V modlitbě „Věřím v Boha“ se modlíme: „Věřím v svatou církev, společenství svatých, odpuštění hříchů a život věčný.“ Tím, že je církev tajemným tělem Kristovým, všechny její údy patří ke Kristu. Jedni už jsou oslaveni v nebi, druzí tady na zemi bojují s hříchem, se lží a s ďáblem (to je církev bojující) a pak duše v očistci (církev trpící).

V nebi je církev oslavená, je to společenství svatých. Tam je Panna Maria, apoštolé, mučedníci, jsou to duše spravedlivých, kteří jsou ve slávě. Jejich těla ještě odpočívají zde na zemi, na určitých místech, a čekají na vzkříšení. Těla spravedlivých budou proměněna do slávy a stupeň jejich blaženosti v nebi bude ještě zvýšen. Jejich tělo bude podobné Kristovu oslavenému tělu při vzkříšení.

V očistci je církev trpící. Ti však, kteří jsou věčně zavrženi v pekle, i když byli pokřtěni, se z Tajemného Těla Kristova vyloučili skrze svou nevěru. Žádné modlitby jim už nepomohou. Naše modlitby však mohou pomoci těm, kteří jsou ještě v očistci. Duše v očistci už zavrženy být nemohou. Utrpení v pekle neočišťuje a nejhorší tam je beznaděj, že nikdy neskončí.

My, kteří jsme přijali Krista, tvoříme jednotu s dušemi, které už jsou v nebi, ale i s těmi, které jsou v očistci. Netvoříme jednotu s dušemi, které jsou v pekle, protože odmítli Boha, ani zde na zemi s takovými dušemi jednotu netvoříme.

Církev zde na zemi je církev bojující. My jsme církev bojující. Jsme ale vystaveni jednomu vážnému nebezpečí – ještě můžeme být zavrženi. Jsme na bojišti. Proto potřebujeme pomoc. Vidíme, že celé armády sil temna se snaží zničit církev, zničit každou duši, která jde upřímně za Bohem. Proto potřebujeme nejenom společenství lidí, kteří mají Božího Ducha, ale potřebujeme i protekci z nebe. Jestliže se například obětujeme za nějakou duši v očistci a vysvobodíme ji, je nám zavázaná vděčností, že jsme jí pomohli ukrátit utrpení, třeba svým osobním utrpením, modlitbami, obětí pravověrné mše svaté za zemřelé, na které jsme přítomni, nebo za ni obětujeme svaté přijímání, nebo jiné dobré skutky a úmysly. Protože jsme jí pomohli dostat se z utrpení do slávy, Bůh dovoluje, aby nám pak pomáhala. Když vysvobodíte dvě duše, nebo třeba i deset – máte v nebi protekci.

Mnoha lidem se stalo, že když umírali, zaútočil na ně duch temna depresivními myšlenkami. Myslím teď konkrétně lidi, kteří se v životě modlili a obětovali za duše v očistci. Pak se jim buď ukázala Panna Maria nebo sám Pán Ježíš a řekli: „Tyto duše jsi vysvobodil z očistce. Nyní v hodině smrti přijdou a uvedou tě do věčné slávy. Zaženou démony, kteří na tebe útočí depresemi.“ Mnoho z nich pak s úsměvem umírali. Ti, kteří pamatovali na trpící duše, pocítili jejich pomoc v hodině své smrti. Máme-li duchovní protekci v nebi, zachráněné duše se za nás přimlouvají nejen v hodině smrti, ale mnohdy nás Bůh skrze ně uchrání před neštěstím.

Příklad: Tři muži, stalo se to asi před 150 – 200 lety, museli přenést do druhého města větší obnos peněz. Cesta vedla přes les a oni věděli, že tam pocestné velmi často přepadají loupežníci. Nic jim ale nezbývalo, šli tedy a s vírou se modlili růženec. Obětovali ho právě za duše zemřelých. Za chvíli uviděli loupežníky, ale ti stáli bokem a hleděli na ně jako by byli paralyzováni, ba dokonce někteří ze strachu utíkali pryč. Nic jim neudělali. Po nějaké době se někteří z loupežníků dostali do vězení. Vydali svědectví i o těchto třech mužích. Věděli už dopředu, že ponesou peníze a čekali v lese na ně, aby jim peníze vzali, popřípadě je zbili nebo zabili. Svědčili: „Padla na nás hrůza. Vedle nich šli v oslnivém světle vojáci. Ze strachu jsme utekli.“ Bůh tímto způsobem zachránil tři muže, kteří se modlili za duše v očistci.

Je třeba vědět, že poslední duše z očistce vyjde v poslední den, v den Kristova druhého příchodu, kdy bude očistec hozen do ohnivého močálu.

Jiný příklad: Blízko Neapole žila v 19. století jedna žena. Její manžel se dopustil nějakého trestného činu a dali ho do vězení. Dostala se do těžké situace, měla živit děti, ale nic neměla. Ve své bídě se modlila, prosila Boha. Vlastními slovy pověděla Ježíšovi, že má děti, nemá jim co dát, že manžel je ve vězení a nemůže jí pomoci. Na modlitbě dostala myšlenku, že má jít za jedním bohatým člověkem, který byl známý tím, že rozdával žebrákům a chudým lidem almužnu. Přišla za ním, poprosila ho a on jí dal nějaké peníze, ale moc jich nebylo. Žena za to na modlitbě děkovala Bohu. Jak se modlila, přišla jí myšlenka na trpící duše v očistci. Při své modlitbě, tak jak sama procházela utrpením, prožila upřímnou spoluúčast na utrpení těch duší. Jednou slyšela kázání, kde kněz mluvil o tom, jakým velkým utrpením procházejí duše v očistci a že my jim můžeme pomáhat. Dala tedy všechny peníze, co sama dostala, i když to pro ni byla velká oběť, jako almužnu za duše v očistci. Cítila, že to měla udělat. Znovu se hned modlila za tu duši, kterou Bůh vysvobodí z očistce a měla v duši pokoj. Když vyšla na ulici potkala nějakého staršího muže. Ten se jí zeptal: „Jaké máš problémy?“ Vypověděla mu své problémy, že nemá žádné peníze a nemá, co dát dětem jíst. On jí řekl: „Buď klidná.“ Napsal dopis a poslal ji za jedním bohatým člověkem ve městě. Řekl: „Dej mu tento dopis a on ti dá, co potřebuješ.“ Potom se ten pán někam ztratil. Žena se vydala, kam jí řekl, předala dopis bohatému muži a on se jí ptá: „Co to bylo za člověka, který ti dal ten dopis? Jak vypadal?“ Ona mu popsala, jak asi vypadal. Na stěně v místnosti visel veliký obraz, portrét. Žena najednou s údivem řekla: „Asi jako ten!“ On říká: „Ale to je můj zesnulý otec.“ Ten dopis napsal jeho otec. Bylo tam doslova napsáno: „Můj synu, právě v tuto chvíli jde tvůj otec do nebe díky almužně, kterou dala tato chudá žena. Velmi ti radím, abys jí byl vděčný a štědře ji za to odměnil, protože to velmi potřebuje.“ Bohatý muž četl tyto řádky a plakal radostí a velikou útěchou. Když přečetl dopis, obrátil se k ženě a řekl: „Paní, vy jste nevelkou almužnou dala mému otci velké štěstí, a já chci mnohem větší almužnou přinést štěstí celé vaší rodině. Ujišťuji vás, že už nikdy nebudete mít bídu a nedostatek.“ (příklad z knihy Útěcha bídných duší).

Bůh na nás dopouští určité kříže. Na tuto ženu dopustil, že manžel byl dán do vězení, že neměli žádné peníze a ona přesto, když dostala trochu peněz, dala je Pánovi. Viděla větší potřebu pomáhat trpícím duším než se věnovat svým problémům. Nakonec Bůh zázračným způsobem zasáhl do jejího života. Je to určitý duchovní zákon. Neznamená to, že všichni teď musíme obětovat vše za duše v očistci, ale můžeme. Je třeba, abychom ve všech situacích počítali s Bohem, abychom slyšeli Jeho hlas a hledali jeho svatou vůli. To je velmi důležitá věc.