Když sám sebe soudíš, to znamená – zde v čase si přiznáš v pravdě před Bohem hřích, máš možnost v tomto světle zažít odpuštění. Boží slovo říká: „Jestliže sami sebe soudíme, Bůh je tak dobrý a spravedlivý, že nám hřích odpouští“.

Nad hříchem lidé nezvítězí ani pomocí psychologií ani moderních teologií ani orientálních meditací... Vítězství závisí na našem hlubokém spojení s Kristem. Podstatou je být vírou v Kristu Ježíši, našem Pánu. To znamená, že v konkrétním, přítomném momentu nejsem v Něm jen pasivně, ale v tu chvíli Ho miluji celým srdcem, celou duší a vší silou.

Milovat znamená, že Mu, jako Pánu, vydám své duchovní mohutnosti – srdce = city, duši = mohutnosti duše, tedy paměť a rozum, a taky své údy. Milovat Ho vší sílou znamená dát Mu i svou vůli.

Jde o strategii duchovního boje, boje s hříchem a duchem lži a smrti. Tento boj je spojen s věčným životem v Kristu Ježíši. Kdo nebojuje, už prohrál. Jde o to, uvědomit si, na co či na koho je člověk fixovaný. Člověka přirozeně skrze impulsivní city, falešnou pravdu a staré zlozvyky vtahuje hřích. A to vede k otroctví. Vlastními silami není možno zvítězit. Vítězství dostává člověk jako dar Boží v Kristu Ježíši. Strategií duchovního boje není snažit se přemoct hřích, ale zaměřit se na Ježíše, protože On na Golgotě svou smrtí už zvítězil nad hříchem. A proto nelze mluvit ani o jakémsi lidském, dílčím vítězství. A pokud bychom i nějaké dosáhli, stejně zpětně vede k pýše, která v další etapě způsobí daleko větší hanbu a prohru.

Tedy podstatu tohoto duchovního boje můžeme vyjádřit heslem: Kde je nyní Ježíš? A kde, či spíše, v čem jsem já? Pokud jsem v sobě, ve svých fantaziích, ve své pravdě, ve svém dobru, ve své spravedlnosti atd., je jen otázkou času, kdy přijde zahanbení a nakonec smrt. Pokud jsem v této rovině, působí zde lidská pýcha, která používá vznešené termíny – „být na úrovni“, „náboženská vzdělanost“, „náboženský přehled“, „nemít žádné komplexy“ atd. Ale v této rovině člověk prohrává.

Pokud chci zvítězit, musím být v Ježíši Kristu. Spojení s Ježíšem je otázkou poslušnosti víry. Jde o chození v Boží přítomnosti, jinými slovy o zůstávání v Kristu a v Jeho slově nebo-li o chození v Duchu. Tyto termíny v Písmu svatém ukazují na dar vítězství nad hříchem. Proto apoštol Jan tvrdí: „Kdo je v Kristu, nehřeší, ani hřešit nemůže.“