Když je třeba pracovat, něco se staví a je třeba běhat po nákupech... to není k sehnání, to není k sehnání... Člověk si povzdechne: „Pane, radši bych se modlil...“, čas letí, člověk se motá, chodí po tržišti, hlava z toho bolí, všude je rachot,... máme alespoň tuto bolest dávat Pánu. Uvědomovat si, že i když se nedá modlit, mám dávat Bohu to konkrétno, být v Boží přítomnosti, počítat s Ním a spojovat se s Ním touto bezmocností: „. I když tady budu jen chodit a motat se, a bude mě to trápit, dávám Ti tuto svou bezmocnost. Ty to nakonec vyřešíš tak, jako jsi vždy vyřešil všechno ostatní!“ A to je ta konkrétní důvěra v každé situaci. Je třeba, abychom tam, kde žijeme a kde nás Bůh postaví, byli takoví, jako svatý Josef – spravedliví. Abychom se zastavovali, chtěli slyšet Boží pokyn. Abychom se nebáli skutečně dělat to, co Bůh po nás chce – i když je to určitá zkouška a možná se nám zdá, že to, co po nás Bůh chce, je spojeno s jakýmsi pohoršením. Bůh chtěl po svatém Josefovi, aby udělal krok víry, a on ho udělal. Dokázal poslechnout. Jak je třeba, abychom i my byli Bohu poslušní a věrni na cestě za Ježíšem, abychom Ježíšovi dávali prostor, aby mohl žít v  nás a také v  našich nejbližších.

Stáhnout: Pane, Ty to, vidíš!