Co máme dělat, abychom mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Apoštol píše: Řím 12:1-2 Vybízím vás, bratři, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.

Jak máme proměnit své myšlení, abychom přijímali Boží slovo, abychom měli zkušenost s Bohem, abychom Mu důvěřovali a abychom žili z víry? Naše duše má rozum, vůli a srdce – tedy city. A pokud je mezi nimi disharmonie, nedobré a hříšné city začnou člověkem manipulovat, zotročí si ho a vůle i rozum se jim musí podřídit. A to je konec! Člověk se stává otrokem hříchu – smilníkem, narkomanem, kariéristou... Anebo žije v nenávisti, v závisti, otevře se duchu zla, jaký je za nimi a rozum pak už nefunguje.

Nad těmito třemi oblastmi v naší duši – srdcem, rozumem a vůlí, má panovat světlo víry. Víra vnáší harmonii, ne disharmonii. Rozum pak koná to, co konat má, respektuje Boží zákony, a rozumně, harmonicky řídí celý náš život. Přichází pokoj a ráj do srdce a rozlévá se i na bližní kolem nás. Ale pokud nemáme víru, všechno se sype a všechno je postaveno na hlavu. Proto apoštol Pavel říká „abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé“

Nemáme však jen naši duši, náš rozum,  proměnit obnovou smýšlení, ale i naše tělo má být posvěceno. Na jiném místě Boží slovo říká, že naše tělo je chrám Boží, chrám Ducha svatého. A chrám Boží je svatý a ním jste vy. ( I. Kor 6, ....)

„Což nevíte, že kdo se oddá nevěstce, je s ní jedno tělo? Je přece řečeno 'budou ti dva jedno tělo'. Kdo se oddá Pánu, je s ním jeden duch. Varujte se smilstva! Žádný jiný hřích, kterého by se člověk dopustil, se netýká jeho těla; kdo se však dopouští smilstva, hřeší proti vlastnímu tělu. Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a máte jej od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha...“

Když je harmonie v duši, Bůh nás chrání i od různých nemocí. Například dnes se rozšířila nemoc AIDS. Kolik tisíc lidí na ni umírá, a tato nemoc je za hříchy, i když už mnozí dnes infikovaní, neonemocněli svou vinou.

Jsme vykoupeni za vysokou cenu, krví Pána našeho Ježíše Krista. Už nepatříme sami sobě. „Pane, i mé tělo i zdraví a život vůbec mám od Tebe, já chci sloužit Tobě.“

Ano, přicházejí pokušení a já musím proti nim bojovat anebo utrpení, nemoci, bolesti. Každou maličkost, i když je mi třeba jen zima nebo přijde únava nebo nebyl čas se vyspat... mám to spojovat s Ježíšovým utrpením, s Jeho bolestí. Všechno to máme obětovat Pánu. „Pane, to je můj očistec. Mé tělo je Tvoje, já nechci, aby mě vedlo ke hříchu. Ty jsi mi dal zdraví, Ty jsi mi dal zdravé oči, abych viděl, dal jsi mi ruce a nohy, abych chodil, kolik lidí je paralyzovaných, kolik lidí je slepých, kolik lidí je ochrnulých a na vozíčcích, a nemohou se hýbat. Ale Tys mi dal zdraví.“ A uvědomit si tu důstojnost, že v tomto slabounkém těle nosím Ježíše, že mé tělo je živým chrámem, chrámem Ducha svatého. Mám si být vědom své důstojnosti. Já nechci dát své tělo hříchu a stát se jeho otrokem.

...abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba. A nepřizpůsobujte se tomuto věku.... (Řím 12)

Tento věk – to je invaze nečistoty, zvrácenosti, veřejně se prezentuje pornografie, to vše se člověku vnucuje, vyvíjí na něj nátlak. Dnes ve světě zavládl morální rozval a s tímto duchem musíme bojovat. Musíme zaujat radikální postoj: „Toto je klam a já to nechci ani znát, ani to, co k tomu vede. S myšlením světa, které hřích, smilstvo, považuje za nic a pak i to, co následuje aborty atd., s takovým myšlením nechci nic mít“. Ale tento boj  není tak jednoduchý. My všichni budeme stát před Božím soudem. A proto, když nám Bůh dává zdraví, chceme sloužit Bohu, abychom i to zdraví, které máme, využívali na službu Bohu, plnili své povinnosti, do kterých nás Bůh postavil. A ne abychom utíkali za hříchem a ze svého těla udělali hračku démonů. Nejde jen o nečistotu, ale i o různé jiné závislosti. Kdo zasévá do svého sobectví, sklidí zánik, kdo však zasévá do Ducha, sklidí život věčný. (Gal 6,8)

A apoštol Pavel říká, že to je pravá bohoslužba. Ne jako oběti starého zákona, kdy lidé obětovali berany. Pán Ježíš obětoval své tělo na kříži za každého z nás a my máme také i utrpení tělesné, ať už je to zima nebo je to nemoc, přijímat a obětovat jako oběť živou, svatou a příjemnou Bohu, bohoslužbu od nás rozumnou. A abychom se nepřipodobňovali tomuto světu, ale proměňovali se obnovou smýšlení. Když to tak děláme, Boží slovo říká, že potom poznáme, co je vůle Boží. Tedy když své tělo nedáme hříchu, ale dáme je Bohu, aby Mu sloužilo, taková když bude naše bohoslužba, a když i náš rozum budeme proměňovat podle pravdy, potom poznáme, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé. Tedy je potřebné dělat tyto kroky, neboť bez nich nebudeme schopni vůli Boží rozpoznat. A všechno je to otázka našeho myšlení, musíme proměňovat naše myšlení a naše postoje, abychom vnímali pravé hodnoty, protože když přijímáme filosofii světa, dostáváme se na scestí. Jako například někteří si v pokušení řeknou: „Kouřili, zemřeli, nekouřili, taky zemřeli. Pili - zemřeli, nepili – taky zemřeli“. Takové myšlení nikam nevede. Ano, zemřeli, ale co potom? Kam šli? My máme být moudří, a ne nemoudří, my máme ve všem počítat s Bohem.