Komentář: Když v římské říši převzal žezlo Traján, biskupem antiochijské církve byl sv. Ignác, jehož nejenže nazývali Bohonoscem (Theoforem), ale skutečně i Bohonoscem byl. O tomto světci je známo, že ho ještě jako nemluvně dal náš Pán Ježíš apoštolům za příklad. Jednoho dne rodiče tohoto nemluvňátka stáli v zástupu blízko Ježíše a poslouchali Jeho Božská slova. Měli s sebou i své dítě. Pán na ně pohlédl a zavolal malého Ignáce k sobě. Postavil jej uprostřed, objal jej, vzal na ruce a promluvil:

Ježíš: „Pokud se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do Božího království.“

Komentář: Jistě i proto byl svatý Ignác nazván Bohonoscem, protože jej Vtělený Bůh nosil na svých rukou. Ale i proto, že on nosil Boha ve svém srdci. Ignác byl spolu se svatým Polykarpem, biskupem ze Smyrny, učedníkem svatého evangelisty Jana. Bohonosec Ignác byl po čtyřicet let dobrým pastýřem. Postem, modlitbou, neutuchající horlivostí ve vyučování a silou Ducha přijatou od Boha dbal o své stádo. Bděl nad ním, aby se v čase pronásledování někdo z malodušných anebo nezkušených nezlomil. Když pronásledování částečně utichlo, svatý biskup měl jen jedinou starost – obával se, že ještě není naplněn tou pravou láskou ke Kristu, protože jako Kristův učedník doposud nepotvrdil svou víru mučednickou smrtí. Nadešel však čas, kdy se naplnila nejvroucnější touha jeho srdce – položit svůj život za Krista! Císař Traján se totiž dozvěděl, že křesťané nejenže nechtějí přinášet oběti pohanským bohům, ale že se jim i vysmívají a odhalují jejich falešnost. Nařídil proto, aby byli po vší zemi zabíjeni křesťané, kteří se nepodřídí jeho nařízením. Císař rozpoutal velké pronásledování. Kristova církev nikdy neměla trvalého pokoje. I dnes je pronásledování nejvěrnějším znakem, kde je skutečně pravdivá církev a kde už jen zvětralá sůl.

Když se Traján vydal do války proti Persii, procházel Antiochií. Tam před ním pomluvili svatého Ignáce Bohonosce. Když to vše slyšel, dal si svatého předvést. Zasedl se všemi svými rádci a řekl:

Traján: To jsi ty, jehož nazývají Bohonoscem? To ty se protivíš našim nařízením, svádíš celou Antiochii a vedeš ji za svým Kristem?

Komentář: Svatý Ignác, který byl před mocnými tohoto světa beze strachu, vyznal jméno svého Pána a Spasitele a odpověděl:

Ignác: Já to jsem.

Traján: A co má znamenat tvé příjmení – Bohonosec?

Ignác: Ten, kdo ve svém srdci nosí Krista!

Traján: A co tedy my? Myslíš, že my nemáme ve svém srdci bohy, kteří nám pomáhají podrobovat si své nepřátele?

Ignác: Je velký klam nazývat modly bohy. Je jen jediný pravý Bůh, Stvořitel nebe a země, moře i všeho, co je v nich. Je jen jediný Pán, Ježíš Kristus, Jednorozený Boží Syn, Jehož království nebude konce. K Němu směřují všechny mé touhy!

Traján: Tedy ty nosíš svého Krista v sobě samém?

Ignác: Ano, nosím. V Písmu svatém je napsáno: „Budu v nich přebývat a procházet se mezi nimi.“ Pokud bys Jej poznal i ty, pak by tvůj šarlatový plášť a věnec i císařský trůn měly skutečnou moc.

Traján: Ignáci, přestaň s tím. Raději slyš má slova. Pokud mi chceš vyhovět, a chceš být přijat mezi mé přátele, přines s námi oběť bohům, a hned budeš mezi námi veleknězem velkého Dia a nazveme tě otcem synklitu.

Ignác: Nač bych měl být veleknězem Diovým, když jsem arcibiskupem Krista? Jemu každý den přináším oběť chvály a snažím se Mu přinést v oběť celého sebe.

Traján: Komu chceš sebe přinést v oběť? Tomu, koho dal Poncius Pilát přibít na kříž?

Ignác: Ano, Jemu chci přinést v oběť sebe. Tomu, kdo přibil na kříži hřích i původce hříchu – ďábla. Kristus svým křížem zničil všechnu ďáblovu moc.

Traján: Zdá se mi, Ignáci, že nemáš zdravý rozum. Nesvedly tě křesťanské spisy? Jinak bys přece chápal, jaké blaho je podrobit se císařovým nařízením a spolu se všemi přinášet oběti bohům.

Komentář: Ignác Bohonosec, naplněn Duchem nebojácnosti, řekl:

Ignác: Pokud mě hodíš na pojídání zvěři, pokud mě i ukřižuješ na kříži, pokud mě i vydáš meči nebo ohni, nikdy nepřinesu oběť démonům! Ani smrti se nebojím! Nehledám časná dobra, toužím jen a jen po věčných! Všemi silami se snažím, abych přešel ke Kristu, svému Bohu, který za mě dobrovolně zemřel.

Komentář: Tehdy synklit, v domnění, že Ignáce chytí za slovo, řekl:

Synklit 1: Vždyť ty sám říkáš, že tvůj Bůh je mrtvý.

Synklit 2: Jak tedy může někomu pomoci ten, který zemřel?

Synklit 3: Naši bohové jsou nesmrtelní, a proto se tak i nazývají.

Ignác: Můj Pán a Bůh, Ježíš Kristus, se kvůli nám stal člověkem a pro naši spásu dobrovolně přijal kříž, smrt i pohřbení. Na třetí den vstal z mrtvých, svrhl všechnu nepřátelskou moc a navždy nad ní zvítězil! Vystoupil do nebe, pozvedl nás z úpadku a znovu nás uvádí do ráje, z něhož jsme byli vyhnáni. Daroval nám větší dobra než ta, která jsme měli před pádem. A bohové, které vy uctíváte? Ani jeden z nich nic podobného neučinil. Naopak, když z nich sejmete závoj klamu, vyjeví se, že vězí ve smrti věčné a táhnou do záhuby mnohé.

Komentář: Když to svatý Ignác řek, císař i se synklitem se báli, aby náhodou jeho dalšími slovy nebyli jejich bohové zahanbeni. Nařídili proto, aby byl odveden do věznice. Sám císař celou noc nespal. Přemýšlel o tom, jakou smrtí by Ignáce sprovodil ze světa. Nakonec se rozhodl, že jej odsoudí na pojídání zvěři. Zdálo se mu, že tato smrt je nejkrutější. Zrána to přednesl před synklitem a všichni se usnesli, že vydají svatého Ignáce divé zvěři, ne však v Antiochii, aby se mezi věřícími nestal ještě slavnějším, když za víru přijme mučednickou smrt, a aby se další, kteří se na něj budou dívat, neutvrzovali v křesťanství.

Synklit 1: Je třeba jej svázaného odvést do Říma a až tam jej vydat zvěři.

Synklit 2: Ano, vyčerpán dlouhou cestou přijme těžší trest.

Synklit 3: Uprostřed Římanů, kde jej nikdo nezná, zahyne jako jeden ze zlodějů. Nezůstane po něm ani stopy.

Komentář: Taková rada se císaři zalíbila. Odsoudil svatého Ignáce na smrt v Římě. V aréně, ve svátek, před shromážděním všeho lidu bude vydán na pojídání zvěři. Když Bohonosný Ignác takový rozsudek uslyšel, velkým hlasem zvolal:

Ignác: Děkuji ti, Pane, žes mě uznal za hodného mít účast na nejdokonalejší lásce. Teď už po ničem jiném netoužím, jen po tom, aby divá zvěř byla ochotna mě roztrhat!

Komentář: Svatý Ignác si sám nasadil okovy a políbil je, jako nejcennější poklad. Císař odešel s vojskem do války a Božský mučedník, obložen těžkým kovem, vydán deseti nemilosrdným, krutým vojákům, byl veden do Říma. Když vycházel z Antiochie, úpěnlivě se modlil za církev, a své stádo poroučel Bohu. Věřící pro něj plakali a hořce naříkali. Jiní se vydali na cestu s ním, připoutáni k němu vřelou láskou. Když vojáci přišli se svatým do Seleukie, nastoupili na loď a přistáli ve Smyrně. Tam se Ignác setkal se svatým Polykarpem, Božským apoštolem, svým spoluučedníkem. V bohumilém rozhovoru byl naplněn útěchou Ducha svatého, radoval se ve svém zajetí, přikrášlen okovy. Co by pro něj mohlo být krásnější okrasou než tyto okovy, kterými byl sevřen kvůli svému Pánu? Toto putování se pro něj stalo jakoby slavnostním pochodem. Po celé cestě se k Ignácovi hrnuli věřící. On je vyučoval, posiloval, prosil, aby se beze strachu drželi víry. Čím více se ale přibližovali k Římu, tím více se sv. Ignác obával, že věřící v Římě nějakým způsobem překazí to, aby byl vydán zvěři. Aby před ním nezavřeli otevřené dveře mučednictví, napsal jim:

Ignác: Ignác, zvaný Theoforus, biskup církve Boží v Antiochii, církvi v Římě. Obávám se, aby mi vaše láska nebyla na škodu. Vám se snadno podaří, co zamýšlíte, pro mne však, když mne osvobodíte, bude těžké dostat se k Bohu. Píši všem církvím a oznamuji jim, že s radostí zemřu pro Krista, nebudou-li mi v tom překážet.

Dokud jsem byl na svobodě, byl jsem otrokem. Jestliže budu umučen, stanu se svobodným – Ježíšovým. V Něm svoboden, vstanu z mrtvých. Nyní začínám být opravdovým Kristovým učedníkem, když už po ničem viditelném ani neviditelném netoužím, ale jen a jen po Kristu. Ohnivá hranice, kříž, smečka šelem, rozsekání, rozdírání, zničení celého těla, všechna muka ať na mě dolehnou, jen ať získám Krista. Lepší je pro mě zemřít za Krista, než kralovat nad celou zemí. Toužím po Pánu, Synu pravého Boha Otce, po Ježíši Kristu. Toho hledám, který za mě zemřel a vstal z mrtvých. Kníže tohoto světa chce rozedrat mou duši a rozhodnutí mé vůle, které směřuje k Bohu. Svou láskou jsem přibit na kříž. Oheň, který stravuje mou duši není pozemský. Je to nebeský plamen, který mě v hloubi duše nabádá: „Pojď k Otci!“ Žízním po Božím nápoji, po Jeho Krvi za mě prolité, po lásce nehynoucí a věčném životě. Nechci dále žít po lidsky. S Kristem jsem ukřižován, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. Tímto krátkým dopisem vás, bratři, prosím: nebraňte mi, uvěřte mi, že miluji Ježíše, který zemřel kvůli mně. Co vydám Pánovi za vše, co mi dal? Bratři, zůstaňte vždy v utrpení Ježíše Krista věrní. Amen.

Komentář: Tento list poslal před sebou do Říma. Zanedlouho i sám mučedník, vedený vojáky, dorazil do města. Někteří bratří z římské církve si předsevzali, že ukradou Ignáce Bohonosce z arény, aby jej zachránili od hrozných muk a kruté smrti. Ale Duch Svatý prozradil svatému jejich úmysl. A když přišli k němu, světec k nim přistoupil a laskavě promluvil:

Ignác: Moje milé dítky! Nerušte vůli Prozřetelnosti a mé vroucí přání!

Komentář: Mučedník promlouval přesvědčivá slova k srdcím svých bratří, až dokud neustoupili od svého záměru. Poté sám kleknul a vyzval i ostatní, aby se pomodlili. I začal Ignác hlasitě vzývat k Synu Božímu:

Ignác: Ježíši Kriste, ochraňuj své stádo! Ježíši, dej pokoj Božím církvím! Ježíši, do Tvého milosrdenství poroučím mé bratry, kteří jsou na všech místech pronásledováni. Ježíši, Jehošua, Jehošua, ....

Komentář: Svatý ještě neskončil modlitbu, když tu vtrhli žoldnéři, aby jej odvlekli do cirku. Celé město se seběhlo na tu podívanou. Z klecí bylo slyšet děsivý řev rozzuřených lvů. Dravé šelmy nechali úmyslně delší čas bez potravy, aby se staly ještě zuřivější. Když vedli svatého trpitele do středu cirku, neustále vzýval jméno Ježíše Krista.

Bezbožní se ho zeptali:

Voják: Proč neustále opakuješ to jméno?

Komentář: Svatý odpověděl:

Ignác: Protože já mám jméno Ježíše Krista ve svém srdci napsáno! Ústy vyznávám Toho, Koho vždy ve svém srdci nosím.

Komentář: Mučedník, stál uprostřed arény. Obrátil se k lidu a s odvážnou duší a zářivou tváří hlasitě zvolal:

Ignác: Římští muži, vy, co se díváte na můj hrdinský čin, vězte, že ne kvůli nějakému zločinu jsem odsouzen k této smrti, ale kvůli mému jedinému Pánu a Bohu Ježíši Kristu! Jeho jsem objal čistou láskou a po Něm nenasytně toužím. Jsem Boží pšenicí. Zuby šelem budu rozemlet, abych byl pro Něj čistým chlebem.

Komentář: Když to svatý řekl, vypustili na něj z klece lvy. Ti se na něj vrhli, roztrhali ho a nasytili se jeho tělem, zanechali jen větší kosti. Tak se splnilo mučedníkovo přání, aby se šelmy staly hrobem jeho tělu. Stalo se to 20. prosince roku 107.

Z Boží vůle se uchovalo jeho srdce celé. Když ho bezbožní našli, vzpomněli si na mučedníkova slova a rozpůlili srdce na dvě poloviny. Chtěli se přesvědčit, zda je pravda, co říkal. V srdci našli na obou stranách zlatými písmeny nápis:J(eží)Š K(ristu)S. Svatý Ignác byl nejen jménem, ale i celým svým životem Teoforos, protože vždy nosil ve svém srdci Ježíše Krista – svého Boha.

Když se shromáždění rozešlo, věřící, kteří byli v Římě a někteří z těch, kteří přišli s ním, posbírali ostatky mučedníka a bezútěšně plakali. Na kolenou prosili Boha, aby jim dal vědět, zda udělali správně, že svatého Ignáce neušetřili. V noci se některým z nich zjevil světec a s vděčností je objímal, utěšil jejich pláč i bolest jejich srdcí. Jiní zase viděli, jak mučedník stojí a modlí se za město. Potil se přitom, jakoby by se velice namáhal a těžce pracoval, a pak šel s radostí k Božímu trůnu. I porozuměli věřící, že Bohu byla milá oběť svatého, a že si tím získal korunu věčného života. Takový byl konec svatého Ignáce Teofora! Takové jeho hrdinství! Taková jeho láska k Bohu! Pomodli se za nás, svatý mučeníku Ignáci, aby Kristus skrze víru přebýval i v našich srdcích, ať i naše srdce hoří láskou k Tomu, který si nás zamiloval první a vydal sebe samého za nás. Ať i v našem životě a smrti bude oslaveno svaté, nepřemožitelné a přeslavné jméno Ježíše Krista – našeho Pána!

Stáhnout: Mučednická smrt svatého mučedníka Ignáce – Bohonosce