Ježíš Kristus řekl: „Když se někdo rouhá Duchu svatému, neodpustí se mu ani v tomto životě ani v budoucím.“ (Mt 12,32) Tedy hřích proti Duchu svatému Bůh neodpustí v našem pozemském životě ani po naší smrti. Když se někdo z lidí bude rouhat Duchu svatému, půjde po smrti do pekla.

Co je to hřích proti Duchu svatému? Zatvrzelost lidského srdce, že člověk nechce poznat pravdu. Nechce dělat pokání, i kdyby takový člověk žil tisíc let, nechce. V jakém kontextu to Ježíš řekl? Řekl to tehdy, když ho obviňovali, že Belzelebula vyhání knížetem zlých duchů. Udělal zázrak a oni řekli:„Dělá je ve jménu Belzebula, knížete zlých duchů.“ To znamená, že tam, kde působí Boží moc, síla, řekli: „To je ďábelská síla“. Konkrétně toto je hřích proti Duchu svatému. A opačně, když působí magie, věštění a oni řeknou – to ne, to není okultismus, to jsou dary Ducha svatého – pak se rovněž jedná o hřích proti Duchu svatému. Podstatné v tomto hříchu je, že člověk nechce poznat pravdu a překrucuje ji. I Písmo svaté je možno citovat v jiném duchu. To však nemá nic společného s duchem autora – s Duchem svatým. Ti, kteří Písmo překrucují, tam dávají jiného ducha, je za tím ďábelský duch, pak je jim těžko činit pokání.

Jaký hříšník má šanci se zachránit skrze očistec? Ten, který nehřeší proti Duchu svatému. Protože, kdo hřeší proti Duchu svatému, otevře se duchu lži v samém kořeni, spojí se s ním svým srdcem, a na všechny se dívá brýlemi ducha lži. Když mu druhý řekne pravdu, nechce ji slyšet.

Tridentský koncil tvrdí, že ten, kdo neodčinil své hříchy na zemi, musí je odčinit v očistci. Kniha Moudrosti říká, že kdo čím zhřešil, tím bude i potrestán. Očistec je vězení, které má východ. „... nevyjdeš, dokud nezaplatíš do posledního haléře“ (srov. Mt 5,26). Je naděje, že vyjde, ale musí zaplatit. Jinde je řečeno, že půjde do věčného ohně, ale zde je naděje, že jednou utrpení skončí (srov. Mt 18,34).

I ve Starém zákoně je zmínka o modlitbách za zemřelé. Například: Sir 7,33(37): „Upřímnost tvého daru ať je známa každému, kdo žije, ale ani mrtvému neodpírej svou laskavost!“ Je to jako zákon spojených nádob: čím víc se my zde na zemi modlíme, tím víc trpící duše v očistci, které rovně patří do mystického těla Kristova, dostávají milost k vysvobození z očistcových muk.

Juda Makabejský se modlil za Izraelity, kteří padli v boji, a přikázal přinést oběti. Věřili v očistec. 2Mak 12,38-46: Za hřích okultismu přišel trest smrti. U padlých vojáků našli okultní předměty, amulety bůžků. Jakými skutky se snažili vynahradit Pánu jejich hřích? Dobrořečili Hospodinu, modlili se, prosili a přinášeli oběti.

Závěr:

Život je krátký. Hlavně, abychom měli pravdivý vztah k Ježíši a abychom udělali to, co jsme udělat měli a mohli. Když jsme spojeni s Ním, jsme stále připraveni, můžeme se s Ním každou hodinu setkat a podívat se do Jeho tváře.