Komentář: Svatá mučednice Taťána se narodila ve starém Římě zámožným rodičům. Její otec byl třikrát prefektem města. Byl dobrým, ale tajným křesťanem. I svou dceru, svatou Taťánu, vychoval ve zbožnosti a bázni Boží a předal jí poznání z Božských knih. Když Taťána dospěla, nechtěla se vdát. Rozhodla se po celý svůj život zachovat panenství, protože se zasnoubila Kristu, zasažena Jeho láskou. Pro Něj pracovala dnem i nocí v postech, modlitbách, umrtvovala své tělo podřizujíc je Duchu. Pro velkou horlivost a lásku k Bohu ji v mladém věku vybrali za diakonku. Byla to církevní hodnost, do které biskupové určovali nevinná, zbožná děvčata, jejichž povinností bylo starat se o chudé, opatřovat nemocné, přisluhovat při křtu a udržovat pořádek v chrámech. V jejím srdci se mocně zakořenila Kristova slova; On nepřišel na svět, aby si dal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé. A hle, tato láska k Bohu a bližním přinesla Taťáně zářivý mučednický věnec. Její utrpení pro Krista bylo takové:

 

220 let po narození Kristově byl bezbožný císař římský Elagabalus Antonius vlastními Římany zavražděn. Jeho tělo potupně vláčeli městem, a pak je hodili do řeky Tibery. Po něm byl vybrán za císaře mladý, 16letý chlapec, Alexandr. Jeho matka byla křesťanka, jmenovala se Mamea. Od ní se naučil uctívat Krista, ne však v pravé nábožnosti, protože neodvrhl modly, ale klaněl se jim jako dávným římským bohům. Ve svých palácích měl i obraz Kristův i obraz starozákonního Abraháma, ale i nečestného Apollóna, helénského Orfea a jiné modly. Sám Alexandr nepronásledoval křesťany, neboť se narodil křesťanské matce, ale jeho náměstkové, místodržitelé a vladaři působili věřícím velké křivdy. Kvůli Alexandrovu mladému věku byla císařská vláda svěřena některým hodnostářům ze senátu. Mezi nimi byl prvním Ulpianus, městský prefekt. Byl krutým nepřítelem křesťanů. Tito tedy řídili vše ve jménu císaře a všude rozesílali příkazy, aby „galilejce“ – tak nazývali křesťany – mukami a pod trestem smrti nutili poklonit se římským bohům. K vyhubení křesťanů byli vybráni nejkrutější ďábelští služebníci, kteří v Římě i ve všech koutech římské říše bez milosti prolévali krev křesťanů jako vodu. V tom čase nevěřící zajali i svatou pannu Taťánu, diakonku římské církve.

 

Sluha 1: Panovníku, hle, zde je to děvče, o němž jsme ti říkali, že se vysmívá našim bohům!

Sluha 2: Říkají, že se s nesrovnatelnou horlivostí snaží sloužit Kristu a Jeho přikázáním. A způsobem svého života i jiné přivádí ke Kristu. Mluví o jakémsi pokání, a že prý není žádného jiného boha kromě Jednoho.

 

Komentář: Ulpianus odpověděl:

Ulpianus: Hned ji zaveďte do Apollónova chrámu, ať se tam pokloní!

 

Komentář: Vedli tedy svatou dívku do modlářského chrámu. Ona pozvedla své oči k nebi a vzývala svého Ženicha:

Taťána: Ježíši, můj Spasiteli, Ty Jsi za mé hříchy zemřel na kříži, oslav své svaté jméno a ukaž, že Ty Jediný jsi Pravý Bůh. Ty sám roztříšti tuto modlu a vyžeň démona, který se v ní usídlil.

 

Komentář: V tom momentu se zatřásla země, modla padla a rozsypala se na prach. Rozvalila se i jedna část chrámu a mnohé z pohanů, kteří byli uvnitř spolu s pohanskými kněžími, zahubila. Ďábel, který přebýval v modle, velkým hlasem naříkal a kvílel. Utekl z toho místa, takže jeho křik slyšeli všichni a také viděli temnotu, která se proploužila povětřím. Sluhové o tom donesli zprávu Ulpianovi. Ten, naplněn hněvem, křikl:

Ulpianus: Co si to to děvče dovoluje?! Hned ji přiveďte a bez milosti ji bijte po tváři. Vidlicemi jí vypíchněte oči, ať si to zapamatuje!

 

Komentář: Katovi služebníci dlouho bili Taťánu, až se sami unavili: neboť svatá byla pro ty, kdo ji bili, tvrdá jako kovadlina. Oni sami cítili větší bolest než mučednice. Při svaté totiž stáli neviditelní andělé, kteří služebníky jednoho po druhém bili po tvářích a mučili je.

 

Sluhové: Ulpiane, nařiď přestat bít to nevinné děvče! My sami dostáváme více ran než ona!

Komentář: Ona se v mukách modlila k Bohu za ty, kteří ji mučili.

 

Taťána: Ježíši, Synu Boží, odpusť mi, tvé hříšné otrokyni, a odpusť i jim! Daruj jim poznání pravdy, aby je ozářilo Tvé nebeské světlo a otevřely se jejich duševní oči.

Komentář: A byla vyslyšena. Neboť ti, kteří ji mučili, uviděli čtyři anděly, kteří stáli kolem svaté. Také uslyšeli hlas, který k ní promluvil z nebe, a padli před ní k zemi.

 

Kati: Odpusť nám, služebnice pravého Boha! Odpusť nám to, čím jsme ti z donucení ublížili!

Komentář: A kati uvěřili v Krista. Bylo jich osm. Pokřtěni byli ve své vlastní krvi, neboť za vyznání Krista byli krutě mučeni a pak jim byly sťaty hlavy. Na druhý den nespravedlivý soudce usedl na soudním stolci a opět nařídil, aby svatou dívku Taťánu přivedli k výslechu. Ta před Ním stanula s tělem nepoškozeným, úplně zdravá. Její zářící obličej a veselý pohled jej naplnil úžasem.

 

Ulpianus: Taťáno, děvče zářící jak slunce, vzdej čest mým bohům! Dám ti mnoho zlata a vše, oč požádáš. Pokud ne, vystavím tě potupě a nařídím, aby tvé tělo řezali břitvami.

Taťána: To, čím mě chceš svést, mám za smetí a tvým bohům se klanět nebudu!

 

Ulpianus: Roztáhněte ji na zemi jako na kříži a bijte ji palicemi za to, že mi tak odpovídá!

 

Komentář: Tak bili svatou Taťánu. Když ji řezali břitvami, z jejich ran místo krve vytékalo mléko a vycházela z nich velká vůně, jako z nádoby s vonnými mastmi. Svatá pozvedajíc své oči ke Kristu, svému Ženichovi, se v mukách modlila:

Taťána: Oslavuji a zvelebuji Tě, Pane, neboť jsi shlédl na mou poníženost a nenechal jsi mě v rukách nepřítele, ale učinil jsi mě hodnou trpět pro Tvé Jméno. I dnes, Hospodine, ať mě přikryje Tvá ruka a ať sestoupí na mne Tvá milost. Oslav své svaté Jméno a svou mocí mě přiveď do nebeských příbytků. Smiluj se, Pane, nad mou duší, a přijmi ji očištěnou pokáním a mukami, neboť Ty jsi blahoslavený navěky věků.

 

Komentář: Na zemi ji roztaženou do tvaru kříže, dlouho bili palicemi, takže se mnoho služebníků vyčerpalo a museli se střídat. Boží andělé tak, jako na počátku, byli při svaté neviditelně přítomni a bili ty, kteří bili svatou. Sluhové to oznámili vladaři, že jsou neviditelně biti železnými palicemi. Devět z nich zahynulo, zasaženi rukou andělů, jiní zeslábli a padli na zem polomrtví. Svatá se jejich bohům vysmívala.

Když se den schýlil ke konci, byla vhozena do temnice. Celou noc se modlila a zpívala. Ozařovalo ji nebeské světlo a Boží andělé zpívali spolu s ní.

 

Taťána: Nad síly jsem zmučena, ale podle svého slova mě oživ, Hospodine, a budu před králi zvěstovat tvá svědectví, a nebudu zahanbena. A budu se těšit Tvými přikázáními, neboť jsem si je zamilovala.

Komentář: Zrána byla opět vyvedena před soud, tělem zdráva, její tvář byla ještě krásnější, takže se všichni velice divili.

 

Ulpianus: Pokloň se našim bohům a zůstaneš naživu, budeš bohatá, všemi ctěná… My přece chceme tvé dobro, jen nás poslechni! Vhoď jenom jeden malinký uhlík do kadidelnice ke cti naší bohyně Diany. Ona se odmění každému, kdo ji ctí. Budeš jako bohyně.

Taťána: Ó, to jsem nevěděla! Zaveďte mě do toho chrámu, ať vzdám bohyni Dianě takovou úctu, jaká jí patří!

 

Komentář: Svatá dívka předstírala, že souhlasí s jejich radou a byla slavně vedena do Dianina chrámu. Když se démon, který žil v modle Diany, dozvěděl, že se Taťána blíží, velkým hlasem zaúpěl:

Permoník: Běda mi, běda! Kam uteču před Tvým Duchem, nebeský Bože, vždyť mě nahání oheň ze čtyř koutů chrámu!

 

Komentář: Když se svatá přiblížila k chrámu, pokřižovala se a pozvedajíc své oči k nebi, pomodlila se k Bohu:

Taťána: Pane Ježíši, oslav své svaté Jméno. Sešli svůj oheň z nebe tak, jako tehdy, když Jsi jej seslal na horu Karmel, kde pro Tebe horlil prorok Eliáš! Spal modly i na tomto místě!

 

Komentář: Hned udeřil blesk, strašně zahřmělo a z nebes sestoupil oheň. Na popel spálil chrám i s modlou a spolu s ním i pohanské kněze a oběti. Také mnoho lidu bylo zasaženo tím bleskem a padli mrtví.

Ulpianus: Za to, co způsobila tato čarodějka, ať je pověšena v praetoriu a ať ji trhají železnými háky!

 

Komentář: Mučili tedy kati svatou dívku Taťánu, až tím železem vytrhali části jejího těla. Poté ji hodili do temnice. Znovu k ní ale s nebeským jasem přišli Boží andělé, ulehčili její velké utrpení a vyléčili všechny její rány. Byla zase úplně zdravá. Když nastalo ráno, rozlícený vladař ji dal předhodit strašnému lvu k sežrání. Ale lev jí neublížil, lísal se k ní a lízal jí nohy. Když pak lva odváděli zpět, znenadání se vrhl na jednoho ctěného císařova rádce, jménem Eumenius, a zardousil ho.

 

Ulpianus: Teď jsem kvůli ní přišel o svého věrného pomocníka Eumenia! Pověste ji a bez přestání ji krutě trhejte, a pak ji vhoďte do ohně!

Komentář: Ale ti, co ji mučili, byli opět neviditelně zasaženi anděly, a umírali. Oheň jí vůbec neuškodil. Zadržoval svou planoucí sílu, vzdávajíc úctu Kristově otrokyni. Všechny tyto slavné zázraky pohané připisovali ne Kristově moci, ale čarování, a proto se rozhodli ostříhat jí vlasy.

 

Sluha 2: Má ve vlasech jakési čáry, proto jí nic neškodí. Vladaři, nařiď, aby ji ostříhali.

Ulpianus: Ano, dobře radíte, ostříhejte ji a zamkněte v Diově chrámu! Spolu s vlasy budou od ní odňaty i její čáry a nic zlého už nebude moci našemu bohu učinit!

 

Komentář: Svatá zůstala v tomto zvláštním vězení dva dny, ozařována stejným světlem, které přicházelo z nebes, a andělé ji utěšovali. Na třetí den přišli k chrámu pohanští kněží s lidem a chtěli přinést oběť Diovi. Když otevřeli chrám, uviděli místo svého boha jen hromadu prachu, která po něm zbyla po pádu na zem. Svatá se však veselila v Kristu, svém Bohu. Tehdy ji znovu předvedli před soud, neznajíce, co více by jí mohli učinit.

 

Ulpianus: Jsem bezradný! Co jí ještě udělat? Bojím se, protože mnozí, když uviděli zázraky, uvěřili kvůli ní v Krista a odvrátili se od našich bohů. Ať je tedy sťata!

 

Komentář: Byla tedy svatá dívka sťata. Spolu s ní sťali i jejího otce, protože se dozvěděli, že je křesťanem. Nejprve ho degradovali ze všech hodností, vzali mu všechen majetek a pak jej odsoudili na smrt. Spolu se svou svatou dcerou zemřel za Krista stětím v 225. roce po Kristově narození. Oba přijali mučednické věnce od Krista, svého Boha, jemuž patří sláva navěky. Amen.

Stáhnout: Mučednická smrt svaté panny Taťány a těch, kteří byli s ní