Zůstaňte ve mně, a já ve vás

Když Pán otevře duchovní zrak, je to jako když slepý prohlédne! První šok má z toho, jak tak dlouho mohl žít pod vlivem ducha lži! Falešní proroci, heretičtí teologové předkládají ty největší hereze obalené zbožnými frázemi. Masy lidí jdou pak do záhuby. Člověk by plakal a křičel: Křesťané, probuďte se! Nevěřte lži a služebníkům lži! Věřte Ježíši! Jeho apoštolům! Přijměte Boží slovo, ne lidské filosofie, lživé psychologie a heretické teologie! Přijměte Ježíše skrze pravdivé a upřímné pokání! Ukrajino, probuď se! Rusko, probuď se! Přijměte ducha pokání! Ježíš vás chce zachránit před infekcí amorálního Západu (gender, juvenilní justice, narkotika, AIDS, eutanazie...). Chce vás zachránit před autogenocidou! Probuďte se! Uvědomte si, kdo jako křesťané jste, či kým máte být!

Ježíš říká každému i tobě osobně své slovo: „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“

Ježíš mně i tobě říká: „Zůstaneš-li ve mně, a já v tobě...“ To je druhý šok – objevení pravdy!

Činil jsi pokání, přijal jsi Ježíše za svého Spasitele a Pána. Ano, Ježíš tehdy klepal na dveře tvého srdce. Tehdy platilo: „Hle, stojím u tvých dveří a klepu. Zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“ (Zj 3,20) Ty jsi mu otevřel, On vešel! Pokud chodíš v pravdě, to je – činíš pravdivé pokání z drobných hříchů, pak On i nyní zůstává v tobě a ty máš zůstávat v Něm. Především na modlitbě, ale i v utrpení si máš uvědomovat tajemství křtu, tajemství znovuzrození a jednoty s Ježíšem ukřižovaným a vzkříšeným! Ježíš zůstává v tobě. Když s Ním nepočítáš a žiješ si svůj soukromý život nezávisle na Něm, dovoluješ Mu jen pasivní přítomnost. On v tobě je, ale ty s Ním nejsi, a to je veliká škoda! Pokud Ježíše nevyženeš hříchem či zřeknutím se, budeš spasen, ale „Oheň vyzkouší, jaké je dílo každého člověka... když mu jeho dílo shoří (dřevo, tráva, sláma, místo zlata, stříbra a drahého kamení), sám bude sice zachráněn, ale projde ohněm (očistcem).“ (1 Kor 3,11-15) A Boží slovo zde hned pokračuje: „Nevíte, že jste Boží chrám a že Duch Boží ve vás přebývá? Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a tím jste vy.“ V tobě přebývá nejen Ježíš, ale i Duch svatý a taky Bůh Otec (srov. 1 J 2,24, J 14,23), tedy Trojjediný Bůh!

Ježíš posledního večera apoštolům několikrát opakoval slova o hlubokém tajemství Jeho jednoty s námi a Jeho jednoty s Otcem. (Znovu si přečti svědectví apoštola Jana, který si tato slova vzal hluboko do srdce a věrně je předal i nám ve 14. kapitole svého evangelia.) Bůh v nás! To je šok! A já jsem to nevěděl, anebo jsem to slyšel, ale vůbec s touto základní pravdou spojenou se křtem a novým životem nepočítám. Když člověk čte životy mučedníků a svatých, o jejich hrdinství a zázracích, které Ježíš skrze ně činil, dívá se na to s obdivem. Ježíš chce ale působit svou mocí i v tobě a skrze tebe!

„Jsme spolupracovníci Boží a vy jste Boží pole, Boží stavba“, „Královské kněžstvo“ (1Pt 2,4) „Nikdo totiž už nemůže položit jiný základ, než ten, který byl položen, a to je Ježíš Kristus.“ (1 Kor 3,9n) Apoštol vyčítá křesťanům v Korintě, které duchovně zplodil skrze evangelium, že nejdou na hlubinu, že nejdou na základ, kterým je Kristus, a proto jim píše: „Doposud patříte světu. Odkud je mezi vámi závist a roztržky, ne-li z toho, že patříte světu a žijete jako ostatní lidé?“ (v.3) Ježíš klade apoštolům základní podmínku: „Zůstanete-li ve mně.“ Pokud máme zůstávat v Kristu, nejprve se s Ním musíme sjednotit. Jestliže se nevěrou, svévolností, hédonismem, sudičstvím či jinými hříchy či marnostmi oddělíme, musíme znovu vcházet do aktuální jednoty. Proto je nutná vnitřní modlitba, v níž se nejprve pokáním očišťujeme a pak znovu vydáváme sebe a své problémy Ježíši a s vírou přijímáme jednotu s Ním a pak skrze tuto jednotu s Ním konáme kroky víry. Příkladem je modlitba v moci dle Mk 11,23 (viz Modlitba jednoty a moci). Zde počítám s Ježíšem v sobě. Ježíš ale řekl, že On je v Otci a Otec v Něm a také že přijdou k tomu, kdo Ježíše miluje a učiní si u něho příbytek (J 14,23). Uvědomuješ si při vzývání svatého jména Jehošua tuto jednotu a Boží všemohoucnost, která skrze tebe zvedá duchovní hory? Skrze tvou víru vychází z dechu i z rukou Boží moc. Ne tvá! Bůh to činí. Ježíš říká:„Beze mne nemůžete nic činit.“ Ježíš je v tobě. On tuto jednotu přirovnává k vinnému kmeni a ratolestem a několikrát zde zdůrazňuje základní pravdu:Zůstávat v Něm!

Hloubku jednoty vyjádřil nejen Ježíš, večer před svou smrtí, ale i Duch svatý skrze apoštola Jana, který se ve svém listu několikrát k této podstatě víry a jednoty vrací.

Ke vcházení do Boží přítomnosti pomáhá i to, že se během dne 7x zastavíme a krátce vzbudíme úkon lítosti a vyznání lásky: „Šema Izrael!“ a že si připomínáme slovo Boží. O Mojžíšovi je mnohokrát řečeno že „vycházel“ a „vcházel“. Když vešel do svatyně před Boha, nad táborem se ukázal oblak. Tak je to i s tebou, když vcházíš do Boží přítomnosti. Kéž nám Duch svatý ukáže hlubinu tohoto tajemství víry, že my zůstáváme v Ježíši, a pak On bude zůstávat i svou bezmocností kříže, ale i svou všemohoucností v nás!