Komentář: V době panování nečestného římského císaře Hadriána žila v Římě vdova italského původu, jménem Sofie. Překlad jejího jména je moudrost. V souladu se svým jménem žila v křesťanské víře s touž moudrostí, kterou opěvuje apoštol Jakub slovy: „Ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce...“. Když Sofie žila v ctnostném manželství, narodily se jí tři dcery – Věra, Naděžda a Ljuba. Brzy však ovdověla. Žila dále ctnostně sloužíc Bohu modlitbou, postem a milosrdnými skutky. Její dcery vyrůstaly vyučovány v poznání prorockých a apoštolských knih. Přivykly slovům vyučování, starostlivě četly, modlily se a snaživě vykonávaly domácí práce. Zvěst o jejich dobrotě se roznesla po celém Římě. Doslechl se o nich i císařův náměstek Antiochus a toužil je uvidět. Když se tak stalo, dozvěděl se, že jsou křesťanky. Ony totiž svou víru v Krista neskrývaly. Pronásledováním jejich naděje v Krista neslábla ani se jejich láska k Němu neumenšovala. Oslavovaly Krista jasně přede všemi a opovrhovaly modlami, které jsou Bohu ohyzdné. Toto vše zvěstoval Antiochus císaři Hadriánovi. Ten hned poslal své sluhy, aby je k němu přivedly. Sluhové přišli do Sofiina domu a našli svatou matku, jak své dcery vyučuje. Spolu byly předvolány před císaře. Když se dozvěděly příčinu, proč je předvolávají, matka Sofie se začala modlit slovy:

 

Sofia: Všemohoucí Bože, učiň s námi podle své svaté vůle. Neopouštěj nás! Nenechej nás bez své svaté pomoci, aby se naše srdce nezaleklo pyšného mučitele. Dej, ať se nebojíme jeho strašných muk, ať se nehrozíme hořké smrti, dej, aby nás nic neodtrhlo od Tebe, našeho Boha!

 

Komentář: Když zakončily modlitbu, poručily se Bohu, poklonily se Kristu a všechny čtyři šly odevzdaně na muky. Držely se za ruce, které měly propleteny jako věnec. Když kráčely ulicemi, často pozvedaly své oči k nebi, modlily se a vzývaly k Pánu. Očekávaly pomoc od Toho, který nařídil nebát se těch, kteří zabíjejí tělo, ale duši zahubit nemohou. Když přišly ke královskému paláci, pokřižovaly se a Sofie řekla:

Sofia: Pomoz nám, Ježíši, Spasiteli náš, k slávě Tvého svatého jména!

 

Komentář: Byly pak uvedeny dovnitř a postaveny před císaře, který seděl pyšně na svém trůnu. Stály tam beze strachu, se statečným srdcem a jasem ve tváři. Dívaly se na všechny veselýma očima, jako by byly pozvány na císařskou hostinu. Když císař uviděl jejich ctnostné, prozářené a nebojácné tváře, zeptal se matky na jejich rod, jméno a víru. Ona mu rozumně odpověděla, takže všichni, kdo ji poslouchali, byli udiveni její moudrostí. Jen máloco mu řekla o svém rodu a jménu, ale důrazně vyznala svou víru v Krista Ježíše, Syna Božího:

Sofia: Jsem otrokyní Ježíše Krista a Jeho Jménem se chválím! I své dcery jsem zasnoubila Kristu. Uchovávají svou čistotu neposkvrněnou jen pro svého věčného Ženicha, Božího Syna.

 

Komentář: Když císař viděl tuto moudrou ženu, nechtělo se mu s ní diskutovat a vynášet soud. Odložil to na pozdější čas. Poslal všechny čtyři k jedné vznešené ženě jménem Paládie a nařídil jí, aby je střežila, a aby se za tři dny opět dostavily před soud. Svatá matka Sofie tak získala potřebný čas k poslednímu vyučování svých dcer. Celým srdcem je dnem i nocí upevňovala a povzbuzovala, slovy vnuknutými Bohem.

 

Sofia: Milované dcerušky moje, nastal čas hrdinského činu! Nyní nastal den vašich zásnub s nesmrtelným Ženichem! Jak o tom svědčí i vaše jména – máte Mu prokázat svou nepohnutelnou víru, nezlomnou naději a upřímnou lásku. Blíží se čas vaší svatby. Budete se svým milovaným Ženichem spojeny mučednickým věncem. S Ním vejdete do zářícího příbytku, abyste se tam navěky radovaly.

 

Naděžda: Maminko, a jak se máme připravit?

Sofia: Opět v pokání vyznejme Ježíši své hříchy. Pak Jej budeme moci pravdivě milovat. Opět vydejme své životy do rukou Božích. V Jeho rány vložme své duše. Dcerušky moje, nelitujte krásného květu své mladosti! Obětujte ho Tomu, Který svou dobrotou a krásou převyšuje všechny lidské syny! K slávě Krista a na Jeho čest! Ať vás nermoutí, že tento časný život ztratíte, vždyť vcházíte do života věčného! Náš nebeský Spasitel – Ježíš Kristus – je Zdraví věčné, Krása nevýslovná a Život nesmrtelný. A když budou vaše těla utrpením, která nás čekají, umučena, On vás oděje neporušitelností. On vás obdaruje věčným životem před svým Otcem, který je na nebesích, i před Jeho svatými anděly a nazve vás svými nevěstami a svědky.

 

Věra: Maminko naše, a co, když nás císař nebude mučit? Co když nám bude lichotit sladkými a úlisnými slovy?

Sofia: Mé drahé děti, nedejte se svést lstí nepřítele. Ano, císař vás bude svádět velkou laskavostí, bude vám slibovat honosné dary, nabízet vám slávu, bohatství, čest a všechno potěšení tohoto pomíjivého a marného světa. Ale vy si nezamilujte to, co pomíjí jak dým. Jako prach ve větru, tak to bude rozprášeno, nezbude nic z toho, co se teď tak skví. Ani krutých muk se nelekejte. Po krátkém utrpení přemůžete nepřítele a budete se veselit navěky.

 

Ljuba: Maminko, a bude Pán Ježíš s námi i v mukách?

Sofia: Věřím mému Bohu, Ježíši Kristu, že nás neopustí, když trpíme pro Něj. On sám řekl: „Kdyby i žena zapomněla na plod svého lůna, já na tebe nezapomenu.“ On jistě bude ve všech mukách s námi. Bude se dívat na naši odvahu a posilovat naši slabost. On sám nám splete věnec odměny. Dcerušky mé, vytrvejte v pravdě, pamatujte na mé bolesti, v jakých jsem vás porodila, pamatujte na mou práci, kterou jsem vynakládala, abych vás vychovala. Pamatujte na má slova, kterými jsem vás učila bázni Boží. Potěšte mé mateřské srdce svým láskyplným vyznáním Krista! To mi bude radostí i ctí i slávou, když budu hodna nazývat se matkou mučednic. Když vás uvidím, jak odvážně trpíte za Krista, jak směle vyznáváte Jeho svaté jméno a umíráte za Něj, tehdy bude má duše velebit Pána a můj duch zajásá v Bohu, mém Spasiteli. Budete vpravdě mými dcerami, když budete stát za svým Pánem až do krve! Děti moje, za Něho Jediného bez váhání položte svůj život!

 

Komentář: Takové matčino vyučování dcery upřímně poslouchaly. Jejich srdce zjihlo a jejich duše se radovala v očekávání času mučednictví. Neboť když je kořen svatý, i větve jsou svaté. Celou svou dětskou duší dychtily po tom, k čemu je svatá matka Sofie připravovala, a ukládaly její slova ve svých srdcích. K hrdinskému činu mučednictví byly zaštítěny vírou, posilněny nadějí a zapáleny ohněm lásky k Pánu. Jedna druhou utvrzovaly a povznášely na Duchu. Přislíbily matce, že s Kristovou pomocí všechna její slova promění v skutek.

 

Věra: Ježíši, pomoz nám!

Naděžda: Ježíši, chceme Tě milovat až na smrt!

Ljuba: Ježíši, ať Tvá láska v nás zvítězí nade vším!

 

Komentář: Nastal třetí den, a byly postaveny na soud před nečestného císaře. Protože si myslel, že děvčata jsou malá a lehce podlehnou jeho svůdným slovům, promluvil k nim:

Císař: Já, děti, vidím vaši krásu a je mi líto vaší mladosti. Jako otec vám radím, pokloňte se bohům, kteří vládnou nad světem. Když mě poslechnete, nazvu vás svými dětmi. Zavolám panovníky, místodržitele a všechny své rádce a před nimi vás učiním svými dcerami. Budete poctěny a chváleny od nich ode všech. Když však neuposlechnete a nepodřídíte se mému nařízení, dolehne na vás velké zlo a vaše matka zůstane na stáří opuštěna. Samy zahynete právě tehdy, kdy byste se mohly nejvíce veselit z života v požitcích a radostech tohoto světa. Krutě vás zahubím, rozmetám vaše kosti a pohodím na pojídání psům! Všemi budete zneváženy. Proto mě poslechněte, aby vám bylo dobře. Miluji vás a nechci vás zbavit tohoto života, chci vás přijmout za své děti.

 

Komentář: Svatá děvčátka mu jedněmi ústy odpověděla:

Spolu: Naším Otcem je Bůh na nebesích!

 

Komentář: Nejmladší Ljuba dodala:

Ljuba: On se stará o nás život a miluje nás nade všechno. Jím chceme být milovány a toužíme se nazývat Jeho dětmi.

 

Komentář:Naděžda se přidala:

Naděžda: Jemu se klaníme a Jeho nařízení svatě zachováváme.

 

Komentář:Nejstarší Věra odvážně zvolala:

Věra: Pliváme na tvé bohy! Tvých hrozeb se nebojíme! Naopak, toužíme trpět a snášet muky pro milovaného Ježíše Krista.

 

Komentář: Když císař uslyšel takovou odpověď, zeptal se jejich matky na jejich jména a jejich věk. Ona mu odpověděla:

Sofie: Mé první dítě se jmenuje Věra, je jí 12 let. Druhá – Naděžda, má 10 let. Třetí dcera se nazývá Ljuba a je jí 9 let.

 

Komentář: Císaře udivila taková odvaha a rozumnost v tak útlém věku i jejich smělé odpovědi. Začal s o to větší zuřivostí jednu po druhé nutit ke své bezbožnosti. Nejprve nejstarší z dcer, Věru:

Císař: Přines oběti velké bohyni Artemidě!

 

Komentář: Věra se neústupně postavila na odpor. Tehdy císař nařídil, aby z ní strhli oděv a silně ji bili. Mučitelé ji bez milosrdenství bili a při tom ji přemlouvali:

Mučitelé: Přines oběť velké bohyni Artemidě!

 

Komentář: Ona přes všechny ty nesnesitelné bolesti mlčela, jakoby trpěla v cizím těle. Mučitelé bitím nedosáhli ničeho. Všichni, kdo přihlíželi takovým mukám, obdivovali její trpělivost. Kroutili hlavami a tajně odsuzovali císařovo bláznovství a krutost:

Lid: Čím se to děvče prohřešilo? Za co tak trpí? Císař, ta krutá šelma, copak úplně zešílel? Požírá už nejen staré lidi, ale i děti!

 

Komentář: Poté přinesli železný rošt a položili jej nad velký oheň. Když se rozžhavil, až z něj létaly jiskry, položili na něj svaté děvče Věru. Ležela na něm dvě hodiny! Vzývala k svému Pánu a ani trochu se nepopálila! Všichni užasli! Hodili ji tedy do kotle plného vřící smoly a oleje. Ale ani tam jí nic neuškodilo. Seděla v něm, jako ve vodě a radostně zpívala Bohu chvalozpěvy. Mučitel už nevěděl, co s ní dělat! Jak ji odvrátit od Kristovy víry? Nakonec vynesl rozsudek, aby byla sťata mečem. Svatá Věra naplněna radostí, řekla své matce:

Věra: Modli se za mě, maminko, abych dovršila svou cestu a přešla do vytoužené země! Tam uvidím svého milovaného Pána a Spasitele! Pamatujte, sestřičky moje, na to, komu jste se zasnoubily! Na Toho, koho jste se staly nevěstami! Křížem našeho Pána jsme vykoupeny a určeny k věčné službě Jemu v nekonečné radosti! Směle snášejme utrpení až do konce! Všechny jsme dcery jedné matky, ta nás vychovala i vyučovala, ať tedy přijmeme i společnou smrt! Já vám budu příkladem, abyste i vy obě hned za mnou přišly k Ježíši! Volá nás k sobě!

 

Komentář: Když to řekla, objala svou matku i sestry, políbila je a šla odevzdaně na smrt. Její matka se pro ni vůbec nermoutila. Stesk jejího srdce i mateřskou bolest v ní přemohla láska Boží a vědomí, že její milovanou dcerušku už čeká otevřená náruč jejího nejdražšího Pána. Trápila se jedině tím, aby se některá z jejích dcer ze strachu z muk nezřekla svého Krista. I řekla Věře:

Sofia: Milované srdíčko moje, já jsem tě porodila a kvůli tobě jsem snášela bolesti. A toto je pro mě vpravdě odměna, když ty umíráš za Krista, když pro Něj proléváš svou krev! Jdi k Němu, dceruško, přikrášlena svou krví jako oblečena v purpur. S takovou krásou se zjev před očima svého Ženicha. A mě, tvou ubohou matku, před Ním vzpomeň, a za své sestry se k Němu pomodli, aby je posílil v utrpení!

 

Komentář: Svatá Věra byla sťata. Odešla ke Kristu – svému Bohu. Matka Sofia vzala její umučené tělo, naplněná duchovní radostí je líbala, a slavila Pána, že přijal její dceru, Věru, do své nebeské slávy.

 

Co oko nevidělo, ucho neslyšelo, co na lidskou mysl ani nevstoupilo, to připravil Pán těm, kteří Ho milují.

 

 

V Římě za doby kralování zlého Hadriána, eparch Antiochus podrobil mučení tři malá děvčátka, rodné sestry, Věru, Naděždu, Ljubu a jejich matku Sofii. Netajily se, že věří v Krista. Jejich naděje, kterou v Něj vložily, kvůli pronásledování neochabovala, ani jejich láska k Němu neslábla. Jako první zemřela za věrnost Kristu nejstarší Věra. Jako druhou dal krutý císař před sebe postavit svatou dívenku Naděždu, a řekl:

Císař: Milé dítě, prosím, tě, poslechni mou radu. Radím ti jako milující otec, pokloň se velké Artemidě, abys nezahynula jako tvá starší sestra. Viděla jsi přece její kruté mučení, dívala ses na její hořkou smrt, proto si nežádej i ty stejná muka. Věř mi, dítě, že je mi líto tvé mladosti a chtěl bych tě mít za svou dceru, podřiď se mému nařízení.

 

Komentář: Svatá Naděžda odpověděla:

Naděžda: Císaři, zda nejsem sestra té, kterou jsi zahubil? Cožpak mě neporodila stejná matka, cožpak nejsem křtěna tím samým křtem jako má sestra? Spolu s ní jsem vyrůstala a z jedněch knih a matčiných rad jsem došla poznání Jediného Boha a našeho Pána Ježíše Krista. V Něho věřím a Jemu jedinému se klaním! Nedoufej, že budu myslet jinak a po něčem jiném toužit, než má sestra Věra! Jsem připravena ji následovat. Neprodlévej, je zbytečné zdržovat se přemlouváním. Začni už konat, sám uvidíš, že smýšlím stejně jako má sestra!

 

Komentář: Za taková slova ji císař vydal na mučení. Sluhové ji zavěsili stejně jako Věru a dlouho ji bili bez milosrdenství, až se přitom unavili. Ona mlčela, jakoby ani necítila bolest. Jen se dívala na svou matku. Blažená Sofia stála blízko a hrdinsky přihlížela utrpení svého dítěte. Svatá matka se srdcem modlila k Bohu, aby daroval její dceři velkou odvahu a nezlomnost. Tehdy císař, plný zloby, nařídil, aby mučednici Naděždu hodili do ohně. Ale tak, jako třem mládencům chválícím Boha, ani jí neuškodil. Poté byla pověšena a trhána železnými háky. Z těla, které odpadávalo, i z krve, která se potoky lila z jejích ran, vycházela zázračná vůně. Svaté děvčátko se usmívalo a z jejího rozzářeného obličeje se rozlévala milost Ducha svatého. Svatá mučednice se vysmívala mučiteli, který ji nemohl zdolat.

 

Naděžda: Já se s Kristovou pomocí v mukách netrápím! Smrt za mého Pána je pro mě sladká! Tebe, však, mučiteli, čekají věčná muka! S démony, které uctíváš jako své bohy, skončíš v ohnivém jezeře!

 

Komentář: Těmito slovy byl mučitel velice rozlícen:

Císař: Připravte kotel plný smoly a oleje a rozpalte pod ním oheň! Vhoďte toho malého fracka do vřícího kotle!

 

Komentář: Kotel zakypěl, a když do něj chtěli vhodit svatou, roztopil se jako vosk, smola i vřící olej se rozlily a popálily všechny, kdo stáli kolem. Taková zázračná Boží síla byla se svatou Naděždou. Ale mučitel, přestože toto všechno viděl, nechtěl pravého Boha poznat. Jeho srdce ovládla ďábelská tma a zhoubná démonská obluda. Zuřil, když viděl, že toto malé děvčátko nad ním zvítězilo. Nechtěl dále trpět takovou hanbu a odsoudil ji, aby byla sťata mečem. Když malá mučednice slyšela rozsudek své smrti, přistoupila ke své matce a s radostí promluvila:

Naděžda: Pokoj s tebou, maminko má! Pamatuj na své dítě!

 

Komentář: Matka ji objala, líbala a řekla:

Sofia: Dceruško moje, Naděždo, požehnaná jsi od Pána, Všemohoucího Boha! V Něho doufej, a nelituj své krve prolité za svého Krista! Následuj svou sestrou Věrou, spolu s ní se postav před svým Spasitelem!

 

Komentář: Naposledy si Naděžda přivinula k srdci svou mladší sestřičku Ljubu, která se dívala na její hrdinné vyznání víry, a řekla jí:

Naděžda: Neopozdi se sestřičko naše, ať se společně postavíme před Nejsvětější Trojicí! Čekáme na tebe!

 

Komentář: Tehdy přistoupila k mrtvému tělu své sťaté sestry, mučednice Věry, s láskou ji objala, ze sesterské náklonnosti se jí nahrnuly slzy do očí, ale z lásky ke Kristu ji naplnila radost. Poté schýlila svou svatou hlavu pod meč. Tak byla svatá Naděžda sťata. Matka vzala její tělo a velebila Boha. Radovala se z tak velkého hrdinství obou svých dcer.

 

Mučitel si dal předvolat třetí děvčátko, Ljubu. Mluvil k ní laskavě, stejně jako k prvním dvěma. Přemlouval ji, aby se zřekla Ukřižovaného a poklonila se Artemidě. Ale marně se ten lstivý had snažil. Vždyť kdo se má odvážněji postavit za svého milovaného Pána, jak ne Ljubov – láska? Neboť je psáno: „Láska je mocnější než smrt, ani velké vody nemohou uhasit lásku, ani řeky ji nezatopí.“ Ani velké vody světských pokušení neuhasily oheň lásky k Bohu v tomto děvčátku, ani řeky muk a utrpení ji nezatopily. V tom se projevila její velká láska, že byla připravena položit svou duši za svého milovaného Ježíše Krista.

 

Mučitel pochopil, že laskavostí ničeho nedosáhne. Začal ji tedy mučit. Doufal, že různými mukami děvčátko odloučí od lásky Kristovy, ale Ljuba promlouvala slovy Písma:

Ljuba: Kdo mě odloučí od Lásky Kristovy? Soužení nebo úzkost, pronásledování nebo hlad, nahota, nebezpečí nebo meč? Vše toto trpím v síle Toho, který za mě zemřel na kříži!

 

Komentář: Začali ji mučit: Mučitel nařídil, aby ji roztáhli na kole a bili holí. Až tak ji roztáhli, že v jejím dětském těle povycházely kosti z kloubů. Od bití se země napojila krví malé mučednice jako deštěm. Pak rozpálili pec. Mučitel na ni ukázal a řekl:

Císař: Vidíš?! Jen řekni: „Velká jsi bohyně, Artemido!“ – a propustím tě. Když to neřekneš, shoříš v rozžhavené peci!

 

Komentář: Svaté děvčátko odpovědělo:

Ljuba: Ať zahyne Artemida a ty mučiteli, zahyneš spolu s ní! Velký je můj Bůh – Ježíš Kristus!

 

Komentář: Mučitel v zuřivosti nařídil, aby ji vhodili do pece. Děvčátko se však v ní začalo procházet jako v příjemném chládku a oheň se jí ani nedotkl. Veselilo se, zpívalo a oslavovalo Boha. Tehdy z pece vyšlehl oheň na nevěřící, co stáli kolem, a některé z nich spálil na popel, jiné popálil. Dokonce vyšlehl až k samotnému císaři a zasáhl ho. Lidé začali utíkat od pece pryč. V peci se objevily i další zářivé postavy, které spolu s mučednicí oslavovaly a velebily Kristovo Jméno. Když pec vyhasla, svatá z ní vyšla jako Kristova nevěsta ze světlice, zářící a zdravá. Tehdy se jí chopili kati a podle císařova nařízení ji provrtali údy. Boží pomoc posilovala svatou v těchto mukách, že nezemřela. Neboť kdo by mohl takové muky vytrpět a nezemřít? Přesto její milovaný Ženich, Ježíš Kristus, ji posiloval, aby pohané byli ještě více zahanbeni a její zásluhy se ještě zvětšily a aby se v slabé nádobě oslavila Boží síla. Nakonec mučitel ochořel od popálenin ohněm a nařídil, aby svatou sťali mečem. Děvčátko Ljuba, když uslyšela rozsudek, zaradovala se a řekla:

Ljuba: Oslavuji a velebím Tvé jméno, Pane Ježíši Kriste! Neboť mě, Ljubu, svou otrokyni, miluješ a ráčil jsi mi dopřát, abych vytrpěla spolu s mými sestrami muka za Tvé Jméno!

 

Komentář: Její matka, svatá Sofie, se neustále modlila k Bohu za svou třetí dceru, aby jí daroval vytrvalost až do konce a řekla jí:

Sofie: Třetí moje větvičko, moje milované dítě! Vytrvej statečně až do konce! Jdeš po dobré cestě, už se pro tebe plete věnec a otvírá se připravený příbytek. Náš Pán Ježíš tě vyhlíží! Čeká na tebe! Z výsosti se dívá na tvé hrdinství. Když skloníš svou hlavu pod meč, On přijme tvou neposkvrněnou duši, obejme tě a spolu s tvými sestrami tě naplní pokojem. Vzpomeňte si v království našeho Pána i na mě, vaši matku! Kéž mi je milostivý, kéž ode mě neodejme milost přebývat spolu s vámi v Jeho svaté slávě!

 

Komentář: Tehdy byla sťata i svatá Ljuba. Matka vzala její tělo, položila je do truhly spolu s těly svatých sester Věry a Naděždy. Zaopatřila jejich těla tak, jak se patří, položila je na vůz a odvezla několik mil od města. Tam, se ctí a se slzami radosti pochovala své dcery na vysokém místě. Sama seděla u jejich hrobu tři dny, modlila se k Bohu s láskou, až zesnula snem smrti v Pánu. Věřící ji pochovali na témž místě, spolu s jejími dcerami. S nimi i v nebeském království navěky oslavuje Krista, protože, i když ne tělem, ale srdcem trpěla za Něj. Svatá matka Sofie prošla největší zkouškou svého života statečně a ve víře. Přinesla svému Bohu, v Trojici Jedinému, převeliký dar – své tři milované dcery: Věru, Naděždu a Ljubu.

 

Ó, svatá a spravedlivá Sofie! Která z žen se tak spasila rozením dětí jako ty?! Ty jsi porodila takové děti, které se zasnoubily Kristu, za Něj byly umučeny a s Ním teď i kralují. Skutečně, jsi předivná matka a hodna věčné památky! Neboť když ses dívala na krutá muka a smrt svých malých dětí, ani trochu ses tím jako matka nermoutila, ale spíše ses duchovně radovala, potěšována Boží milostí. Ty sama jsi je povzbuzovala a prosila, aby si necenili tento dočasný život a aby neváhaly prolít svou krev za Krista Pána. Teď se spolu se svými svatými dcerami sytíš pohledem na zářící obličej svého Boha na nebesích. Dej i nám moudrost, abychom zachovali vytrvalost a věrnost tvých dcer, Věry, Naděždy a Ljuby. Ať se staneme hodni postavit se před Svatou, Životodárnou Trojici, a oslavujeme Ji na věky, věků, amen!

Stáhnout: Mučednická smrt svatých mučednic Věry, Naděždy a Ljuby a jejich matky Sofie