Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.

Uvědomme si, že tento večer Ježíš se svými apoštoly hovoří naposledy před tím, než ho zajmou a odsoudí na smrt. Tedy jde o hluboké pravdy, které apoštolům předává v důvěrném rozhovoru. Nejdřív odpovídá Tomášovi, který Ježíšova slova o nebi nechápe. Ježíš odchází, aby apoštolům a všem věrným připravil místo. Tomáš říká:„Nevíme, kam jdeš a ani cestu neznáme.“ Na to Ježíš odpovídá: „Já jsem cesta, pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ K tomu Ježíš dále dodává:„Kdybyste znali mě, znali byste i mého Otce.“ Na to reaguje apoštol Filip prosbou:„Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Ježíš na to odpovídá: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš?“ Ježíš hovoří o vnitřním poznání skrze víru a osvícení Duchem svatým. To, že Otec je v Synu a Syn v Otci je tajemstvím, které nám Kristus zvěstuje a Duch svatý nás do něj uvádí. Nestačí vidět Krista fyzicky. Zákoníci a farizeové Krista viděli a mohli se přesvědčit o mimořádných zázracích a nakonec i o Jeho fyzickém vzkříšení, ale zůstali duchovně slepí. Poznat Krista vyžaduje prosté srdce. Toto tajemství Otec zjevuje jen maličkým, a ne moudrým a učeným (srov. Mt 11,25). Ježíš Filipovi zdůrazňuje: „Kdo vidí mne, vidí Otce.“ Nejde tu o fyzické vidění, ale o duchovní. Kdo přijímá Krista, ten vírou přijímá i Otce. Ježíš dále zvýrazňuje víru:„Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně?“ A vzápětí podává viditelný důkaz této pravdy: „Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.“

Další vyzdvižení jednoty Otce i Syna je v následujícím verši 11: „Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně.“ Ježíš se odvolává na mimořádné skutky svědčící o Boží všemohoucnosti, která skrze Něj působí. Pokud nevěříte pouhým slovům, „aspoň pro samy skutky věřte mi“. Ježíš ukazuje, že víra v Něho sjednocuje s Ním i s Otcem. Důsledkem je, že i věřící bude konat podobné skutky, protože je nekoná on sám, ale samotný Bůh v něm (vzpomeňme na zázraky v životech svatých či mučedníků).

Podstatou křesťanství je vnitřní jednota s Kristem. Kromě víry je nutnou podmínkou i ochota následovat Krista až na smrt a zachovávat Kristova přikázání. Tato hluboká jednota s Otcem i Synem je spojena i s Duchem svatým. To je zdůrazněno ve verši 17, který ukazuje na podstatu křtu Duchem svatým. Duch svatý s námi již je, ale ještě není v našem nejhlubším nitru, tedy v nás. Skrze pokání a víru Duch svatý proniká do hlubin, kde se odděluje duše od ducha (Žid 4,12). To, že Duch svatý má vliv na vytvoření této jednoty, vyjádřil Ježíš slovy: „Až na vás sestoupí Duch svatý, budete mými svědky.“ (srov. Sk 1,8) Po seslání Ducha svatého apoštolové dostali sílu svědčit pro Krista a dovršili své svědectví mučednickou smrtí. Boj s duchem lži a smrti byl při evangelizaci doprovázen velkými zázraky.

Jak máme prožít hluboké pravdy jednoty zdůrazněné zvláště ve verši 9 a 10? Každý sám osobně, ale ještě lépe dva, tři či více se mohou modlit tuto jednoduchou modlitbu, v níž prožíváme základní pravdy jednoty:

Prvních 15 minut

Klečíme, ruce máme zvednuty

(5 minut) všichni zopakujeme 4krát: „Aaa – bba“ (mezi slabikami se nadechneme)

Jeden řekne: „Ježíš na kříži zvolal: Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha.“

(5 minut) všichni zopakujeme 4krát: „Aaa – bba“ (mezi slabikami se nadechneme)

Jeden řekne: „To samé říká Ježíš ve mně.“

(5 minut) všichni zopakujeme 4krát: „Aaa – bba“ (mezi slabikami se nadechneme)

Jeden řekne: „Nyní i já s Ježíšem odevzdávám svého ducha.“

Druhých 15 minut

(5 minut) všichni zopakujeme 4krát: „Jehošua“

Jeden řekne: „Ty jsi ve mně a já v tobě.“ (uvědomuji si, že Ježíš je nyní ve mně). Klečíme, ruce zkřížené na hrudi.

(5 minut) všichni zopakujeme 4krát: „Jehošua“

Jeden řekne: „Ty jsi ve mně, v Otci i v Duchu svatém.“ Klečíme, ruce mírně pozvednuté před sebou.

5 minut všichni opakujeme: „Ve jménu Ježíše Krista tě prosíme, Otče, Synu i Duchu svatý, dej Ukrajině ducha pokání!“ (ruce máme zvednuté)

5 minut zpíváme: „Otče náš, vyslyš nás“ (ruce mírně pozvednuté před sebou).