Kdo prožil obnovu v Duchu svatém, vědomě své srdce otevřel Duchu svatému. Na něj se vztahují slova: „Cožpak nevíte, že jste chrámem Božím a že Duch svatý ve vás přebývá?” (1 Kor 6,19). Přebývá-li v nás, pak platí:„Jsou rozmanité dary, ale všechny pocházejí od jednoho a téhož Ducha.” (1 Kor 12,4). Tedy Duch svatý je původcem a zdrojem všech darů a je-li ve tvém srdci, pak v něm máš i všechny jeho dary. Ale je otázka, které chce projevit právě skrze tebe. Bůh to zařídil tak, že dary se rozvíjejí ve společenství Církve, a to zase v pravý čas. Jsou někteří, kteří při obnově Duchem svatým, začali sloužit ihned několika dary najednou – darem výkladu, darem uzdravování… Ale to je zřídka.

Setkáváme se s názorem, že prosit o duchovní dary je něčím, co by nemělo být a co je proti duchu pokory a skromnosti. Někteří říkají: „Copak nám nestačí Písmo a nač tedy máme svátosti? Prosit o dary - to vede jen k duchovní pýše. O to usilují většinou křesťané, kteří se honí po senzacích nebo zázracích. My žijeme klidným, poctivým, křesťanským životem a to, co máme, stačí.” A s těmito názory se můžeme setkat i u mnohých opravdu poctivých křesťanů. Oni to myslí upřímně, ale mluví z neznalosti, z nesprávného pohledu.

Pro nás je Boží vůle zjevená v Písmu. V 1 Kor je výrazně napsáno: „Usilujte o lásku, ale horlivě se také snažte o duchovní dary!” Čili ne ledabyle a líně, ale máme se horlivě snažit, ne říkat ve falešné pokoře, že já toho nejsem hoden. A kdo je hoden toho, aby byl věčně spasen? A co je víc - dar a nebo dárce? Být spasen znamená mít účast na Božím životě. A věčný život začíná už zde na zemi. A také: „Boží vůle je, aby všichni byli spaseni” (1 Tim 2,4).

Bůh dává duchovní dary jako nutnou výzbroj k tomu, abychom snáze došli spásy, vytrvali až do konce a prostřednictvím darů pomohli mnohým vejít do Božího království. Apoštol Pavel nás naléhavě vybízí: „Oblečte se v plnou Boží zbroj, abyste mohli čelit ďáblovým nástrahám. Vedeme přece boj ne proti nějaké lidské moci, ale proti knížatům a mocnostem, kteří mají svou říši tmy v tomto světě. Proto vezměte na sebe plnou Boží výzbroj” (Ef 6.11-13).

Máme na sebe vzít plnou Boží zbroj - to je konkrétní, zjevená Boží vůle. V tomto boji nestačí spoléhat na své přirozené dary, na svou inteligenci, výřečnost, zběhlost a znalost Písma. To všechno je dobré, ale je to málo. Tvůj nepřítel není člověk, ale mocnosti temnoty. Duch zla je daleko inteligentnější než všichni géniové lidstva. Jeho inteligence je totiž v jiné rovině, on je duch. Ty máš proti němu bojovat, protože on je i tvým nepřítelem, pokud stojíš pod praporem Kristovým. Ne jen tak, pro nic, dal Ježíš učedníkům i apoštolům moc vyhánět zlé duchy. A tuto moc dal také všem, kteří plně uvěří v evangelium: „Ty, kteří uvěří budou provázet tato znamení: V mém jménu budou vyhnět zlé duchy, budou mluvit novými jazyky, hady budou brát do ruky a vypijí-li něco smrtelně jedovatého, neuškodí jim. Na nemocné budou klást ruce a uzdraví je.” (Mk 16,17-18; srov. Mt 10,1a8).

Ježíš zde mluví jasně, ne symbolicky – vyjmenovává dary, které dostanou ti, kdo v Něho uvěří. Uvědom si, že Ježíš zde nemyslí jen jakousi mlhavou víru v Něho – není zde myšlena víra filosofů, kteří věří v Boha jako v někoho, kdo je daleko. Ti spíš projevují svůj názor místo opravdové víry. Zde Ježíš myslí takovou víru, jakou měl Abraham: „Ačkoliv neměl Abraham naděje, přece doufal a věřil, že se stane otcem mnoha národů” (Ř 4,18). „Neprovinil se nedůvěrou vůči Božímu zaslíbení, ale čerpal sílu z víry a tím vzdal Bohu čest. Byl pevně přesvědčen, že Bůh, když něco slíbí, má dost moci, aby to i splnil.”Takovou víru vyžaduje Ježíš, když říká: „Ty, kteří uvěří, budou provázet tato znamení...”

Toto už je víra jako dar – Boží víra, kterou dává Duch svatý. Lidská víra si vždy nechává zadní vrátka. Člověk prosí, třeba i sebeupřímněji, sebehalasněji, ale v hlouby nitra pochybuje. Má strach se zesměšnit, není schopen projít zkouškovým obdobím jako Abraham. O lidské víře platí: „Kdo si totiž připouští pochybovačné myšlenky, je jako mořské vlnobití: vítr jím zmítá sem a tam. Takový člověk ať si nemyslí, že od Boha něco dostane. Vždyť je to muž dvojaký, nestálý v každém počínání.“ (Jak 1,6-8). Tedy my, křehcí lidé, abychom mohli bojovat proti mocnostem temnoty potřebujeme plnou zbroj, ne naši, ale Boží! A to jsou právě dary, o nichž apoštol píše, že o ně máme horlivě usilovat, ba dokonce říká, že máme usilovat o dary stále lepší (1 Kor 12,31). Náš život zde na zemi je neustálý boj, proto nás Ježíš vybízí k bdělosti: „Modlete se a bděte!” (Mt 26,41).