Je však na denním programu, že lhář a vrah nás notoricky tahá za nos a my se desettisíckrát zklameme a notoricky mu věříme a věříme a věříme i sobě věříme, jen Bohu nechceme věřit. Okamžitě nastupují chmury a odpory, když máme vzít něco s vírou. To tahání za nos duchem lži v duchovním životě prostě nemá hranic. V hmotné sféře je to alespoň vidět, každého to pak zpětně napadne, kde se nechal oklamat a každý, kdo dostane po nose, si už příště dá alespoň trochu pozor, ale v duchovním životě je k zaplakání, jak my tomu lháři věříme! Ptáte se: A kdy už začneme věřit Ježíši? Odpověď: Tehdy, až nebudeme jako zvědavá Eva a přestaneme uvažovat o jeho sugescích, které nám denně i v nejmenších maličkostech dává. My v Božím slově nechodíme a ani si ho do konkrétních situací nepřipomínáme, ale když nás něco napadne a když to tak cítíme, tak to tak i děláme, držíme se toho a bereme to za své a vůbec nás nenapadne z toho ve víře vyjít a ptát se, co asi chce Bůh. Je to skutečně vůle Boží? Eva začala uvažovat o slově od Zlého a začala tím samým zpochybňovat Boha a nevěřila Mu ani Jeho slovu a výsledkem byl první hřích. A tato nevěra se u nás v malých věcech opakuje 77x za den. Co máme dělat? Máme se učit vcházet do Kristovy smrti, tzn. vycházet ze své pravdy, ze svých citů, sebelítosti, hněvu atd. a vcházet do Boží přítomnosti. Uvědomit si, co chce k této myšlence povědět Bůh. Je to od Boha, nebo je to moje? To, co je moje, nepřítel zneužije. To, co je moje a co si držím, to jsem neodevzdal Bohu, v tom jsem boháč, a proto si na to nepřítel dělá nárok. Prostě, co jsem nedal Bohu, to není neutrální, to sebere ďábel. Tedy znamená to stále vírou vcházet do Kristovy smrti. Starý člověk musí být souzen a odsouzen, jinak je souzen Ježíš a starým člověkem nemilosrdně odsouzen. Je třeba se soudit: „Jestliže sami sebe soudíme, nebudeme už souzeni.“ (1Kor 10)

 Stáhnout: Starý člověk musí být souzen