Ježíš říká: „Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“ (Mt 6,33) Co to znamená? Mám hledat dvě věci: Boží království a Boží spravedlnost. Co to je Boží spravedlnost? Je to něco jiného než moje spravedlnost. S lidskou spravedlností nikdo nedosáhne Božího království. My musíme Boží spravedlnost přijat. Máme se do ní obléct. Kdo je tak spravedlivý, jako byl apoštol Pavel? Nikdo z nás. Kdo je tak spravedlivý jako Ježíš? To už vůbec nikdo. Ale když se do Ježíšovy spravedlnosti oblečeme, pak máme Jeho spravedlnost. S Jeho spravedlností před Božím soudem obstojíme. Jak máme na sebe obléct Jeho spravedlnost? Skrze víru. Jistě, uvěříte, že Ježíš je Bůh, uvědomíte si své hříchy, dáte Mu je a uvěříte, že skutečně On ty hříchy na sebe vzal. Přijde však ďábel a vnukne vám myšlenku: „Vůbec to necítíš, není to tak, ty hříchy máš i dále...“ Proč to tak je? Protože ještě neumíme chodit ve víře, chodíme v citech anebo v rozumu, musíme se však naučit chodit ve víře. Já se musím umět znovu stavět v pravdě do Božího světla, protože Boží slovo říká (1J 1,7): „Jestliže chodíme ve světle jako On je ve světle, krev Kristova nás očišťuje od každého hříchu.“ Podmínkou tedy je, abychom byli ve světle. Na jiném místě Boží slovo říká, že máme být před tváří Kristovou. Je to na více místech. Co to znamená být před tváří Kristovou? Aby to nebyla jen nějaká fráze, musím vědět, co to znamená. Znamená to, že si uvědomím, že Bůh mě vidí. Uvědomím si Boží přítomnost. Tak, jako bych stál před Božím soudem. Uvědomím si svůj hřích, uvědomím si svatost Boha, a zároveň si uvědomím, že Ježíš zemřel za mě. Můžu se vírou dívat do Jeho tváře a být před Ním, stát ve světle, neboli v pravdě. Říkám: „Pane, jsem takový, jaký jsem. Včera jsem pomlouval bratra, ale já jsem to nemyslel zle, nakonec však z toho vyšlo zlo. Chtěl jsem ukázat na jeden zlozvyk a teď mám z toho výčitky svědomí. Měl jsem se za něho spíš modlit, možná jsem pohoršil toho, s kým jsem o tom hovořil. Chci dobro a konám zlo. A stále to tak konám. Ale teď to dávám do světla.“ Znovu se postavím před Krista a říkám: „Pane, proč to tak je?“ Proč? Protože vítězství je jen v Kristu. Když jsem hřešil, nebyl jsem v Kristu, byl jsem ve své spravedlnosti, byl jsme ve své pravdě, ve své logice, ve své zkušenosti, ale nebyl jsem v Kristu, a proto jsem zhřešil. Cítím, že jsem zhřešil, i když je to v malé věci.

Nebo jsem někoho oklamal. Věděl jsem, že když řeknu pravdu, je zle. A když neřeknu pravdu, zase je zle. V tu chvíli jsem se namáhal, přemýšlel, co mám dělat. Nemyslel jsem však na to, kde je Ježíš, já jsem v tu chvíli řešil problém. A to bez Ježíše. A tak jsem zhřešil. Spravedlivý denně sedmkrát zhřeší. A slovo sedmkrát to neznamená jen sedmkrát, to znamená mnohokrát. A to dělá spravedlivý! Tedy my hřešíme stále. Ale hřích mě má vést k vědomí, že potřebuji Ježíše. A proto jak říká svatý Augustin: „Šťastná vina, která nám získala tak velikého Spasitele.“ Ale to neznamená, že budu hřešit schválně. Já musím s hříchem bojovat. Boží slovo říká: „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ (Ř 8,28) Tak je napsáno v listě k Římanům v 8. kapitole. Tam je napsáno slovo všechno. Co to znamená? I hřích? I ďábel? Ano, i hřích i ďábel. Ale podmínka je jedna: Já musím milovat Ježíše. Milovat Boha. Jestli Ho miluji, tak mi slouží k dobru i ďábel. I když mě bude bít a pokoušet, pomáhá mi to ke svatosti, k větší pokoře, i když někdy prohraji. Tedy i nepřátelé mi pomáhají. Samozřejmě, já se jim nemohu otevřít ani jim věřit. Ale když jsem v pravdě, vím, kdo je nepřítel. A ďábel je největší nepřítel. Já mám milovat lidi, ale nemohu přijímat jako dobré, když jsou sjednoceni s ďáblem a se lží. Jejich lež nemohu přijímat. Když je miluji, musím jim říci pravdu. A když pravdu slyšet nechtějí, mám se za ně aspoň modlit. Anebo můžu přinášet nějaké oběti. A někdy jim musím třeba i vynadat. Záleží, co je v dané situaci vůle Boží. Potom mě to nutí modlit se za ně, protože když jim vynadám, nastane určité napětí. Pokud to bylo vynadání shodné s vůlí Boží, potom trpím pro Krista. Pokud to byl jen hněv, který je z impulsivnosti, musím činit pokání, protože jsem se dopustil hříchu. Miluji-li Ježíše, pomůže mi i toto k dobrému. Hřích mě stále tlačí, stále potřebuji Ježíše. Stále se potřebuji ptát: Kde je Ježíš? Ne lidsky řešit problémy.

Stáhnout: Boží spravedlnost a ta naše