Duch farizeismu je duch, který speciálně vegetuje na církvi. Je třeba vzít bič a tak jako kdysi penězoměnce, hnát jej z Božího chrámu. Církevní farizeové nesnášejí pravdu. Je v nich vzpurnost a pýcha. Sami nevcházejí do Božího království, ale ani druhým nedovolují, jak to řekl Ježíš v evangeliu. Třeba se proti tomuto duchu postavit: „Pokud vy chcete do pekla, tak si tam běžte, ale my chceme být spaseni! A ke spáse je potřebná živá víra v Ježíše. Kdo nevěří, bude zatracen. To je Jeho slovo, ne naše!“

Farizeové používají psychologický nátlak. Zastrašují vás, vyhrožují vám tresty a nutí vás k tzv. pokání – ale za co? Za to, že věříte v Krista! Hlavní je pro ně tzv. „vědeckost“, doktoráty z teologie, ale to nemá nic společného s normálním životem, kde potřebujete zdravý selský rozum a v životních situacích normálně uvažovat. Načtou se informací, ale nerozlišují pravdu od zla, ani nerozlišují, co do které roviny patří. Za tím vším je praktický atheismus, i když umí pěkně teologicky mluvit. Pokud by ale nastalo pronásledování, tito lidé budou první tvořit mír s démony. To nejsou svědkové Krista, ale zrádci číslo jedna. A tento duch ničí v kořeni celou církev. Odvádí od toho nejpodstatnějšího. A tím nejpodstatnějším je náš vztah k Ježíši. Ježíš nemá být pro nás Ježíšem filosofů, psychologů nebo teologů, či nějaký mystický nebo mýtický Kristus, Kristus víry a Kristus historický, jak oni hlásají. Pro nás je Ježíš – můj Pán a můj Bůh! Můj osobní Spasitel. A toto je víra, která je spasitelná. My jsme děti Boží skrze víru v Ježíše Krista.

 Stáhnout: Duch fariseismu - kratke zamysleni