V období po 2. světové válce byla duchovní atmosféra ovlivněna mnohými vlivy a rovněž technickou revolucí. Na počátku 60. let nastupuje masový vliv televize, která formuje myšlení celých národů. V témže čase nastává průlom rockové hudby prostřednictvím skupiny Beatles, která ovlivňuje mladou generaci na celém světě. Kořeny této dekadentní hudby vycházejí ze satanského voodoo. Za několik let už tady máme různé směry této hudby, která disponuje mladou generaci k cynismu, drogám, zvrácené sexualitě, okultismu a satanismu. Na začátku 60. let nastává propagace hinduismu prostřednictvím takzvaně nevinné jógy, jakoby šlo jen o gymnastiku či relaxační metodu. Za jógou je kult hinduistických guru. Celá tato invaze neopohanství byla transponována z Indie do Ameriky, kde byla zpopularizována a nabrala masový charakter. Na tyto negativní duchovní proudy katolická církev vůbec nereagovala a dodnes mlčí. V té době ovlivňují Západ psychologie ateisty Freuda a okultisty Junga, a k tomu církev rovněž mlčí. Místo pravdivé diagnózy a hledání léků proti duchovní otravě, legalizují hereze modernismu, které byly bulou Pascendi Domonici Gregis (1907) zakázány. Vystupují v nové síle, už ne pod názvem modernismus, ale skrytě, jen jako pouhá historicko-kritická metoda v teologii. Ta znovu vtěluje všechny odsouzené hereze. Jan XXIII. vyhlašuje II. vatikánský koncil pod heslem „aggiornamento“ – přizpůsobení se světu.

 

Stručně řečeno, II. vatikánský koncil (1962-1965) byl největším neštěstím 20. století, neboť to, co učinil, nebylo nic jiného, než že „zakotvil, kodifikoval, přijal do nitra západní církve celou mentalitu moderny, liberalismu a podbízivé, přizpůsobivé morálky“. Zdůrazňovalo se, že jde o pastorální koncil, ne o dogmatický. Duch Boží byl paralyzován a duch lži podminoval prostřednictvím heretických teologů všechna dogmata přijetím dvojznačných pojmů. V pokoncilní době pak z těchto dvojznačných formulací a pojmů už jen jednoznačně prosazovali hereze. Příkladem je dekret o ekumenismu. Kombinuje hereze s pravdou. V odstavci 11 je uvedena hereze: „Způsob a povaha vyjádření katolické víry nesmí být nijak překážkou dialogu s bratry (protestanty)“. V následujícím odstavci ale kladou protichůdný požadavek: „Je bezpodmínečně třeba vyložit celou nauku“. Výsledkem je, že pravda je nerealizovatelná, slouží jen jako alibismus a dokument v důsledku vtěluje ducha hereze. To byl jeho skrytý cíl. Tento princip je použit v mnoha koncilních dokumentech.

 

Heretické formulace v dekretu Nostra aetate.

 

Citace: „Tak v hinduismu zkoumají lidé božské tajemství... a uchylují se k Bohu s láskou a důvěrou.“

Odpověď: Teologové na koncilu neví, že hinduismus neuznává jednoho Boha Stvořitele, ale že jde o polyteismus – mnohobožství. Krávu uctívají jako bohyni a dokonce i myši a krysy! Hinduismus člověka neosvobozuje, ale drží ho v zajetí omylu, v temnotách nevěry a nezřídka ve vášních a nemorálnostech. Platí zde slovo apoštola Pavla: „Pohané neobětují Bohu, ale démonům“ (1Kor 10,20).

 

Citace: „Buddhismus učí, jakou cestou mohou lidé se zbožnou a důvěřivou myslí buď dojít stavu dokonalého osvobození, anebo – ať vlastním úsilím, ať s vyšší pomocí – dospět k vrcholnému osvícení.“

Odpověď: Každý člověk je v otroctví dědičného hříchu a může dosáhnout odpuštění hříchů, dokonalého osvobození i vrcholného osvícení jedině skrze Ježíše Krista, a to cestou obrácení a pokání. Vlastním úsilím a s vyšší pomocí, v pohanství to znamená s pomocí démonů – andělů světla, může dospět jen k vrcholně falešnému osvícení a falešnému osvobození.

 

Citace: „Tato i ostatní náboženství ... nabízejí cesty: nauky a životní pravidla i posvátné obřady.“

Odpověď: Pohanská náboženství svými obřady obětují ne Bohu, ale démonům (1Kor 10,20). Jejich nauky brání poznat a přijmout nejen objektivní pravdu, ale i zjevenou pravdu. Jsou systémem odmítajícím Krista – Pravdu!

 

Citace: „Katolická církev neodmítá nic z toho, co je v těchto náboženstvích pravdivé a svaté.“

Odpověď: Co je v nich pravdivé a svaté? Uctívání démonů ve zvířatech – krávě či hadech? Reinkarnace popírá osobního a pravého Boha, nesmrtelnou lidskou duši, Boží soud, Kristovu spasitelnou smrt za naše hříchy, nebe a peklo! Kóan není osvícením, ale ztrátou svědomí i rozumu. Nirvána a osvícení je ve skutečnosti posedlost démony. Na to, co je v pohanství pravdivé a svaté, teologové koncilu za celých 50 let až dodnes nenašli pravdivou odpověď.

 

Citace: „S upřímnou vážností (úctou) se dívá na jejich způsob chování a života, pravidla a nauky“.

Odpověď: Pokud se dívá s úctou, ale bez pravdivé kritiky, je to známkou ztráty soudnosti, rozumu a rovněž ztráty spasitelné víry! Zde platí: „Není žádná jednota mezi světlem a tmou a ani žádný svazek mezi Kristem a Beliálem.“ (2Kor 6,14-15)

 

Citace: „Přece jsou nezřídka obrazem Pravdy, která osvěcuje všechny lidi.“

Odpověď: Přece jsou většinou obrazem lži a ducha lži, ďábla, který obelhává všechny lidi! Toto je postoj Písma svatého, Otců a proroků. Mučedníci raději obětovali životy, než by při pohanských obřadech hodili jediné zrnko kadidla na znak úcty k démonům!

 

Citace: „Proto církev nabádá své věřící, aby s rozvážností a láskou, prostřednictvím dialogu a spolupráce se stoupenci jiných náboženství, uznávali, chránili, a podporovali jejich duchovní a mravní dobro.“

Odpověď: Toto je výsměch všem misionářům i apoštolům, kteří položili životy za Krista. Absolutním protikladem heretického výroku jsou Kristova slova apoštolu Pavlovi: „Posílám tě otevřít jim (pohanům) oči, aby se obrátili od tmy ke světlu, od moci satanovi k Bohu a vírou ve Mne dosáhli odpuštění hříchů“ (Sk 26,17-18). „On (Otec) nás vytrhl (řec. errizato, lat. eripere) z moci tmy a přenesl do království svého milovaného Syna.“ (Kol 1,13) Moc satanova v pohanství je vládou tmy (lži), ze které nás Otec za cenu smrti svého Syna vytrhl a spasil. Heretici nás skrze ekumenismus a dialog s pohany stahují zpět pod moc satanovu, až nakonec do pekla. První dialog s ďáblem skončil vyhnáním z ráje (Gen 3).

 

Po skončení koncilu nebylo na všech teologických fakultách slyšet nic jiného, než „Nostra aetate, Nostra aetate... úcta, úcta...“. Úcta k jiným náboženstvím je ve skutečnosti i úctou k jejich démonům – synkretismus. Zároveň byla na všechny teologické školy prosazována historicko-kritická metoda – neomodernismus. Kněží měli povinnost přebudovat chrámy. Oltář se musel obrátit tváří k lidu, z chrámů bylo potřeba vyházet všechny sochy a obrazy, svatostánek bylo nutno dát do boční kaple, a za oltářem – prázdným stolem, udělat křeslo pro tzv. „předsedu liturgického shromáždění“ (kněze). I terminologie zaváněla duchem zesvětáčtění. Státní ochrana historických památek mnohdy bránila vandalskému zásahu do historických chrámů, ale bezúspěšně.

 

Liturgie byla upravena hrubými zásahy. Někteří liturgisté zapojili v rámci obnovy a aggiornamenta do liturgie různé tance, masky, balónky,... Prosazovalo se časté svaté přijímání. Například v Německu lidé už de facto ke zpovědi nechodí, ale všichni masově přistupují k sv. přijímání. Došlo k desakralizaci prostoru i k desakralizaci svátostí. Nepsaným zákonem po koncilu, jak přiznal ještě kard. Ratzinger, je, že kandidátem na biskupa může být jen ten, kdo je otevřený světu (heretik)!

 

Co bylo ovocem koncilu? Masový odpad řeholních povolání! Příkladem je Quebec. „Mezi rokem 1962-1981 klesl počet řeholnic v důsledku vystoupení z řádu z 46 933 na 26 294. Tedy pokles o 44 procent. Nová povolání se ve stejné době snížila o dobrých 98,5 procenta. Za krátko budou ženské řehole v Kanadě, tak jak je známe, již jen vzpomínkou. Vinu na odpadu mají i profánní zpovědníci, kteří jsou údajně psychology a psychoanalytiky…“

 

V Americe řeholnice udržovaly mnohé katolické školy, nastal odpad a školy zabral stát. Vliv křesťanství na společnost upadá a upadá.

 

Ovocem antireformy koncilu je v Německu po 50 letech toto heretické anti-Krédo:

 

Hereze č.1: Ježíš byl sice mimořádným člověkem, ale svým bytím nebyl Božím synem.

Odpověď: Tato hereze popírá celé křesťanství od kořene. Ježíš je Jednorozený Boží Syn, Pravý Bůh z Pravého Boha... (Krédo)

 

Hereze č.2: Zázraky neexistují, protože příroda je uzavřený kruh příčin a působení.

Odpověď: Tato hereze je ignorací evangelia a ignorací reality, že Bůh i dnes koná zázraky ve fyzickém i duchovním řádu.

 

Hereze č.3: Ježíš nezemřel za naše hříchy, ale pouze ze solidarity s trpícími. Arcib. Zöllitsch dokonce v interview tvrdil totální nesmysl, že prý nemáme hříchy.

Odpověď: Tento heretik likviduje spasitelnou víru a předkládá nám k víře nejdebilnější argument, že prý nemáme hříchy a nekonáme zlo.

 

Hereze č.4: Ježišovo mrtvé tělo leželo i po třetím dni po jeho smrti v hrobě.

Odpověď: Tato lež je výplodem chorých mozků těch, kteří se nazývají teologové – popírají historickou realitu, kterou v historii popírali jen zatvrzelí nepřátelé Krista a pravdy.

 

Hereze č.5: Úřad diakona, kněze a biskupa není vyhrazen pro muže (tedy knězem i biskupem může být i žena).

Odpověď: Tato praxe snad platí pro nevěstku antikrista, v jejímž čele jsou tito heretici, kteří slouží ďáblu, ale ne pro Kristovu církev.

 

Hereze č.6: Reálnou přítomnost Krista v liturgii popírají, prý jde jen o symbol. V liturgii prý jde o poučení a zábavu.

Odpověď: Ježíš jasně ustanovil svátost oltářní (Mt 26,26-28). Apoštol Pavel ukazuje na praxi prvních křesťanů (viz 1Kor 11,23n, Sk 20,7n). Svatá liturgie vždy v církvi byla a je. Heretici, kteří vyhnali Ducha svatého a mají ducha antikrista, ducha New Age, už dnes slouží liturgii neplatně. Pro ně je už opravdu jen zábavou, z níž se ale asi proberou až v pekle.

 

Hereze č.7: Křesťanská víra a pohanské pověry s oběťmi démonům jsou prý rovnocennými cestami spásy.

Odpověď: Toto je hereze maxima a velký podvod.

 

Hereze č.8: Každý člověk má svou vlastní pravdu (zločinec, zvrácenec, masový vrah, heretik, ...) všechny musíme tolerovat.

Odpověď: Tato hereze popírá objektivní pravdu a vede k rozkladu nejen církve, ale i lidské společnosti, tolerovat můžeme jedině lidi, kteří si toleranci zaslouží, ale ne heretiky, zločince, vrahy a podvodníky.

 

Hereze č.9: Za určitých okolností mohou i mimo manželství existovat sexuální vztahy mezi lidmi různých, ale i stejných pohlaví.

Odpověď: Desatero 6. a 9. přikázáním zakazuje nezákonný sex. A co se týče homosexuality, tu Písmo svaté nazývá ohavností, za kterou přichází likvidace celého území (Sodoma).

 

Hereze č.10: Žena má právo rozhodovat o životě a smrti svého nenarozeného dítěte.

Odpověď: Zabít dítě je hříchem! Potrat je vraždou dítěte.

 

Hereze č.11: Peklo je prázdné – všichni přijdeme do nebe.

Odpověď: Ježíš ale řekl: „Jestliže nebudete činit pokání, všichni zahynete.“ (Lk 13,3) Jestliže heretici a globalisté nebudou konat pokání, „půjdou do věčných muk“ (Mt 25,41).

(Pozn: Kromě vyjmenovaných herezí je jich ve skutečnosti daleko více.)

Křesťanství je založeno na pokání. Když křesťanství pokání nečiní, nastává anémie a v některých částech světa může dokonce i vymřít.

 

Rusko potřebuje světce, a ti pak ať dají program obnoveného křesťanství. Toto nemohou učinit ekumenisté a globalisté na plánovaném pseudokoncilu. Ekumenismus s katolickou církví je v současné době duchovní sebevraždou!

 

Pseudokoncil 2016 má za cíl kanonicky uzákonit likvidaci vlastní církve. Takovou „pseudoreformu“ není možné připustit!

 

Církevní globalisté zneužitím autority likvidují Boží lid – církev. Patriarcha Kirill má zásluhu na otevření velké mešity v Moskvě, a navíc i  na započetí budování buddhistického centra. Ale nejen to... Proto pokud nebude Kirill sesazen z úřadu, který už jako heretik okupuje nezákonně, je reálným nebezpečím, že ponese hlavní vinu nejen na katastrofě církve, ale i ruského národa.

Kopie: Prezidentům a vládám jednotlivých států, v nichž působí pravoslavná církev

Upozornění k předešlé výzvě:

Ať každý biskup před svou pastvou vyzná do 14. 10. 2015 víru a odřekne se hereze. Ať pak o tom podá krátké oznámení na emailovou adresu Patriarchátu byzcathpatriarchate@gmail.com. Pokud víru nevyzná ani před pastvou ani v soukromém oznámení, Byzantský patriarchát bude nucen v moci prorocké autority vyhlásit, že takový biskup na sebe stáhl Boží anathemu a odstoupila od něj Boží milost.

Stáhnout: Bude Všepravoslavný koncil 2016? - 2. část /II. vatikánský koncil a ovoce za 50 let (1965-2015)/