e) Období po založení prvních křesťanských obcí

Duch svatý neustále, nejrůznějším způsobem, působí ve své Církvi. Působí až do dneška a zvláště tyto dny. V období do 3. století Duch svatý působil mimořádně, dával křesťanům mimořádnou statečnost. V říši Římské, počínaje císařem Neronem, začalo kruté pronásledování křesťanů, které trvalo až do roku 313, kdy císař Konstantin vyhlásil náboženskou svobodu a sám přijal křesťanství. Nero nechal křesťany věšet na křížích, polévat smolou a zapalovat je. Císař Kaligula krmil těly křesťanů masožravé ryby. Křesťané byli předhazováni v arénách dravé zvěři. Byli hrozným způsobem mučeni, a to nejen dospělí muži, ale i děti, ženy, starci. Historické knihy nám líčí slavné mučednictví těchto křesťanů, kteří statečně podstupovali mučení i smrt. Mnozí dokonce s velkou radostí. Kolikrát stačilo jen gesto, že se zříkají Krista a mohli by si zachránit život. Ale oni to neučinili. Byli si dobře vědomi slov Ježíšových: „Kdo ztratí svůj život pro mě, ten ho nalezne“ (Mt 16,25). „Kdo mě zapře před lidmi, toho zapřu i já před svým nebeským Otcem a kdo mě vyzná před lidmi, toho vyznám i já před svým nebeským Otcem“ (Mt 10,33). Církev se tehdy skrývala v katakombách. Byly to podzemní hřbitovy. První papežové – nositelé nejvyšší autority v Církvi, kterou dal Ježíš apoštolu Petrovi a jeho nástupcům, umírali většinou jako mučedníci. Slavné je mučednictví mnohých, zvláště sv. Vavřince (210). Mučitelé zapálili hranici dříví, a když tam zůstalo jen žhavé uhlí, přivázali ho na rožeň a nechali pozvolna opékat jednu stranu těla. Byly to strašné bolesti. Vavřinec to snášel s klidem a dokonce žertoval: „Jsem opečen, chceš-li můžeš pojíst“, říká svému mučiteli.

Historikové tvrdí, že mučedníci se dají počítat až na miliony. Kdo dal těmto lidem nadšení, kdo jim dal sílu? Existuje jen jediná odpověď: Duch svatý.

Dalším zajímavým jevem bylo poustevnictví. Tisíce mužů a žen opustili svět a sloužili Bohu na poušti kajícím životem a modlitbami. Na egyptské poušti žilo jednu dobu až 10 000 poustevníků. Kdo dal těmto lidem sílu a nadšení? Zase to byl Duch svatý.

Pak Duch svatý působí skrze zakladatele řádů, sv. Basil, sv. Benedikt dávají těmto lidem, kteří chtějí sloužit Bohu zvláštním způsobem, pravidla – reguli – řád. Když pročítáme tyto regule, cítíme jak v nich vane Duch Ježíšův.

Křesťanství se začíná šířit, je potřeba horlivých misionářů a zase je to Duch svatý, který skrze tyto muže podivuhodně působí. Jejich poslání je doprovázeno mocnými činy, zázraky a osvobozováním z moci duchů zla.

V prvním tisíciletí se také vynořili různí bludaři: Arius, Montán a mnozí další, kteří se stavěli proti základním pravdám evangelia. Duch svatý naplňuje darem moudrosti církevní učitele, kteří obhajují před pohanským světem učení Kristovo. (Sv. Jeroným, sv. Augustin, sv. Jan Zlatoústý, sv. Basil, sv. Řehoř, Cyril Jeruzalémský atd.) Je to období, kdy se tvrdě bojuje o čistotu víry, období několika koncilů. Křesťanství se setkává s filosofií Platonovou, Aristotelovou a je potřeba vyjádřit křesťanské pravdy jasně a přesně, poněvadž hrozilo nebezpečí bludu. A právě v této době Duch svatý působí jako ten, který uvádí do veškeré pravdy. Na církevních koncilech, pod vedením autority, kterou dal Ježíš Petrovi, je závazně pro celou církev vyhlášeno jasné učení, učení podle evangelia, přenesené do dané kultury a do dané doby. A když Církev začíná stagnovat a dostává se ve středověku do materialismu, Duch svatý opět mocně působí v reformátorech – sv. František, sv. Dominik, sv. Ignác z Loyoly, sv. Kateřina Sienská, sv. Terezie Ježíšova atd. Každé století má své reformátory – světce. Světci, to jsou vlastně charismatici, Duch svatý v nich působí duchovními dary. Mají dary moudrosti, dary divů, dary zázračného uzdravování. Ale především jsou to muži a ženy, kteří jsou plni Ducha Ježíšova, kterého vnášejí do okolního prostředí. Většinou nebývají pochopeni svými nadřízenými a trpí mnoho pronásledování i od svých nejbližších.

Závěrem tedy lze říci, že neustálé vylévání Ducha svatého skutečně bylo po celých 20 století. A dnes? Dnes si vyzbrojuje Ježíš obnovené věřící mnoha dary, které nutně potřebují v dnešní, tak mimořádně těžké, době. Dnes dává Duch svatý tytéž dary, které dával prvním křesťanským obcím. Přichází zřejmě doba poslední, kdy nepřítel Boží bude dělat velké divy, takže by svedl i vyvolené Boží (Mk 13,22). Pán ho však zabije dechem svých úst (2 Sol 2,8).