Komentář: Císař Julián, který zpočátku věřil v Krista, a pak se od Něj odvrátil, odpadl k ďábelské zlobě a stal se synem satana, shromáždil velké množství vojska a táhl do války proti Persii. Po cestě proléval mnoho krve svatých. Za vlády tohoto kata žili v egyptských poustevnách dva Bohu milí muži Patermutius a Koprius. Byli jedné mysli a společně sloužili Pánu. Patermutius byl věkem starší, v mnišském životě zkušenější, utvrzen v ctnostech. Koprius byl mladší, a ještě ne zcela utvrzen. Patermutius jej vyučoval jako učitel učedníka a duchovní otec syna. Nějaký čas před tím než byli podrobeni mučení za svědectví pro Krista, svého Pána, Koprius vyprávěl Patermutiovi o svém zvláštním nočním vidění. Když ho Patermutius vyslechl, řekl mu:

Patermutius: Bojím se o tebe, aby ses neodvrátil od živého Boha. Víš, že císař Julián-apostata, se odvrátil od Krista a pronásleduje Boží církev. Myslím, že i nás brzy podrobí mučení. Dej si pozor, synu, aby ses nezřekl Krista. Dej si pozor a nelekej se muk ani hrozeb. Nedej se svést laskavostí a boj se jen Boha. Pamatuj na Jeho přikázání a buď statečný.

 

Komentář: Neminulo mnoho dní od tohoto vidění a už císař Julián s velkým vojskem dorazil k egyptským hranicím. Když se doslechl že v těchto místech žije mnoho poustevníků, vyslal vojáky na poušť a přikázal jim, aby každého, koho naleznou, přivlekli k mučení. Tehdy zajali i tyto dva poustevníky a přivedli je k výslechu před vladaře – kata. Julián se svatého Patermutia zeptal:

Julián: Starče, kolik je ti let?

Komentář: Patermutius mu pokojně odpověděl:

Patermutius: Uplynulo už sedmdesát pět let mého časného života na zemi.

Komentář: Císař pohlédl na Kopria a zeptal se:

Julián: Řekni, ty mladší, kolik tobě je let?

Koprius: Čtyřicet pět.

Komentář: Císař nařídil, aby starce Patermutia odvedli do věznice. Kopria tam však ponechal a začal k němu promlouvat.

 

Julián: Přines oběť bohům, člověče, abys unikl mukám, která tě čekají. Odhoď to svůdné křesťanské učení. Nepřináší ti žádný užitek. Podívej, já jsem také dříve věřil v Krista a nic mi to neprospělo. Ale dnes, když věřím nesmrtelným bohům, obdržel jsem od nich mnohá a velká dobrodiní. Proto i tobě dobře radím k tvému užitku: odvrať se od Krista, přines oběť bohům a budeš stát po mé pravici. Pak se ti ode mne dostane velké milosti.

 

Komentář: Koprius poslouchal císařova slova s otevřenými ústy, jakoby se byl zapomněl. Nedržel se pravdy, ale poddal se lži. Uvěřil lháři a vrahu jako Eva v ráji. Opustil dobro a obrátil se ke zlu. Potkl se a začal se řítit do záhuby. Řekl Juliánovi:

Koprius: Dobře mi radíš, císaři. Dobře, že jsem tě našel, učitele a vynikajícího vůdce. Odedneška jsem juliánský, a ne křesťanský! A nakolik jsem zpočátku bloudil v klamném křesťanství, natolik dnes vše napravím – pokloním se bohům a přinesu jim oběť!

 

Komentář: Taková Kopriova slova krutého císaře velmi potěšila a zvolal:

Julián: Tento člověk je blažený nad všechny lidi, protože našel dávné bohy otců, kteří světu dávají život!

Komentář: Po těchto slovech se bláznivý Koprius poklonil modle Apollóna a přinesl mu oběť. Odvrátil se od Boha a přijal ďábla. Svatí andělé od něj odstoupili, obstoupili jej démoni, a nesmírně se z něj radovali.

Když se svatý Patermutius dozvěděl, že Koprius zradil Boha, velice se zarmoutil. Hořce nad ním plakal. Padl na kolena a modlil se, úpěnlivě prosil Boha.

 

Patermutius: Pane, Bože všemohoucí, smiluj se! Nezahub hříšníka, který přestoupil Tvá přikázání. Vzpomeň si na jeho první skutky! Vždyť z lásky k Tobě je ve své mladosti vykonal. Nezavrhuj od své Tváře toho, jehož svedla slova pachatele nepravosti! Rozpomeň se na své stvoření! Znovu najdi dílo svých rukou.

Komentář: Ráno císař usedl na trůn. Před ním – po jeho pravici – stál Koprius v purpurovém rouchu. Julián nařídil, aby Patermutia předvedli k výslechu. Když vedli svatého, uzřel jej Koprius a řekl:

Koprius: Hle, jde svůdce, který nechce mou záchranu. Co, Patermutie, nevidíš, že já se raduji a ty pláčeš? Já jsem juliánský, ne křesťanský!

 

Patermutius: Vidím, že se směješ, ale já nad tebou pláču.

Komentář: Když císař uslyšel takový rozhovor, řekl Patermutiovi.

Julián: Neplač! Přines i ty oběť bohům a raduj se spolu s ním!

Patermutius: Tvá radost, Koprie, rychle pomine. Dnes se raduješ? V budoucím věku budeš křičet pro bolest srdce! Čiň pokání! Já nyní pláču, ale v budoucím věku se budu veselit. Ty se nyní nadýmáš v purpurovém rouše, ale tam budeš zahanbený a nahý. A já, přestože jsem zde otrhaný, tam budu oblečen v roucho svatební. Ty jsi nyní nasycen, ale v budoucím věku tvůj hlad nikdo nezmírní. Já jsem nyní hladový, ale v budoucím věku se nasytím slávou mého Pána. Ty dnes stojíš před pozemským králem v zástupu jeho služebníků, ale tam budeš od tváře Nebeského Krále s pohaněním odvržen! Spolu s démony sis vybral úděl v ohnivém jezeře.

 

Komentář: Když to stařec řekl, podíval se Kopriovi do očí a pokračoval:

Patermutius: Běda! Dříve jsi byl nádobou milosti, dnes jsi zaživa mrtev! Andělé od tebe odstoupili! Obklíčili tě démoni! Veselí se z tebe! Vysvlékl jsi Boha, a oblékl ses v ďábla! Kypíš nenávistí k pravdivému a věčnému životu, ale klamný a pomíjivý sis zamiloval! Vzpomeň si na skutky své mladosti. Vzpamatuj se! Odhoď klam! Vrať se, synu! Znovu si zamiluj Boha a před Tím, před Kým jsi zhřešil, se kaj! Podívej se do očí ukřižovanému Kristu! Vzpomeň si, že On tě vykoupil ne stříbrem či zlatem, ale svou drahocennou krví! Mysli na Krista, Dobrého Pastýře, který vše zanechá a celým srdcem hledá zbloudilou ovečku. A když ji najde, jak sám řekl, bere ji na svá ramena a celé nebe se z ní raduje více, než z devadesáti devíti, které nezbloudili. Jen se k Němu obrať! On je milosrdný! Přijme tě a odpustí ti zradu i hřích!

 

Komentář: Tato slova probodla Kopriovo srdce! V pokání hlasitě zvolal:

Koprius: Běda mně! Běda mně! Běda mně!

Komentář: Jakoby ožil duchem, spadl z něj ďábelský klam, Koprius pohlédl k nebi a zvolal:

Koprius: Už nejsem Juliánův! Jsem znovu Kristův! Zhřešil jsem, přestoupil jsem Boží přikázání, dopustil jsem se bezpráví, odvrátil jsem se od mého Pána. Bože, zjev nyní na mně své milosrdenství – odpusť mi! Těžce jsem proti Tobě zhřešil! Dobrotivý Pane, buď ke mně milosrdný! Jsem jako uschlý strom, z kterého opadaly všechny plody i listí. Dal jsem se svést slovy úskočných lidí a ďábelská bouře mě pohltila. Zasyčeli na mě hadi a tlupy démonů se nade mnou zaradovaly. Nebeské hvězdy potemněly, pohasl svit slunce i měsíce pro můj velký hřích! Zarmoutil jsem Boha!!! Andělé Boží i zástupy spravedlivých, shromážděte se, i vy, lidé celého světa, shromážděte se a oplakávejte můj pád a zatemnění mého rozumu. Opustil jsem Slunce Pravdy – Krista! Zhaslo ve mně světlo víry! Krása mé nesmrtelné duše je poskvrněna.

 

Komentář: Pak se obrátil k císaři, strhl purpurový oděv, hodil jej na zem a zvolal:

Koprius: K čemu jsi mě to svedl ďáble? Proč jsi mě stáhl do své záhuby? Vezmi si svou slávu, kterou jsi mi dal. Já znovu přijmu to, co jsem ztratil. Můj Bůh je Dobrý, ví, že já jsem jen hlína, On zná mou slabost. On sám mě učiní jedním ze svých nádeníků!

 

Komentář: Koprius se znovu, milostí Boží, odvrátil od své zrady ke Kristu. Císaře to naplnilo hněvem a krutostí. Hned nařídil, aby rozpálili velkou železnou pánev. Koprius na to císaři Juliánovi řekl:

Koprius: Dobře jsi rozhodl, císaři, spal mě! Rozsekej na části, abych mnohými mukami odčinil svůj pád! Nejprve potrestej můj jazyk, neboť on zhřešil nejvíce, protože se odřekl Krista.

 

Komentář: Císař nařídil, aby rozpálili malou železnou lžíci a položili ji Kopriovi na jazyk. Když Koprius uviděl lžíci rozpálenou jak uhlí, řekl Patermutiovi:

Koprius: Otče, modli se za mne k Bohu, bojím se této muky.

Komentář: Stařec mu řekl:

Patermutius: Synu, snášej utrpení s radostí a Bůh ti pomůže.

 

Komentář: Když přiložili na Kopriův jazyku rozpálenou lžíci, najednou vychladla a byla jako led. Jazyk nebyl ani trochu popálený. Císař na to řekl:

Julián: Tito lidé jsou čarodějové! Veďte je na rozpálenou pánev!

Komentář: Když je vedli, Koprius řekl starci:

Koprius: Můj učiteli, modli se za mne, neboť se velice bojím muk!

 

Patermutius: Neboj se, synu, buď statečný! Vzpomeň si na své hrdinské skutky z mladosti, na posty na poušti, které jsi statečně snášel pro Boha. Pamatuješ, jak jsi třicet pět dní nic nejedl? Nepamatuješ si snad, jak vroucně ses modlil a prožíval spoluukřižování s Kristem? Držel jsi ruce ve tvaru kříže a stál jsi nepohnutě. Copak jsi zapomněl, jak jsi spával na tvrdém kamení a na ostrých střepech, když jsi bojoval s žádostmi těla a s ďábelskými útoky? A to vše jsi činil kvůli Kristu! Proč máš teď strach z jedné hodiny utrpení?

 

Komentář: Koprius se těmito slovy posilnil, tvář mu zazářila a už beze strachu šel se starcem k pánvi. Když už vstupovali na pánev, Patermutius řekl:

Patermutius: Bratře Koprie, pozvedni své oči vzhůru!

Komentář: Koprius pohlédl na nebe a řekl:

Koprius: Vidím, jak se přibližují andělé! Jejich hlavy jsou oroseny. Prosím tě, otče, řekni jim, aby se na mě nehněvali, že jsem se zřekl Krista!

 

Komentář: A tak oba vstoupili na pánev, ale procházeli se po ní, jako by chodili po louce, vysmívajíce se katu, neboť pánev najednou úplně vystydla! Kat se ještě více rozlítil a přikázal rozpálit ohnivou pec, aby v ní mučedníky spálil. Když pec rozpalovali, přistoupil ke Kopriovi jeden z císařských vojáků, jménem Alexandr, a řekl:

Alexandr: Ó, nemoudrý Koprie, nejprve jsi přinesl oběť bohům a teď už nechceš? Znovu se k nim obrať, abys byl vysvobozen od této smrti ohněm.

 

Komentář: Svatý Koprius mu se zkroušeným duchem a v hluboké pokoře odpověděl:

Koprius: Kéž by mi Bůh odpustil můj hřích, kterým jsem se prohřešil proti mému Kristu! Kdyby se sebrala všechna voda z moře i ze všech řek a zřídel i všechny kapky z nebe, nevystačila by, aby obmyla skvrnu mého hříchu. Přesto neztrácím naději na milosrdenství mého dobrotivého Pána. Věřím, že Kristus – můj Spasitel, zaplatil na kříži za všechny mé hříchy.

Komentář: Kopriova slova Alexandra hluboce zasáhla, a řekl:

Alexandr: I já bych chtěl být vojákem toho krále, jehož jste vy vojáky!

Komentář: Koprius k němu začal promlouvat slova svaté víry.

Koprius: Bratře, lidský rod zhřešil proti Bohu, svému Stvořiteli. Já i ty jsme hříšníci. Ale Bůh se ve svém dobrodiní nemohl dívat na záhubu svého stvoření a dal svého Jednorozeného Syna. On vzal lidské tělo a za všechny naše hříchy. Kristus – Syn Boží – zemřel potupnou smrtí na kříži. Tím nám otevřel bránu do ráje. Tam se radují andělé, když hledí na Boží tvář. Tam i nás čeká Nebeský Otec, jen je třeba v Něj celým srdcem uvěřit a obrátit se!

 

Komentář: Když Alexandr uslyšel tato Bohem vnuknutá slova, uvěřil v Krista. Když už byla pec velmi rozpálena a svatí mučedníci se k ní blížili, šel za nimi i Alexandr.

Alexandr: Já půjdu s vámi, blažení otcové, vezměte mě s sebou do pece – kvůli Kristu!

Komentář: Ti ho vzali za ruce a šli společně. Alexandr se jim ale vysmekl z rukou a předběhl je. Když se přiblížil k otvoru pece, vyšlehl proti němu velký plamen, ale nespálil jej. Alexandr řekl plamenu:

Alexandr: Jestli jsi vyšlehl na Boží povel, abys mě spálil – spal hříšného člověka!

 

Komentář: Když to řekl, plameny se rozestoupily na dvě strany. Postavily se po obou stranách jako kdysi voda v Rudém moři a udělaly pro něj uprostřed cestu. Vešel tedy Alexandr dovnitř pece a plameny se jej nedotýkaly. Uviděl tam Boží anděly a promluvil k nim:

Alexandr: Prosím vás, pánové moji, zachraňte mě, hříšného.

Komentář: Andělé mu odpověděli:

Andělé: Proto jsme sem i Bohem poslaní, abychom tě přivedli ke spáse.

Komentář: A vzali jeho duši a odnesli ji k Pánu. Jeho tělo zůstalo v ohni mrtvé, ale nebylo popáleno.

Poté vešli do pece i svatí otcové Patermutius a Koprius. Ani jich se ohnivé plameny nedotkly. Sedli si k Alexandrovu tělu, zpívali a oslavovali Boha. Když pec úplně vystydla, vyvedli z ní svaté před císaře celé a živé, oheň jim vůbec neuškodil. Ani Alexandrovo tělo nebylo spáleno, ale vydávalo líbeznou vůni. Císař byl uchvácen údivem:

Císař: Vpravdě, veliký je Kristus!

Komentář: Ale pak jej znovu posedli démoni, změnil se a řekl:

Císař: Bohové jsou velcí a Kristus (?)..., Kristus je ničím!

Komentář: Znovu začal císař svaté nutit k modlářství. Svatý Patermutius na to nedbal, neochvějně se držel Kristovy víry a neohroženě promluvil k Juliánovi apostatovi prorocká slova o jeho smrti:

Patermutius: Ty už se do svého paláce nevrátíš. Budeš raněn nevyléčitelnou ranou a nebudeš znát toho, kdo tě zabije. Skončíš velmi zle.

 

Komentář: Ani po tom však ten bezbožník nečinil pokání. Naplnil se ještě větší krutostí a nařídil, aby svaté zabili mečem. Vyvedli je tedy z města na místo popravy, kde se před smrtí pomodlili k Bohu. Z nebe bylo slyšet hlas, který utěšoval Patermutia a Kopriovi zvěstoval odpuštění:

Hlas Boží: Sluhové věrní, vejděte v radost svého Pána!

 

Komentář: Svatí mučedníci s radostí schýlili své hlavy pod meč a přijali smrt kladouce své duše za svého Pána.

Bezbožného Juliána ve válce přemohli perští vojáci. Neviditelná ruka jej probodla kopím. Vnitřně trýzněn vypustil svou duši. Tak jak svatý Patermutius řekl, nevrátil se do své země, ale ve válečné vřavě zahynul. Svatí mučedníci Patermutius a Koprius a spolu s nimi i svatý Alexandr, zemřeli 9. dne měsíce července. V římské říši tehdy vládl Julián – přestupník zákona, ale u nás vládl náš Pán Ježíš Kristus, jemuž s Otcem i Svatým Duchem patří čest, sláva a moc nyní i vždycky až na věky věků. Amen.

Stáhnout: Mučednická smrt svatých otců Patermutia, Kopria a Alexandra