních apoštolů: ‚Bratři, co máme dělat?‘ Petr jim odpověděl: ,Obraťte se a každý z vás ať se dá pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy´“ (Sk 2,3ý-38). Tato slova platí nyní i pro tebe!

„Ti, kdo jeho slovo ochotně přijali, byli pokřtěni. A tak se k nim ten den přidalo na 3000 lidí. Setrvávali v apoštolském učení, v bratrském společenství, v lámání chleba a na modlitbách“ (41).

c) Neustálé vylévání Ducha svatého

Apoštolé a někteří bratři prožívají znovuvylití Ducha svatého. Protože ve jménu Ježíšově uzdravili ochrnulého člověka, měli s tím nepříjemnosti a bylo jim veleradou zakázáno, že v tom jménu už nesmějí učit. Oni neposlechli a byli za to potrestáni, ale radovali se z toho (Sk    4). „Když byli propuštěni, přišli ke svým bratřím a pověděli jim všechno, co jim řekli velekněží. Když to všichni vyposlechli, začali se horlivě modlit. A když skončili tuto modlitbu, zatřáslo se shromáždění, všichni byli naplněni Duchem svatým, takže s odvahou hlásali Boží slovo (Sk 4,23-31).

Co znamená, když je řečeno, že přišli ke svým bratřím? Bylo to na prvním místě ostatních 12 apoštolů a pak někteří z těch, kteří před několika dny přijali dar Ducha svatého. (2,38)

V 8. kapitole se líčí jak jáhen Filip hlásal v Samaří evangelium, vyháněl nečisté duchy a uzdravoval nemoci. Mnozí přijali víru v Pána Ježíše, dávali se pokřtít a mezi nimi se nechal pokřtít i kouzelník Šimon.

„Když se apoštolé v Jeruzalémě dověděli, že Samařsko přijalo Boží slovo, poslali tam Petra a Jana. Ti tam přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého. Do té doby totiž na nikoho z nich nesestoupil, jen byli pokřtěni ve jménu Pána Ježíše. Vložili tedy na ně ruce a oni přijali Ducha svatého. Když však Šimon viděl, že apoštolové dávají vkládáním rukou Ducha svatého, nabídl jim peníze se slovy: „Dejte i mně tuto moc, aby každý na koho vložím ruce přijal Ducha svatého.“ Ale Petr mu řekl: „Ať přijde zkáza na tvoje peníze, protože ses domníval, že Boží dar můžeš koupit za peníze. Nedostane se ti podílu ani účasti na této věci, neboť nejsi v srdci upřímný vůči Bohu. Zanech proto této své špatnosti a modli se k Pánu, snad ti potom bude odpuštěno, co sis v srdci usmyslil. Neboť, jak vidím, jsi plný hořké žluči a v poutech špatnosti“ (Sk 8,14-23).

Šimon přijal křest, uvěřil v Pána Ježíše, ale bylo to zřejmě jen v oblasti rozumu, nedal mu své srdce. Mnoho katolických křesťanů přijalo svátost biřmování, ale v jejich životě se moc Ducha svatého nijak neprojevuje. Jsou přesně takoví jako ostatní lidé ve světě. Důvod: podobný jako u Šimona – plni hořkosti (kritičnosti, hněvu, závisti, sobectví) a druhý důvod jsou v poutech špatnosti (okultismus, mravní nečistota, zlozvyky: narkotika, alkohol). Ducha svatého by chtěli jako Šimon spíše pro senzaci nebo aby jejich „já“ si na tom mohlo získat slávu.

Tito lidé potřebují prožít obnovu v Duchu svatém tím, že odstraní překážky a rozhodnou se pro celý nový život s Ježíšem, ve společenství obrácených a obnovených křesťanů.

Apoštol Pavel po svém obrácení přijímá křest a plnost Ducha svatého: „Ananiáš tedy šel, vstoupil do toho domu, vložil na něho ruce se slovy: ‚Bratře Šavle, Pán mě poslal, Ježíš, který se ti zjevil na cestě sem. Máš zase nabýt zraku a dostat v plnosti Ducha svatého‘“ (Sk 9,17). Není zde zmínka o tom, že by hned dostal jako znamení dar neznámého jazyka. Skutečnost je, že Pavel tento dar měl: „Jsem vděčný Bohu, že mluvím neznámým jazykem víc než všichni ostatní“ (1 Kor 14,18). V Cesareji obdržel obnovu v Duchu svatém pohanský setník Kornélius s celou rodinou i se svými známými.

10. kapitola Skutků líčí jak se to všechno stalo a co tomu předcházelo. Kornelius měl vidění anděla, který mu oznamuje, že má poslat do Joppe, kde je v domě koželuha Šimon Petr. Toho měl povolat do svého domu. Petr se na druhý den v poledne modlil na rovné střeše, zatímco mu připravovali jídlo. Upadl do vytržení a měl zvláštní vidění: viděl velké prostěradlo a v něm různá zvířata. Slyšel hlas: „Petře, zabíjej a jez.“ Petr se nějak zdráhal. To se opakovalo třikrát. Petr uvažoval, co má to vidění znamenat. Duch mu řekl: „Jsou tu dva lidé, hledají tě. Ihned sestup dolů a bez váháni jdi s nimi, protože já jsem je poslal.“ Příští den se vydali na cestu do Cesareje. Petr pochopil smysl vidění: „Jak víte židovi není dovoleno, aby se stýkal s nežidem nebo, aby k němu přišel. Ale mně Bůh poučil, abych neříkal, že je někdo poskvrněný nebo nečistý.“ (28) Pak Petr pronesl krátké kázání - svědectví o smrti a zmrtvýchvstání Ježíšově. A když řeč vyvrcholila úžasnou pravdou, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. „A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že se i pohanům dostalo v hojnosti daru, to je Ducha svatého. Slyšeli totiž jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr na to řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ (44-47) Zde nebyl jen Kornelius a jeho rodina, ale „bylo tam pohromadě mnoho lidí“. Kolik znamená mnoho? Více než 10-20 lidí. Žádný na ně nekladl ruce, ba dokonce ani nebyli pokřtěni. Proč oni přijali a Šimon v Samaří, ač byl pokřtěn, nepřijal? Protože oni nejenže uvěřili v Pána Ježíše, ale v jejich srdci byla upřímná a horoucí touha po Bohu. Místo hořké žluči a pout špatnosti toužili vřelým srdcem.

„V té době, kdy byl Apolos v Korintě, prošel Pavel horními kraji a přišel do Efezu. Tam našel některé učedníky a ptal se jich: „Dostali jste Ducha svatého, když jste přijali víru?“ Odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch svatý.“ Pavel se tedy ptal: „Jak jste tedy byli pokřtěni?“ Odpověděli: „Křtem Janovým.“ Pavel je poučil: „Jan uděloval křest těm, kdo zanechali hříchu, a zároveň poukazoval lidem na toho, který měl přijít po něm, v toho, to je v Ježíše , měli uvěřit.“ Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše. Pavel na ně vložil ruce a sestoupil na ně Duch svatý, takže mluvili cizími jazyky a pod vlivem vnuknutí. Bylo jich celkem asi 12“ (Sk 19,1-7).

Do Efezu se dostali někteří Janovi učedníci a tam hlásali křest pokání, jak to činil Jan Křtitel. Byli disponováni. Jan připravoval lid na Ježíše. Když se jich zeptal, zda přijali Ducha svatého, upřímně odpověděli, že ani nevěděli, že Duch svatý existuje. Pavel je nejprve pokřtil ve jménu Pána Ježíše, pak se za ně modlil a vložil na ně ruce. Bylo to velmi požehnané. Dostali nejen dar neznámého jazyka, ale někteří i dar promlouvání z vnuknutí.