„A nevstoupí tam nic nesvatého, ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“ (Zj 21,27)

Je třeba si položit otázku: Jsem zapsán v Beránkově knize života? A jsem-li zapsán, co dělat, aby moje jméno nebylo vymazáno? Kdo přijme Ježíše, toto přijetí je zapsáno v knize života a v Ježíšově srdci. Nevěrou se však člověk může znovu Krista odřeknout. V Písmu svatém je napsáno: „Vytrvalostí zachráníte své duše.“ Je třeba dobře začít, ale neznamená to, že kdo dobře začal, bude spasen. Musí vytrvat, mít alespoň spasitelný strach, když ještě nemá čistou lásku. Ten strach nás motivuje. Až budeme mít čistou lásku k Bohu, pak už strach nebude potřebný, to už pojedeme na jinou energii. Dokud ji však nemáme, je třeba mít strach – bázeň Boží. My máme strach lidský – aby nás nikdo nepokořil, aby se nám nestalo nějaké neštěstí, ale to není spasitelný strach. Spasitelný strach je strach před peklem. Bohužel, mnoho lidí už tento strach ztratilo. Bázeň Boží je počátkem, který má přerůst v čistou lásku. Boží slovo říká: „Dokonalá láska vyhání strach.“ (1J 4,18) I svatí měli strach – aby nebyli zavrženi.

Př.: Svatý Damian působil na ostrově Molokai, kde žili malomocní. Nikdo se jim nechtěl věnovat, ale on jim sloužil a nakonec se od nich i nakazil. Když umíral, navštívil ho jeden přítel, kněz a hovořili spolu. Na svatého Damiana padl velký strach, že bude zavržený – ale to nebyl užitečný strach. Byl to strach, který vede k zoufalství a zneužívá ho ďábel. Naopak, když například bojujeme s hříchem a přijde na nás strach, kvůli kterému nezhřešíme, takový strach je dobrý. Pokud nás ale strach vede k depresím a odvádí od Boha, takový strach je škodlivý. Je potřebné rozlišovat. Na sv. Damiana přicházel strach od ďábla. Začaly ho trápit myšlenky, že k ničemu nebyl, že všechno, co dělal, bylo zbytečné a marné, že to nemá před Bohem žádnou cenu, že to bylo plné pýchy a že bude zavržený. Hlasitě tyto myšlenky řekl před svým přítelem knězem, který za ním přišel a Bůh ho jeho prostřednictvím povzbudil. Kněz mu řekl: „Ježíš říká, že když budeme stát před Božím soudem, uslyšíme: „Byl jsem nemocný a navštívili jste Mě. Když jsem byl hladový a žíznivý, dali jste Mi najíst a napít.“ Tys dával těmto ubohým lidem cos mohl, pomáhals jim, léčil je. Dával jsi jim hlavně duchovní pokrm. Povzbuzoval jsi je Božím slovem, staral ses o jejich duše. To všechno jsi dělal Kristu. Budeš stát po Jeho pravici a vejdeš do Jeho slávy.“ Když to pověděl, deprese odešla a sv. Damian pak brzy na to zemřel. Umíral v úplné odevzdanosti a důvěře v Boha. I smrt svatých lidí prochází těžkou zkouškou. Ďábel útočí na naše myšlení a city. Proto naše víra má být jako dvousečný meč, který dokáže odseknout všechny pasti, které nám nepřítel nastražil.