Život člověka je boj, a pokud spoléháme na své zbraně, jsme přinejmenším pro smích. A právě pýcha, která zaslepuje a přehání své vlastní síly, odmítá z falešné pokory Boží výzbroj – dary Ducha svatého. Představme si vojsko, které bojuje neukázněně, každý, jak se mu zachce, a navíc jako zbraň mu slouží luk a šípy. A nepřítel má k dispozici letadla, tanky, atomové rakety, a kromě toho, v jeho vojsku vládne železná kázeň. Cožpak není boj už předem rozhodnut? My, sebevědomí, s lukem a šípy, si bláhově myslíme, že nepotřebujeme moderní Boží výzbroj, kterou nám Bůh nabízí, a tou jsou jeho dary.

Má-li jít voják do boje, musí nejprve projít výcvikem: musí napřed ovládat sám sebe a pak zbraň, která je mu svěřena. Musí bezpodmínečně poslouchat rozkazy velitele. Nemůže si začít střílet, kdy uzná za vhodné. My, muži, dobře víme, jaké nesmysly musí dělat voják v kasárnách, aby se odnaučil rozumovat a naučil se bezpodmínečně plnit rozkazy. Dále víme, že je-li stav válečný, neuposlechnutí rozkazu, byť by vypadal sebehloupěji, se trestá smrtí. Voják je voják, a ne diskutér. Tato pravidla platila a platí v každé armádě: ovládání sebe, ovládání zbraně, bezpodmínečná poslušnost. A stejná pravidla platí i v duchovním boji.

1. Ovládání sebe: Kdo ti vládne? Kolikrát jsou to nezřízené vášně a sklony – jsi smyslný, líný, změkčilý, neumíš se ovládat. Dědičný hřích v nás způsobil velkou disharmonii.

2. Ovládání zbraně: Nejprve musíš duchovní výzbroj mít – obléci se do plné výzbroje Boží. Pak se ji musíš naučit používat, vycvičit se.

3. Poslušnost: Poslušnost Boha je víc než oběti a celopaly. Naučit se slyšet Boží hlas ve svém srdci a naučit se ho poslouchat – i před různými pracemi či akcemi – zastavit se, dát je Pánu a prosit o světlo, jestli On chce, abys to a to dělal, abys tam a tam šel či ne. Naučit se vnímat, kdy je Boží čas: Bůh ti vnukne, že máš jít tam a tam, ale ty se s vírou ptej, jestli hned či později. Tímto způsobem je třeba, jako dobrý voják, naučit se bezpodmínečné poslušnosti. Nesmíš být ani zbrklý ani líný.

Tedy po obnově v Duchu svatém má pro tebe Pán připraveny dary, ne pro tvou pýchu, ale pro tvrdý boj za Boží království. Bůh tě chce vyzbrojit svou mocí (řecky dynamis). Vzpomeň, že „Ježíš učil, ne jako zákoníci a farizeové, ale jako ten, kdo má moc“ (Mk 1,22). Apoštol Pavel svědčí: „Já se za evangelium nestydím. Jím se projevuje Boží moc“ (Ř 1,16). A právě tato Boží moc nám v dnešní době chybí. Proč? Protože se neopíráme o evangelium, ale o svůj rozum, o své plané filosofování. Tajemství spočívá v tomto: začni žít evangelium a Boží moc, která je v něm ukrytá, se začne projevovat. Žít evangelium znamená přijmout Ježíše za svého Pána a Boha, dát mu své srdce, vážně s Ním počítat a postavit Ho na první místo ve svém každodenním životě. A tohoto už člověk není schopen bez Ducha svatého.

Apoštol říká, že Církev – tělo Kristovo – má rozmanité duchovní dary (charismata). V listě Římanům jmenuje čtyři:

1. Dar promlouvat z vnuknutí

2. Dar služby

3. Dar vyučovat

4. Dar povzbuzovat (Ř 12,6).

V 1Kor 12 jmenuje devět darů, avšak předem upozorňuje, že dary dostávají jednotliví lidé proto, aby mohli být užiteční:

1. Dar moudrosti

2. Dar poznání

3. Dar víry

4. Dar uzdravování

5. Dar konat zázračné skutky

6. Dar promlouvat pod vlivem vnuknutí

7. Dar rozeznávat, jakým duchem se co nese

8. Dar mluvit neznámými jazyky

9. Dar vykládat, co tím jazykem bylo řečeno

Aby snad někdo nepřikládal vážnost tomu, kdo je nositelem nějakého daru, apoštol připomíná: „Toto všechno působí jeden a tentýž Duch” (1Kor 12,11). Všimněme si, že ve verších 5-6 apoštol Pavel mluví nejen o darech, říká: „A je rozdíl ve službách, ale všechny závisí na stejném Pánu. A jsou rozmanité a mimořádné projevy, ale všechno to pochází od jednoho a téhož Boha.”

Tedy, co apoštol myslí slovem služba? Je misionářská služba (1Kor 14,12), služba jako úřad apoštolský, úřad prorocký: „Jste jako budova, jejíž základy jsou apoštolé a kazatelé (proroci) mluvící pod vlivem vnuknutí.“ (Ef 2,20). Dále jde o osvobozovací službu (vymítání démonů), jáhenskou službu (Sk 6,5)…

A co apoštol myslí slovem rozmanité a mimořádné projevy? Jde například o:

a) Vidění

Ve Skutcích se s tímto darem často setkáváme. Apoštol Petr měl vidění, když se modlil v domě koželuha Šimona, „zatímco mu připravovali jídlo, upadl do vytržení. Viděl nebe otevřené, jak se něco snáší dolů” (Sk 10,10-11).

Setník Kornelius má vidění anděla: „Ten viděl jasně, kolem tří hodin odpoledne, že k němu vstoupil anděl Boží a řekl mu: Kornelie...” (Sk 10,3).

Apoštol Pavel prožije obrácen skrze vidění samotného Ježíše: „Náhle ho zalilo z nebe světlo. Padl na zem a slyšel, že k němu mluví nějaký hlas: „Šavle, proč mě pronásleduješ...” (Sk 9,3-4).

Vidění má i křesťan Ananiáš v Damašku: „Pán k němu ve vidění promluvil: ‚Vstaň a jdi do ulice, která se nazývá přímá a vyhledej Šavla z Tarsu‘ “ (Sk 9,10-11).

Vidění v Korintě: „V noci pak ve vidění řekl Pán Pavlovi: ,Neboj se, mluv jen a nemlč, protože já jsem s tebou!´” (Sk 18,9)

Vidění v Troadě: „V noci pak měl Pavel vidění: Nějaký Makedonec stál před ním a prosil ho: ,Přijdi do Makedinie a pomoz nám!´” (Sk 16,9)

S viděními se setkáváme také u starozákonních proroků, zvláště u Ezechiela, Daniela, Jeremiáše a jiných.

Ve 13. kapitole Korinťanům ukazuje apoštol Pavel na nejvyšší dar, dar LÁSKY. Vyskytuje se mylný názor, který zastávají ti, kteří vůbec nevědí, co láska je. Říkají: „Největším darem je láska, tedy co pomohou dary bez lásky?” Odpověď: Bůh chce, abychom usilovali o dary, ale také o tento největší dar. Ty ostatní totiž mají k lásce směřovat a v ni vyústit. Je směšné stavět je proti sobě. Apoštol jasně říká: „Usilujte o lásku, ale horlivě se také snažte o duchovní dary” (1 Kor 14,1).