
Rozjímání nad J 14,27
Datum: 2014-11-22Autor: BKP
Rozjímání nad J 14,27
„Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám;
ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“
Opakem pokoje je nepokoj. Trápí lidskou duši, takže je v neustálém strachu či nervozitě. Člověk může být trápen tím, že uvěří lži, a udělá velkou životní chybu, za niž musí draze platit. Pak má hněv, až nenávist na sebe i na bližní, dokonce hází vinu na Boha! Člověk může být trápen sugestivními myšlenkami, které navádějí k zločinu. Nechce to, mučí ho to, a neuvědomuje si, že zdrojem těchto sugestivních tlaků je lež, duch lži.
Člověk může mít i bohatství, kariéru, a přesto má v duši velký nepokoj! Tedy zdrojů nepokoje je více: strach z budoucnosti, výčitky, že se člověk dopustil zla, hřích...
Ježíš říká: „Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se srdce vaše nechvěje a neděsí!“ Ježíš říká: „... svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět...“ Různé psychologické metody, které se staví proti přirozeným zákonům, různé orientální meditace, které sugestivně ubíjí svědomí, nic z toho nepřináší pravý pokoj. Jsou to metody klamu. Ubíjejí svědomí i pravdu!
Na druhé straně je i spasitelný nepokoj. Svatý Augustin říká: „Nepokojné je srdce lidské, dokud nespočine v tobě, ó Bože.“
Chceš mít pokoj, který svět dát nemůže? Ten dává jenom Ježíš. Pokoj a radost i v utrpení a pronásledování, dává Ježíš těm, kteří k Němu přicházejí! Ježíš říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny. Já vám dám odpočinutí. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a najdete odpočinutí (pokoj) svým duším.“ (Mt 11,28-29)
Praktický návod: Máš plnit určitý úkol. Přijde strach a člověk by od toho nejraději utekl. Zodpovědnost před Bohem a bližními tě ale nutí, abys ten kříž vzal. Začni modlitbou, postav se do Božího světla a pověz Ježíši všechny své obavy. Když k němu přijdeš s tímto břemenem, On ti dá odpočinutí, světlo, sílu a pokoj! On ti ukáže, jak problém chytit za správný konec a dá sílu udělat první kroky, ale pak i ty další. Ty uděláš, co udělat máš a můžeš, a On udělá, co ty už udělat nemůžeš! A dá ti pokoj.
Zjistili ti těžkou chorobu? Jdi za Ježíšem! Staň před Ním, modli se a pravdivě, z perspektivy věčnosti, Mu odevzdej do rukou svou nemoc. Opakuj Mu: „Ty mě vidíš. Ty mě miluješ. Ať se stane Tvá vůle!“
Pokud nemáš sílu se plně otevřít, svěř se důvěrně bratřím či sestrám v Kristu a modlete se spolu. Pán Ti dá světlo a sílu. Příkladem jsou nám svatí a mučedníci. Co znamená pohled z perspektivy věčnosti? Znamená to, že člověk se dívá na svůj život a vážně počítá se smrtí a Božím soudem. Chce jen jedno: zachránit svou duši před věčným zavržením a za každou cenu, i za cenu největšího utrpení a ponížení zde na světě, získat věčný život v nebi s Ježíšem, který za mě zemřel, i se svatými a anděly. Ježíš dá pokoj, pokud se člověk plně odevzdá do Boží vůle.
Příklad: Jako mladý kněz jsem se dozvěděl o tragédii. Mladí lidé jeli k ránu z diskotéky, narazili na betonový sloup, čtyři byli na místě mrtví a jeden v bezvědomí. Jeden z mrtvých byl z mé farnosti, byl to jediný syn svých rodičů. Modlil jsem se za nešťastné rodiče a šel je povzbudit. Otec zemřelého byl ve velmi těžké depresi. Vůbec nereagoval na mou přítomnost, všechna slova útěchy byla zbytečná. Dlouho jsem tam stál a v duchu se modlil a prosil Ježíše, aby On sám přišel do duše nešťastného tatínka. V modlitbě mi přišla vzpomínka na dvě události, které se staly, když jsem byl jako kaplan půl roku v první farnosti. Pomalu jsem řekl: Na faru přišla plačící žena s třemi malými chlapci, kteří rovněž plakali. Jejich tatínek řezal dřevo a upadl na elektrickou pilu, a ta mu rozřezala hlavu. Pak jsem mluvil o ženě, vdově, která přijela na faru pomáhat. Každý týden jezdívala do ústavu, kde měla už velké děti, ale všechny byly mrzáci. Dcera byla slepá, syn na vozíčku, a nejmladší jen ležel na posteli, místo rukou měl pahýly a místo mluvení vydával jen zvuky jako zvířátko. Všechny měla ráda a ony ji. Nikomu si nestěžovala. Ježíš jí dal sílu nést své utrpení a dal jí do duše pokoj. Když jsem skončil s vyprávěním, nešťastný otec se probral z deprese a na jeho tváři se objevil pokoj. Vnímal jsem, že Ježíš přišel a dal svůj pokoj, který svět dát nemůže.
Přiložené soubory
|
Stáhnout Rozjímání nad J 14,27 .DOC 32.5 kB |







