„Nebeské království je totiž podobné králi, který chtěl se svými služebníky vyrovnat účty. ... byl přiveden jeden, který mu dlužil deset tisíc hřiven. Když pak neměl čím zaplatit, poručil jeho pán, aby ho prodali i se ženou, s dětmi a se vším, co měl, a  aby se zaplatil dluh. Ten služebník tedy padl a začal se mu klanět se slovy: 'Pane, měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!' Ten pán se tedy nad ním slitoval, propustil ho a dluh mu odpustil. Když ale ten služebník odešel, našel jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu dlužil sto denárů, chytil ho a začal ho škrtit se slovy: 'Zaplať mi, co dlužíš!' Ten spoluslužebník tedy padl k jeho nohám a prosil ho: 'Měj se mnou trpělivost a všechno ti zaplatím!' Ale on nechtěl. Odešel a dal ho do vězení, dokud by nezaplatil, co dluží. Když pak jeho spoluslužebníci viděli, co se stalo, velice se zarmoutili; šli ke svému pánu a pověděli mu všechno, co se stalo.  Tehdy ho jeho pán zavolal a řekl mu: 'Zlý služebníku! Odpustil jsem ti celý ten dluh, protože jsi mě prosil.  Neměl ses i ty slitovat nad svým spoluslužebníkem, jako jsem se slitoval já nad tebou?' A tehdy se jeho pán rozhněval a dal ho katům, dokud nezaplatí všechno, co mu dlužil. Totéž udělá i můj nebeský Otec vám, pokud každý ze srdce neodpustíte svému bratru jejich prohřešky.” (Mt 18,23-35)

Pán odpustil sluhovi 10000 hřiven a on nebyl schopen odpustit svému bližnímu 100 denárů. Zde je přesně vystiženo, jaké je naše lidské srdce. Když nám někdo něco dá, bereme to jako samozřejmost, ale když my bychom měli někomu něco dát, i kdyby to byla maličkost, nechceme. Jaké velké dary přijímáme od Boha a jak těžko dovedeme něco dát nebo odpustit. Ježíš v Horském kázání říká, že když tě někdo nutí, abys s ním šel 2 míle, tak s ním jdi třeba i tři. A když ti někdo bere plášť, dej mu i košili. Principy, které jsou vyjádřeny jednoduchým způsobem v evangeliu, zasahují smysl prvního přikázání, lásku k Bohu a k bližnímu a zároveň počítají s dědičným hříchem v nás. Pokud chceme udělat něco dobrého, musíme se překonávat. Do hříchu nás to táhne samo. Nikdo nikoho nemusí učit hřešit. Ani nás nikdo nemusí učit věřit lži. To jde samo, ale věřit Božímu slovu a dělat Boží díla, to je velké hrdinství. Potřebujeme překonat v první řadě psychický odpor.

Dluh, který měl nemilosrdný sluha u svého pána – 10 000 hřiven – je nesmírně vysoká suma. Jaké však bylo chování tohoto omilostněného sluhy, když potkal svého přítele? Uchopil ho, začal škrtit a křičel: Vrať, co jsi mi dlužen! Jeho chování bylo nemilosrdné, a přitom mu jeho dlužník chtěl dluh splatit, jen prosil, aby mu dal čas! Tento příběh ukazuje na tvrdost našeho srdce. Bůh slibuje: „Odejmu vaše srdce kamenné a dám vám srdce z masa.“ Není myšlen fyziologický sval, ale duchovní centrum. V duchovním srdci člověka je centrum duchovního života. Ve starém srdci je infekce prvotního hříchu, proto je nazýváno kamenným srdcem.

Co očekával pán od sluhy, kterému odpustil velký dluh? „Copak ses neměl smilovat nad svým přítelem, tak jak se tvůj Pán smiloval nad tebou?“ Měl mu odpustit, anebo mu měl dát aspoň možnost k nápravě, ale on ani to nechtěl. Pak se projevila Boží spravedlnost: Pán se rozhněval a potrestal ho stejně tak, jak on chtěl potrestat svého bližního.

Jaké poučení nám dává náš Spasitel, abychom neupadli do vězení očistce?„Tak můj Otec nebeský učiní i vám, nebudete-li odpouštět ze srdce svému bližnímu.“ Člověk i odpustí, ale pak se mu vrací jakási hořkost. Je to systém napojený na staré srdce. Člověk se proto musí znovu stavět před Boží tvář, znovu si uvědomovat, co mu Bůh odpustil, aby odpouštěl nejen vnějškově, ale aby měl ducha odpuštění. Je třeba, abychom přemáhali zatvrzelost našeho srdce vírou.

Základní věcí je odpustit bratrovi. Jestliže mám zkušenost, že mě duch zla tolikrát oklamal, že jsem ublížil bratrovi a byl jsem přesvědčen, že konám dobro, ale dělal jsem zlo, musím i já mít milosrdenství k druhému: „Bože, on mi ublížil, ale copak já jsem nikdy nikomu neublížil? Odpusť mě a odpusť i jemu.“ Když se pokořím, hned hněv z mého srdce odchází. Znáte ty situace: Například, když je třeba něco společně řešit, nebo na něčem společně pracovat a objeví se různé problémy. Ale když se v kritické chvíli začnete pokořovat, hned duch sebelítosti a odsuzování druhého odejde. Dobře, i kdyby ta myšlenka proti bratrovi trvala jen minutu, ale pro mě je usvědčením, že i já jsem se provinil – proto je třeba se zastavit: „Otče, odpusť mě i jemu odpusť.“ A duch odejde a člověk má znovu sílu. Napětí mezi lidmi, které se v různých situacích vytváří, máme využívat k tomu, abychom se sjednocovali s Bohem. „Těm, kteří Boha milují, všechny věci napomáhají k dobrému.“ (Ř 8,28) I můj hřích, i moje bída, dokonce i celé peklo s ďábly mi musí sloužit, když miluji Pána. Ať mi způsobí nějakou škodu nebo postaví překážku a podrazí nohy, když začnu děkovat, Pán všechno proměňuje. Je to příležitost k tomu, abych se naučil za všechno děkovat. Přijde-li nějaký problém, řeknu: „Bože, děkuji Ti, že to přišlo.“

„...Tak učiní Otec můj nebeský každému z vás, jestliže svému bratrovi ze srdce neodpustíte.“ (Mt 18,35)

Je zde řečeno: bratrovi. Bratr je ten, který uvěřil v Ježíše, přijal Ho a jde za Ním. Jinde je řečeno, že máme odpouštět i svým nepřátelům a modlit se za ně, ale zde je použito slovo „bratrovi“.

Tak učiní Otec vám – tedy to se týká i mě, který žiji teď, přestože to slovo bylo řečeno před 2000 lety. Otázka odpuštění je jednou z nejdůležitějších. Je potřebné, abychom se naučili odpouštět na základě vědomí, že Ježíš odpustil hřích mně. Musím si být dále vědom, že Boží nepřítel tak, jak pokouší mě, pokouší i bratra. Teď například vidím, že bratr se nechal oklamat, ale i já jsem se přece nechal tolikrát oklamat. Proto je vždy nutné vycházet z objektivní pravdy – uvědomit si svou prohru, svůj hřích, i ten, který mi už byl odpuštěn a milosrdným pohledem se dívat na svého bratra. Prostě platí zásada: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.“ Když nás někdo podvede nebo nás okrade, jistě, člověk je z toho velmi rozrušen a do určité míry je třeba, abychom usilovali o to, aby nám bylo spravedlivě vráceno to, o co nás podvodem připravili. Když však vidíme, že okolnosti jsou takové, že je to nemožné, v tom případě je nejlépe se modlit k Bohu a činit pokání: „Bože, třeba jsem ty peníze, majetek, měl použít jiným způsobem a tímto neštěstím mi chceš Ty něco konkrétního povědět“. A mohu si položit otázku: A kdybys havaroval autem a během jedné minuty by ses stal úplně paralyzovaný, co bys dělal? Chtěl bys své peníze nebo zdraví? Buď rád, že je to jenom toto.

Co čeká takového bratra, který nechce odpustit svému bližnímu? Jeho Pán se rozhněval, vydal ho katům, dokud nezaplatí všechno, co je dlužen. To je právě očistec. Hlavní myšlenka je ta, že záleží na našich bratrských vztazích – jestliže si vzájemně nechceme odpustit, musíme pykat.