Ježíš toto přikázání večer před svou smrtí dvakrát zdůrazňuje (viz J 13,34-35). Zde říká: „Nové přikázání vám dávám“, a tu dodává: „Podle toho poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“ Řecký originál evangelia používá pro slovo láska termín „agape“. Je to vyjádření pro lásku Boží, která „je vlita v našich srdcích skrze Ducha svatého, který nám byl dán.“ (Ř 5,5) Je to láska, kterou nás miloval Ježíš. Ježíš upřesňuje, o jakou lásku jde: „abyste se milovali, jako já jsem miloval vás“. Jak nás Ježíš miloval? On, Bůh, se stal člověkem, tedy ponížil se, vzal na sebe lidskou slabost, kromě hříchu. Byl nevinen a byl odsouzen k smrti, a to k smrti kříže. Předtím vzal na sebe kruté bičování, trním korunování, šel křížovou cestou, pak za nás obětoval bolestné umírání spojené s posměchem, opuštěností, až nakonec podstoupil smrt. On spravedlivě zaplatil za tvůj hřích.

Obrazem zástupné smrti je příklad z koncentračního tábora v Osvětimi. Stalo se, že jeden vězeň utekl, všichni ostatní proto museli nastoupit a každý desátý byl odsouzen k smrti. V zástupu stál i vězeň, kněz Maximilián. „Desátý“ padlo na jeho souseda. Bolestně zvolal: „S Bohem má drahá ženo a děti!“ Maximilián mu řekl: „Zůstaň!“, a vystoupil místo něho. Něco podobného je i s námi. Ježíš, na rozdíl od události z koncentráku, zemřel za skutečnou vinu, která na tebe dopadá za tvůj hřích. „Odplata za hřích je smrt“ (Ř 6,23). Ježíš za tebe vytrpěl to, co jsi měl dle spravedlnosti zaplatit ty. Jenže ani svou vlastní smrtí člověk nezaplatí za své hříchy, za které je spravedlivým trestem věčné zavržení. Andělé byli za jeden hřích uvrženi do věčného pekla a už nemají možnost spásy. Oni totiž ve své pýše odmítli Boží lásku. Lidé budou zavrženi rovněž proto, že odmítli Boží lásku, zástupnou Ježíšovu smrt na kříži. Toto odmítnutí je démonskou pýchou. Nikdo nebude spasen, jedině skrze Krista. Ani spravedliví Starého zákona by bez Kristovy zástupné oběti nevešli do Boží slávy. Ani spravedliví pohani nebudou spaseni bez Krista a Jeho spasitelné oběti. Proto jsme jim povinni zvěstovat Boží lásku i Boží spravedlnost a ukazovat na realitu smrti za hřích.

Máme milovat své bratry, jako Ježíš miloval nás. On obětoval svůj život za nás, aby nám získal život věčný! Láska – agape – je spojena s obětí, je spojena s Duchem svatým, který tuto obětující lásku dává a je spojena se záchranou od trestu za hřích. Opakem lásky v nás je egoismus – sebeláska. V lásce – agape – člověk musí růst, musí vycházet ze sebelásky, egoismu, učit se obětovat. Podmínky k tomu dává rodina, kde je otec, matka a děti. Děvče musí vyjít ze svých falešných představ o manželském ráji, když narazí na egoismus u svého manžela a opačně muž, když totéž uvidí na své mladé manželce. Dochází k zraněním i k hádkám, k pláči, k neporozumění. Je to utrpení, které oba mladé lidi očišťuje a učí je, aby se učili druhého brát nejen s jeho dobrými vlastnostmi, ale i s jeho slabostmi. Potom přijdou děti, dítě v noci pláče, matka i otec se pro dítě musí společně obětovat, kolikrát mají přerušený spánek, obzvlášť je-li dítě nemocné. Výchova i péče o dítě vyžaduje vzájemnou oběť rodičů, která je spojuje. Bolestnou realitou jsou dnes však rozvody! Stará generace pamatuje ještě dobu, kdy prakticky neexistovaly. Vinu na jejich rozšíření má veřejné mínění, vnucované masmédii a konzumním životním stylem, který je antikřesťanský. Lidé přijali za normu egoismus, který lživě nazývají láskou. Kolik utrpení prožijí děti, když se manželství rozbije! Dnes, aby mladá rodina vytrvala ve zdravém vývoji a růstu lásky – agape – nutně potřebuje zdravé křesťanské společenství, kde je hlásáno živé Boží slovo. Člověk je ovlivňován svědectvím bratří a sester, kteří se snaží zachovávat Boží přikázání, a tím milovat Boha, ale i svého bližního v Kristu. Toto společenství má být objektivní autoritou, která může poradit, když mladí manželé učiní ve vztazích chybu. Je nutno se učit odpouštět, milovat v pravdě. Žena se má učit poslouchat, podřizovat se. Muž se má učit být hlavou a moudře řešit problémy, do kterých je rodina postavena. Nakonec, nejdůležitější je osobní modlitba i společná. Je uměním dělat společné pokání, přiznat si svou vinu, když dojde ke konfliktu. Je to proces, cesta, škola lásky, kde vzorem je Kristův kříž. Tam člověk dostane v nejtěžších bolestech a zklamání světlo a sílu, když dá své břemeno Kristu. Tam platí: „Pojďte ke mně všichni, kdo jste obtíženi, u mě naleznete odpočinutí svým duším.“ (Mt 11,28-30)

Pokud mluvíme o společné modlitbě a času na ni, přiznejme si, kolik času se za týden věnuje televizi. Je to přímo zloděj času! Je nutné televizi omezit na minimum! Starší ženy, důchodkyně, se dříve mnoho modlily za rodinu, za zemřelé, za misii. Dnes bohužel denně utrácejí hodiny před televizí. Ženy, které opravdu chtějí být jako prorokyně Anna na modlitbě, ať dají Bohu slib a zřeknou se televize! Jde především o ženy vdovy, které už nemají bezprostřední závazky vůči rodině! Základem misie je modlitba, dále je to misie utrpením, a pak misie osobního svědectví. Bez modlitby to nejde. V modlitbě člověk Boží lásku – agape – dostane.

Pro lásku je i řecké slovo „filia“. To je láska ke svým příbuzným, k národu. Filadelfia (bratrská láska Ř 12,10n), filantropia (láska k lidem Tit 3,4n). Termín eros označuje tělesnou lásku, v podstatě egocentrickou, toužící po majetnictví druhé osoby k uspokojení sama sebe. Slovanské národy mají jeden název pro Boží lásku – agape – pro filiu i pro eros, pro vše je jen jedno slovo: „láska“. Dnes už je třeba k vyjádření nezištné, obětující se, čité Boží lásky zavést termín „agapé“ – pak toto slovo „milujte“ bude znít: „agapate“ – jako Já vás!

Stáhnout: Rozjímání nad J 15,12-13