Evangelijní psychologie (1.část)

Položme základní otázku: K čemu dnes slouží moderní psychologie?

Vedou k pravdivému životu? Pomáhají vytvářet pravdivý vztah k sobě, k bližnímu, k Bohu? Ne. Moderní psychologie budují v podstatě na sebeklamu, mistrovském lhaní a manipulaci s druhými lidmi. Sledují skrytý cíl, jak nejefektivněji dosáhnout toho, aby lidská psychika přijala lež. Oklamaný člověk padá do pastí, závislostí a otroctví lži.

Co je naopak podstatou pravdivé, evangelijní psychologie?

V lidské psychice hraje nejdůležitější roli svědomí, kterým rozlišujeme dobro a zlo, pravdu a lež, spravedlnost a nespravedlnost. Zároveň je ale v člověku egoismus, který se automaticky spojuje se lží. Sleduje své zdánlivé dobro za cenu popření svědomí, tedy Božího hlasu v nás, znivelizování dobra a zla, pravdy a lži. Tím nastává sebedestrukce a mezilidské vztahy jsou rozbíjeny sváry, nenávistí, vraždami, válkami. V hluboké podstatě jde o to, komu člověk slouží. Jestli slouží pravdě, pak se snaží respektovat přirozené, morální zákony a Boží zákony. Přijímá realitu smrti, zodpovědnosti za svůj život a vážně počítá s věčným životem po smrti i odměnou za dobro, které vykonal v životě prožitém ve shodě se svědomím. Rovněž počítá s nebezpečím věčného zavržení, pokud by své svědomí ubil, sjednotil se s duchem lži a stal se jeho nástrojem.

S psychologií je spojen pojem dobra a zla, hříchu a rovněž transcendentna. Člověk není pouhým živočichem, je průsečíkem hmotného a duchovního světa. Jeho duchovní stránka je stvořena k Božímu obrazu a je nesmrtelná. Tělo podléhá zákonům hmoty a smrti.

Pravdivý pohled na lidskou psychiku dává zjevené Boží slovo, především Kristovo evangelium.

Boží slovo ukazuje na tři oblasti v člověku, na tělo, duši a ducha. (obr. trojúhelník) Člověk tělesný a člověk duševní (sarkikos, psychikos) je protikladem člověka duchovního (pneumatikos). „Chci říci: žijte z moci Ducha Božího a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše tělo. Touhy těla směřují proti Duchu Božímu a Boží Duch proti nim. Jde tu o naprostý protiklad, takže děláte to, co dělat nechcete. Skutky lidského těla jsou zřejmé: necudnost, nečistota, bezuzdnost, modlářství, čarodějství, rozbroje, hádky, žárlivost, vášeň, podlost, ... vraždy, opilství, nestřídmost a podobné věci“ (Gal 5,16-21)

„Jsme-li živi Duchem Božím, dejme se Duchem také řídit.“

Pravdivý duchovní život je spojen s třemi realitami, o nichž nemůže pochybovat žádný člověk, který má zdravý rozum:

1)        Celý vesmír i tento svět, který má moudré zákony, má svého Stvořitele, Boha.

2)        Každý člověk zemře a bude skládat účty za svůj život.

3)        Kolem nás i v nás je realita zla a hříchu.

Bůh promluvil k člověku svým slovem a zjevil mu určitá tajemství, která se týkají jeho věčného života a jeho spásy. Bůh k člověku promluvil tím, že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v Něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16). Tedy naše spasení je podmíněno přijetím Ježíše Krista, který je pravý Bůh i pravý člověk. V Něm, v Kristu, je odpuštění našich hříchů. V Něm je i naše vysvobození z otrockých závislostí, do kterých člověk padl tím, že uvěřil falešné ideologii, to znamená různým filosofiím a psychologiím, za kterými je lež a duch lži a smrti. Kristův základní požadavek zní: „Změňte myšlení a věřte evangeliu.“ (Mk 1,15)

Lživé ideologie ničí duchovní i morální hodnoty člověka. Byla tak zničena hranice mezi dobrem a zlem, mezi lží a pravdou. Tím nastal proces rozkladu a duchovní smrti, která přináší i fyzickou smrt. Kdo opustí toto myšlení postavené na lži a na víře v nesmysly, potřebuje přijat zdravé myšlení, které respektuje přirozené zákonitosti, morální hodnoty a které přináší život. Změna myšlení je spojena s vírou v evangelium. Evangelium je radostná zvěst o naší spáse a o novém životě v Kristu a s Kristem. Tato jednota s Kristem je spojena s přijetím Kristova Ducha a přináší člověku pravou svobodu. Nový život je pod vládou Ducha, čisté lásky a pravdy. Je bezpodmínečně spojen s bojem se lží, která zůstává až do smrti zakořeněna v porušené lidské přirozenosti a zasahuje tělo skrze žádosti a duši skrze lidskou pýchu – duchovní slepotu a lež.

Tento duchovní boj je boj s myšlenkami a pocity. Jde o nečisté, lživé, sebelítostivé, žárlivé a jiné myšlenky či pocity. Duchovní život pod vládou Ducha vnáší i do lidské psychiky i do celého psychosomatického systému harmonii.

Známé lidové přísloví praví: „V zdravém těle zdravý duch“. Je třeba jej ale nejprve vykládat opačně: „Je-li zdravý duch, je zdravé i tělo“.

V duchovním životě je nutno chodit v pravdě a v realitě. Tou základní realitou je zlo v nás a lež, tedy hřích. Boj se zlem, s hříchem, je spojen s duchovním životem, který čerpá svůj duchovní pokrm a sílu z Božího slova, z modlitby, z eucharistie a pravdivého společenství (srov. Sk 2,42). Člověk, který se obrátí, anebo vyjde ze systému světa, musí mít jasný ideál. Musí vědět o smyslu života i smyslu utrpení a musí počítat s nejpodstatnějšími věcmi – se smrtí, soudem a věčností.

Otázka spasitelné víry a hlásání evangelia, které vede ke spáse, které vytrhává duše z otroctví hříchu a satana, není pouze indiferentní záležitostí. Síly temna se staví proti pravdě evangelia, nejprve skrze různé systematické lži i likvidaci těch, kteří by toto evangelium, toto spasení, přinášeli hladovým duším. V historii církve za hlásání Kristova evangelia statisíce duší bylo umučeno a usmrceno. Každý, kdo se snaží pravdivě žít a následovat Krista, zakusí tvrdý odpor systému lži, který je ve světě. Tento systém lži skrze různé psychologie a filosofie manipuluje s lidmi, kteří jsou otroky temnoty a ducha lži. Takoví vždy pronásledovali a budou pronásledovat pravdivé křesťany. Mnohdy to mohou být i nejbližší ve vlastní rodině.

Člověk, který prožije skutečné obrácení, zakusí tvrdou realitu: proti evangeliu, které člověku zprostředkovává spasení a proti životu následování Krista, se postaví celý systém lží, založených na psychologické manipulaci a lstivých intrikách. Např. vlastní rodiče budou zastrašovat své děti, vysmívat se jim, jejich život nazývat fanatismem a budou se snažit je všemi způsoby strhnout na širokou cestu do záhuby. Falešné křesťanství neprovokuje ducha lži ani ducha světa. Terčem pronásledování se však stává živé a pravdivé křesťanství. Božímu nepříteli – duchu lži – jde o jedno – aby se nikdo neobrátil ke Kristu a pokud se obrátí, aby se vrátil zpět do starých kolejí a hlavně, aby nežil z víry. Božímu nepříteli nevadí intelektuální křesťanství, které bude dokonce i ukazovat na mnohé pravdy z evangelia a z duchovního života. Nevadí mu plné kostely běžných lhostejných věřících. Ježíš o věřících, kteří slyší Boží slovo, ale ho nerealizují, přirovnává k těm, kteří postavili dům na písku a ne na skále. Když přijde zkouška, dům se zhroutí.

Božímu nepříteli vadí, když někdo vtěluje Boží slovo, to znamená následuje Krista. Vadí mu ten, kdo žije z víry a ve svém životě vážně počítá s Bohem. V duchovním životě jde vlastně o to, že člověk dává prostor samotnému Bohu, aby v nás žil. Máme od Boha nesmírnou důstojnost – v našich srdcích skrze víru přebývá samotný Bůh.