Toto jsou další slova Ježíšovy modlitby před tím, než vyšel z horní místnosti, kde ustanovil při poslední večeři svatou Eucharistii.

Ježíš se nyní obrací na svého Nebeského Otce slovy: „Otče, chci, aby také ti, které jsi mi dal…“ Kdo to je? Jsou to apoštolé, ale také ti, kteří v Krista uvěří a přijmou Ho.

„aby byli tam…“ Kde mají být? Ježíš prozrazuje: „tam, kde jsem já“. A kde je Ježíš? Když se tuto modlitbu modlil, byl fyzicky v Jeruzalémě, ve večeřadle, ale skrze modlitbu byl se svým Otcem, s Ním prožíval jednotu. Dnes je Ježíš ve slávě, ale zároveň je tajemným způsobem i v každém, kdo Ho přijal. My tuto jednotu můžeme právě v modlitbě aktuálně prožívat, uvědomovat si tu hlubokou pravdu jednoty s Kristem, o níž na mnoha místech mluví a zdůrazňuje ji. V našem životě je nejdůležitější, abychom byli s Kristem! Kde? Všude! Apoštol připomíná: S Kristem jsem ukřižován… s Ním jsme zemřeli, s Ním jsme byli vzkříšeni, s Ním posazeni na nebesích a s Ním máme i spolukralovat.

Abychom s Ním byli, musíme Ho nejprve přijmout a pak na této cestě víry zůstávat v Něm a v Jeho slově. V modlitbě nás pak bude Duch Boží postupně uvádět do této hluboké jednoty.  Pamatujme: zde na zemi jsme poutníci. Zde je místo boje, utrpení a pronásledování. Sláva bude až po smrti. Zde jsou sliny, trnová koruna, zesměšňování, pronásledování, kříž. Nebe je účast na Kristově slávě. Ježíš říká: „Ať hledí na mou slávu, kterou jsi mi dal.“ Ježíš zde připomíná pravdu, že Otec miloval Syna už před stvořením naší země i celého vesmíru.

Kristova modlitba je modlitbou za jednotu učedníků s Ním i s Otcem. V předcházejícím verši se Ježíš modlí: „aby jedno byli, jako my jsme jedno, já v nich a Ty ve mně.“ Stejně tak je to řečeno i ve verši 21.

Otázka jednoty a slávy je odhalením tajemství Tajemného Těla Kristova – církve, která v nebi dosáhne své plnosti. Jaká je to úžasná naděje daná Bohem, že budeme hledět na Jeho slávu v nebi a také budeme mít na ní účast!

Stáhnout: Rozjímání nad J 17,24