Ve 14. kapitole jsou zachyceny hluboké pravdy, které se týkají tajemství vnitřní jednoty s Kristem a s Nebeským Otcem. I toto tajemství je spojeno s Duchem svatým. O těchto pravdách Ježíš hovořil večer před svou smrtí. Mluví o víře v Něho i o lásce, která se projevuje zachováváním Jeho přikázání. Dva týdny si budeme připomínat první dva verše ze 14. kapitoly.

V 1. verši Ježíš říká: „Vaše srdce ať se nechvěje“. Toto slovo se týká i tebe osobně. Denně přichází situace v nichž se tvoje srdce chvěje, přichází různé tlaky a strachy, člověk vnímá, jak zlo a lež ničí pravdu a dobro. Někdy se to týká našeho zdraví, jindy zodpovědnosti, finančních problémů, problémů v rodině, války na východě Ukrajiny...

Co dělat, aby se naše srdce nechvělo a našlo pravý pokoj? Ježíš dává prosté východisko: „Věřte v Boha, věřte i ve mne“. A jak máme věřit? Tak, že si uvědomíme, že Bůh je všemohoucí, a dále, že když On dopouští utrpení, pak vždy dává východisko. Buď dá světlo či sílu, či sám situaci vyřeší. Máme rovněž věřit v Boží lásku, která je v Kristu. „Tak Bůh miloval (tebe), že dal svého Jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16). Jde nám o život, a to nejen o ten časný, ale hlavně o ten věčný. V tomto pohledu víry máme v těchto situacích zkoušek vše cele dávat Bohu. To je ztráta duše pro Krista. To je láska k Němu, která osvobozuje. To je vcházení do Kristovy smrti (viz 2 Kor 4,10).

Příkladem jsou nám svatí a především mučedníci. Oni také měli strach, ale víra v Krista jim dala světlo a sílu, Kristus sám jim byl Světlem i Silou.

Ježíš ví, že na druhý den, na Velký pátek, projde mučením a smrtí. Jde na smrt dobrovolně. Z tohoto pohledu říká apoštolům a rovněž každému z nás osobně:„V domě mého Otce je mnoho příbytků.... Jdu, abych vám připravil místo.“ Je třeba často upnout pohled vzhůru, zvláště na hvězdné nebe, a uvědomit si to duchovní nebe, kde jsou andělé a svatí. Ježíš nám tam každému, kteří jsme Ho přijali, připravil místo a rezervuje ho i pro tebe. Za žádnou cenu nesmíš toto místo ztratit. Zde na zemi žijeme jen krátce, nevíme dne ani hodiny, kdy přijde smrt. Tam budeme žít věčně, bez smrti a utrpení, ve štěstí, které nikdy neskončí. Naše vlast je v nebi. Je hanbou, že na nebe zapomínáme. Měli bychom se na ně těšit. Ježíš ve 3. verši říká: „Opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já“. V hodinu tvé smrti Ježíš opět přijde a vezme tě k sobě. Jsi na to dnes připraven?