Slavíme svátek Obětování Panny Marie. Boží slovo říká: „Blahoslavení, kteří slyší Boží slovo a zachovávají ho“. To samé řekl Ježíš na závěr horského kázání, které začíná blahoslavenstvími a končí podobenstvím o dvou stavitelích. Jeden stavitel stavěl na písku a druhý na skále. Kdo Boží slovo slyší a nezachovává ho, staví na písku, ale ten, který ho slyší a realizuje, staví na skále. A v tom je vyjádřena podstata cesty naší spásy.

Bohužel, dnešní teologická studia vedou jen k teoretizování a racionalismu. To vše je dům na písku – místo pokání, zřeknutí se samého sebe a následování Krista, pouhé mudrování.

Panna Maria byla už jako malé dítě zasvěcena v chrámě Bohu. Je potřebné, abychom i my, kteří jsme se zasvětili Bohu a chceme Mu patřit jako Ona, si své zasvěcení skutečně jasně uvědomovali. Abychom si byli vědomi, že jsme Božím majetkem, že Bůh je naším Pánem, že Jemu máme dennodenně odevzdávat především svou vůli, své city, myšlenky i své strachy, znovu Mu důvěřovat a znovu Mu vyznávat: „Pán můj a Bůh můj“. Znovu máme denně sjednocovat své bolesti a starosti s Kristovým utrpením a vědět, že pak mají smysl pro naše posvěcení, očistění a pro duchovní misii. Bůh dá skrze ně milost, aby se mnozí obrátili.

Zasvěcený život není zbytečný, je to maximálně využitý čas zde na zemi, protože nevíme dne ani hodiny, kdy přijde smrt. My, kteří jsme se cele odevzdali Bohu, ale i každý, kdo chce jít upřímně za Ježíšem, máme svědčit svým životem i svou existencí, že patříme Pánu, že našim Pánem a Spasitelem je Ježíš. A máme následovat Pannu Marii, která nejenže byla zasvěcena v chrámu jako malé dítě, ale stála pak i odvážně pod křížem. Prosme ji tedy, abychom i my dokázali stát pod Kristovým křížem jako Ona a potom také mohli svým životem svědčit o Kristu vzkříšeném.