S naší porušenou přirozeností, s tím starým člověkem v nás, je to tak, že i když chceme dobro, stejně hřešíme. A proto stále musíme konat pokání. Nakonec, je třeba mít odvahu dělat chyby, jinak bychom ze strachu o falešnou dokonalost nedělali nic. Pokora je učenlivost. Stále se musíme učit z vlastních chyb, ale i kdybychom se učili jakkoli snaživě, stejně chyby dělat nepřestaneme. Boží zákon je nám daný proto, aby nás usvědčil, aby nám ukázal, jací jsme a že potřebujeme stále konat pokání – abychom na jedné straně nespali a na druhé, abychom se v sebeklamu nevznášeli metr nad zemí. Dokud bereme starého člověka v nás vážně, dotud nás nechá topit se ve vlastní šťávě a když nám někdo chce pomoci a poví nám pravdu, urazíme se. Až když začneme v malých věcech skutečně bojovat se starým člověkem v sobě, teprve tehdy začneme vidět jeho úskoky. Umí se vykroutit jako had. U každého má své odstíny, ale u všech jeden program – tahat nás za nos a spolupracovat s „permoníkem“. Boj s ním, to není 1:1. Často musí člověk jakoby tlačit kámen do kopce a zvedat balvan a když ho na chvíli pustí, bácne mu na hlavu. Později zjistíme, že to není jen starý člověk, ale že on i někoho poslouchá.

 Stáhnout: Nejtěžší boj – boj se sebou samým